Lesní duch

Studio Disney sice vždy bylo synonymem bezkonfliktní a konformní rodinné zábavy, ale v jeho bohaté historii najdeme ojedinělé případy, kdy vedení odsouhlasilo projekt, který šel osobitým směrem. Bohužel ale k většině takových titulů se pak studio stejně zachovalo macešsky, když je nechalo přetočit či přestříhat, potažmo je navzdory žadonícím fandům odmítá vydat či umožnit vznik režisérských sestřihů. Takový osud vedle titulů jako "Return to Oz", "Something Wicked This Way Comes" či "Dragonslayer" sdílí také famózní "The Watcher in the Woods". Ten představuje unikátní pokus o dětský horor s fantaskními prvky, navíc nutno dodat, že realizovaný několik let před "E.T. mimozemšťanem" i zrodem Amblin Entertainment a s nimi svázaným boomem hororově či fantaskně laděných dobrodružek, které charakterizují osmdesátkovou produkci pro děti. Adaptace stejnojmenné předlohy od Florence Engel Randall se ale od všech nadcházejících snímků liší tím, že zatímco ty přenášejí hororové rekvizity či efekty do dětského žánru se všemi jeho stylovými zákonitostmi, v tomto případě se jedná o čistokrevný horor, jenž až ve finále vykrystalizuje do dětského vyprávění. Podobně jako dobové mistrovské horory také "The Watcher in the Woods" pečlivě buduje svou atmosféru za pomoci nadpřirozených motivů sugestivně ztvárněných za pomocí kamery, střihu a hudby, pouze s minimem speciálních efektů - obzvláště kamera vedená Alanem Humem se svými plíživými pohyby a optickým zdůrazňováním prostoru vyloženě zarývá pod kůži diváků. Ostatně i samotné vyprávění vykazuje spíše klasické postupy hororů s prvky jako je zlověstný dům uprostřed lesů, mysteriózní události a evidentní předurčenost hlavní hrdinky, která se nápadně podobá zmizelé dceři majitelky domu. O to více pak překvapí již zmíněný závěr, jenž vlastně vše předchozí anuluje, byť to je spíše vina studia, které nedalo režisérovi možnost realizovat původně zamýšlené komplexnější finále. Nicméně i ve své stávající podobě pořád film zůstává unikátním dílem a dokladem, že k vytvoření hororové atmosféry se lze obejít zcela bez jakýchkoli krvavých výjevů, monster i projevů agrese či přímého ohrožení. Naopak stačí soustavně stupňované mystérium a sugestivní forma. (04.05.2014)

Menší ale výrazná role Bette Davisové ještě o trochu zvedá laťku rozhodně ne špatného rodinného hororu, kde mě nalákalo i už tak zvláštní spojení jinak vcelku neslučitelných žánrů.  Angažmá velké hvězdy stříbrného plátna pak hezky zvýrazněno i její první scénou, která hrou stínu a světla na jejím obličeji připomene dávnou slávu starých hororů. Příjemně znepokojivá mysteriozní atmosféra sídla ztraceného v lese a tajemství minulosti  deroucí se na povrch a zatmění Slunce se blíží, času mnoho nezbývá... Lehce nepotěšilo jen rozuzlení, kde bych se raději koupal  v paprscích nějaké staré legendy než...  Tři silné větve se lámou ve větru. (22.02.2023)

Už hned za začátku mě vylekalo zjištění, že je to z produkce Disney studia... Jenže pak se na mě navalila hodně dobrá echt hororová hudba, stará dobrá atmosféra osmdesátých let, parádní začátkem s několika vychytanými scénami (když se Jan neviděla v zrcadle) a zajímavá duchařská zápletka. Jenže tak někde od půlky si film začal plést oprátku a závěrečné rozuzlení mu už jen podrazilo stoličku. Ta pointa je fakt až směšná (dobře, uznávám, že se na tom podepsal hlavně ten časový odstup, ve své době to asi plnilo svůj účel). Až mě ten konec zamrzel, protože rozjeté to bylo fakt dobře, mělo to výbornou kameru, ta nájezdy po domě a lese byly parádní, skvělou hudbu, herecky to nebylo vůbec strašné. Prostě všechno by šlo, jen ten závěr jsem nemohl vydýchat. (07.07.2010)

Ze začátku bych dal tak tři hvězdy, v průběhu čtyři a za ten neotřelý konec dám pět hvězd. Protože tohle je příjemný horor (nakolik vím, že si to protiřečí), který se rozvíjí logicky, postupně stále více odhaluje, co a proč, a zcela určitě si nikde nezjišťujte pointu a úplný závěr, protože to tvoří jistu část překvapení, jak to britské horory této doby dovedou. Navíc je zde skvělá kamera, zvláště když prochází lesem, a naprosto neuvěřitelné herecké výkony, hlavně té malé holčičky, která dokáže z vteřiny na vteřinu změnit hlas i výraz obličeje. (05.01.2020)

Ojedinělý experiment studia Disney. Pro něj totiž natočil John Hough (Legenda pekelného domu, Incubus) tenhle snímek coby rodinný horor s pořádně dusnou atmosférou, kterou by děti, odkojené Sněhurkou, asi jen ztěží rozdýchaly. Jak už je zde několikrát zmíněno, závěr je hodně rozpačitý a jsou na něm cítit přetáčky, ale celek napětím jenom bobtná. Mezi nejlepší momenty patří pak ty s tajemnou silou v podobě silného větru, co sleduje hrdiny na každém kroku. (01.02.2012)