Hellraiser

Clive Barker si podle vlastní povídky Hellbound Heart napsal scénář, a sám usedl na režisérskou stoličku. To mu umožnilo vložit do filmu jeho nezaměnitelný rukopis, nekonečnou fantazii a svou splatterpunkovou zálibu v různých ohavnostech. Snímek je tak po okraj naplněn bizarními výjevy a sadistickými obrazy, je plný sexuálních zvrhlostí, tělesné bolesti a obdivuhodných monster. Jak je obecně známo, do role Pinheada, vůdce pekelných cenobitů, Barker obsadil Douga Bradleyho (svého kamaráda ze školy) a zaručil mu tak světovou slávu. Z Hellraisera se krátce po svém uvedení stal zaslouženě kult, na jednom španělském festivalu byl vyhlášen za nejlepší horror roku, a dočkal se spousty pokračovaní, z nichž čtyři poslední jsou nejen zbytečné, ale hlavně nefalšovaným průserem. Jak je tedy vidět, pro Barkera to byl na poli celovečerního filmu famózní debut, jen škoda, že už nic lepšího nenatočil. (12.03.2011)

Kostka je vržena... . . . Nemůžu si však pomoct, ale přes všechnu zde předváděnou do pekel se beroucí strojenou vážnost je Barkerova celovečerní prvotina poněkud (no spíše dosti) přeceňovaný film. I když chápu, že pro fanoušky tématu i žánru může být tohle dílko kultovní, d.m.s.n. se na filmu značně podepisuje režisérova profesní nezkušenost a navíc i zjevně malý rozpočet nejen na celé natáčení, ale na speciální efekty obzvláště. Místy film ďáblužel působí právě technicky a používaným kečupem, plastelínou, šlemy a jinými >strašidelnými prvky< až trošku nechtěně komicky - i když uznávám, že ryze >ideově< jsou Cenobiti v čele s Pinheadem vskutku styloví. Děj jako takový ovšem klopýtá - i díky hereckým kreacím a poněkud toporným dialogům - bez pointy do pekel vstříc očekávanému(?) pokračování a snad i proto si měl mr. B. každopádně více propracovat scenário a soustředit se na >smysluplně< děsivý příběh a režii přenechat nějaké zkušenější osobnosti žánru! . . . Takže - tři hvězdičky s pekelnou tolerancí a nadhledem i za docela příjemně tísnivou hudbu, jinak ale nemůžu se zbavit dojmu, že jako celek tohle dílko za oněch dvaadvacet let (přes fanouškovskou a povahou věci danou kreaturní nesmrtelnost) od dob natočení notně zestárlo... Mně osobně pak tedy tenhle film navzdory pošetilému očekávání duši vpravdě neroztrhal... ;-/ - - - - - (Poprvé viděno 27.11.2009 na dvd [mimochodem ořezem obrazu na formát 4:3 typicky zpackané edici ignorantů z fy "Řitka video"], komentář zde jako pekelně nefanouškovský mnohý - 28.11.2009) (28.11.2009)

Další z filmů, kde zdánlivě pomalý až nudný rozjezd je nutný pro plné pochopení toho, co se bude dít následně. Hellraiser je potěšením hlavně v tom, že divák zde není v pozici hloupého děcka, kterému se musí vše vysvětlovat, což u hororů není zdaleka samozřejmostí. Líbilo se mi propojení rodinného dramatu, milostného příběhu a hororu. Přičemž hororová složka byla skutečně velmi povedená - podsvětní příšery jsou prostě strašidelný a hnusný, přitom nevypadají vůbec nereálně. Trochu negativní skutečností je absence postav, se kterými bych se ztotožnil nebo které by mi byly nějak více sympatické (asi by vyhrál čelistnatec-cvakač). HUDBA: Christopher Young - S filmy podobných žánrů má zkušenosti a dokázal je využít. Zapamatování hodný je zejména disharmonický akordový motiv, který navozuje atmosféru v přítomnosti pekelné společnosti. Pro mě má tento motiv ještě osobní význam - od puberty ho slýchávám v intrech skupiny XIII. století a vždycky jsem si říkal odkud to asi je... (10.06.2010)

Tenhle pekelník mě hrubě nebavil. V nechutnosti se to v leččems vyrovnávalo s The Thing, ale ten příběh byl něco šílenýho. Chápu že je to kult a chápu, že to točil Clive Barker, ale tohle fakt stačilo vidět jenom jednou. Jen je zajímavý, kolik vzniklo ohledně Hellraisera dalších pokračování a remaků a bůhví čeho ještě. To je to fakt tak geniální horor? Podle mě to v první řadě byl hlavně hnus, velebnosti. Ale určitě jsem se u toho nebál. (04.10.2009)

Oldschool horor se vším všudy. Příběh je drobátko hloupý, každopádně atmosféra, kterou dokáže budit už jen fakt, že se v jedné místnosti domu nachází monstrum z pekel, jež může nabýt své původní lidské podoby jedině "vstřebáváním" smrtelníků, je fantastická a zdařilé krvavé efekty spolu s komorním prostředím tomu napomáhají. Herci stojí za prd, i když určité perverzní psychologické mrazení vztah Julie a Franka způsobit dokáže. Vrcholem jsou rozhodně dvě scény - zhmotňování se Franka z podlahy a naháněčka Kirsty s monstrem v chodbě. Jako hezký nápad vidím drobnou vedlejší linku s odporným bezdomovcem. Kultovní Pinehead mě až na svůj pekelný hlas ničím neoslovil, spíš je to pěkná máčka - ostatní cenobiti se mi líbili víc. Hezká sbírka perverzit. (16.03.2008)