Roger a já

Krásná levičácká výpověď o nepochopení podstaty kapitalismu. Škoda, že to bylo natočeno tak pozdě, o pár let dříve by se to jistě stalo hitem v komunistickém bloku. Moore je dost ironický, ví dobře, co zařadit, a co ne. "Protistranu" povětšinou zastupují směšné figurky - především ze světa zábavy -, ekonomických argumentů se nedočkáme. Myslím, že tento snímek se nejvíce líbil právě Rogeru Smithovi, a to především kvůli své bezbřehé naivitě. (18.09.2006)

Tímto mě Moore definitivně přesvědčil, že umí točit zábavné dokumenty, ve kterých sice dosti nevybíravým způsobem prosazuje "svou" pravdu, ale na druhou stranu, jde mu to setsakra dobře a člověka to aspoň donutí k zamyšlení (minimálně nad tím, kde Moore bere tu úžasnou drzost - například bez jakýchkoli okolků udělat blbečky z pár exemplářů flintské smetánky, kteří ještě rádi ochotně zapózují pro kameru na jednom večírku). Co z naservírovaných faktů a fikcí si nakonec vybere a přijme za své, je jen na něm. (19.09.2006)

Roger and Me má už v sobě všechny patřičné přísady, které musí mít každý Moorův film. Dokumentární zaujatost, místy vyhrocená v patos a více subjektivní než objektivní soudy. Tak vypadá začátek Moorovy tvorby. Na vrchol si bude muset počkat až do Bowling for Columbine, který považuji za jeho nejlepší film. Roger and Me působí zmateně, nevyváženě a očas i nudně. přesto jde o dobrý střed. Tři hvězdy zasloužené. (28.04.2008)

Michael Moore se učil točit víceméně za pochodu, ale přesto je tenhle filmeček celou dobu zajímavý a ani na chvíli nenudí. Hodně osobní téma je promítnuto už do názvu a Mooreovo donkichotské tažení (nebo je to čirá naivita?) proti větrným mlýnům kapitalismu mi nepřišlo tak příšerně demagogické jako jeho pozdější, stylově vyzrálejší, „dokumentární“ filmy. (29.10.2006)

Film ne tak zcela dokumentární a již ne příliš aktuální, na druhou stranu stále velice zábavný. Řekl bych, že vzhledem k tématu až neslušně zábavný. 30 000 lidí přišlo o práci a Michael Moore o tom natočil vtipný film. Jeho přesvědčovací prostředky mají sice blízko k praktikám nacisticko-komunistickým, ale liší se od nich velkou dávkou ironie. Hra na city divákovy sice místy hraničí s nevkusem (kuchání králíka) a jde znát, že Moore ještě nebyl natolik schopným „argumentátorem“ (doufám, že mi češtináři odpustí:), nicméně komedie je to i po letech výborná. 75% (19.09.2006)