Noviny

Předvídatelná a umělá záležitost od režiséra, který je sice profík, ale jako takový sází na jistotu a originální, provokativní nebo experimentální film od něj v žádném případě nečekám. Jako komedie to u mě nefunguje, spíš jako pokus o zachycení dramatické atmosféry jednoho pracovního dne v redakci newyorkských novin. Bohužel scénárista i režisér si tenhle svět idealizují v duchu takových těch typicky amerických tezí o žurnalistice jako nejsilnějším pilíři demokracie. Ty zdánlivě nejemotivnější dialogy a činy mi tam šustí papírem a ani za mák jim nevěřím. Samozřejmě zvítězí pravda a spravedlnost, ale je to taková americká limonáda natočená příjemným způsobem, nenutící k přemýšlení a na hony vzdálená realitě. Ona ta americká žurnalistika je vcelku servilnější než např. britská, celkově krotčí, protože závislá na vlivných inzerentech a politických elitách. A to se s tlakem internetu a přesunem potenciálních čtenářů k blogerům a internetovým zpravodajstvím jenom zhoršuje. Jedna z klíčových scén, rvačky Michaela Keatona na straně dobra a Glenn Close na straně zla, mi nepřišla ani tak vtipná, jako spíš křečovitá. Nezachránila to ani přítomnost mé oblíbené Marisy Tomei. Celkový dojem: 45 %. (16.09.2011)

Ron Howard natočil nezvyčajný príbeh z novinárského prostredia na ktorom je najprekvapujúcejšie, že sa vôbec nenudíte. Od začiatku až po koniec sa stále niečo deje a to niečo sa deje s takou razantnosťou, že vám film nenechá ani vydýchnuť. Okrem iného sa dozviete aj priebeh ako to v takom novinovom vydavateľstve vyzerá. K tomu všetkému sú tu skvelý herci, ktorý krásne balancujú medzi rivalskou vtipnosťou a osobnou drámou. Keatonov urapkaný hlavný hrdina, Duvallov pohodový šéf , Closeovej mrcha, Tomei - ina kráska a Quaidov buddy from next door, vytvorili skvelú mozaiku, ktorá sa počas filmu preplieta , mení a do konca neviete na čom vlastne ste. o to je koniec taký pekný. LENŽE. akokoľvek je film skvelý je to stále len skvelý priemer, ktorý uspokojí nenáročných, pobaví náročných ale pri ďalšom pozretí prípadu pelikán vám film vyšumí z hlavy. (23.08.2009)

Počas celého filmu sa u mňa hodnotenie posúvalo od počiatočných 2* (kvôli nudnému začiatku, kde som sa pol hodinu nemohol dostať do diania) až po 4* (za vygradovaný záver). Na to, že sa jedná o komédiu je tu humoru pomenej, dôležité sú postavy (ktoré sú dobre zahrané), ich vzťahy a všetok chaos okolo novín. Zaujali ma niektoré scény, kde bola až dokumentárna kamera a herci hrali veľmi presvedčivo (najmä scény, kde sa dohovárali, čo pôjde do novín), pretože boli fakt uveriteľné (oproti tým klasickým hollywoodskym dramatickým scénam) a pripomínali seriál The Office. Celkovo ale ide o klasickú, mierne nadpriemernú 90´s komédiu. (21.06.2009)

Pokusy o crazy komedii by byly fajn, kdyby to bylo k smíchu. Ale ono nebylo... 1) Z filmu si pamatuji především protivnou nervózní atmosféru jako obraz dnešní doby a novinářského řemesla zvláště. 2) Mírné pousmání, když ne přímo úšklebek, u mě vyvolalo lpění na etických principech. Bulvár a etika? To mě podrž. 3) Snímek je plný zajímavých rozhovorů: Martha: Henry, listen. Tomorrow is fine. Tomorrow. Henry: No, today. Martha: Tomorrow. Henry: Today. Today. Today. Today. Martha: Tomorrow! Tomorrow! Henry: Today, now. Today, now. Today. 4) Na závěr dobrou radu: A clipboard and a confident wave will get you into any building in the world! (12.04.2014)

V práci jakýchkoliv sdělovacích médií existuje prvek bulváru, který u samotného bulváru dosahuje maxima, a v samotné činnosti zpravodajů tak existuje menší nebo větší podíl paparazzionismu neboli slušněji řečeno hledačství pokladu, senzace. Čím více existence média a zpravodaje (novináře, fotografa, kameramana atd.) závisí na výdělku, tím menší roli hraje etika, pravda a ohled. Hlavní pro média ve skutečnosti není samotná informace a její maximálně objektivní a hluboké zpracování a šíření – to si může dovolit pouze nezávislý filosof nebo speciálně za to placený sociolog. Hlavní pro média, obzvlášť ta samoživící se, je novota, ojedinělost a rychlost. Nakolik tomuto tlaku peněz, mechanismu fungování média a potřebě šíření samotné informace nebo moderně řečeno memu podlehne každý konkrétní mediální pracovník, je dáno jeho vlastním světonázorem, životními potřebami a okolním děním. Tento film je hlavně o samotných novinářích a jejích postojích spíše než o novinách a o zprávách, a spíše než mechanismus novinového vydavatelství ukazuje vnitřní "kuchyň" jeho pracovníků. Film sice má všechny složky, počínaje zajímavým tématem a zkušenou režií a konče slušným obsazením, ale nakonec pro mne ztratil na přílišné snaze vměstnat do filmových 24 hodin maximum novinařiny. V tomto případě by filmu prospělo vyčištění a vykrystalizování anebo prodloužení do menšího seriálů. ___ V tomto filmu z roku 1994 jsou přítomny známky nastávajících změn, jejichž výsledek je dnes všeobecně známý – jsou to počítače, mobily a hlavně v té době začínající internet, který zásadně proměnil způsob distribuce informací, a na konci filmu lze vidět elektronický budík s nápisem Japan – dnes by to bylo Made in China. (19.08.2013)