Egon Schiele

Fajn, chcete moje dojmy z tohoto filmu v dlouhé nebo krátké verzi? V dlouhé bych je shrnul slovy – docela o hovně. V krátké – o hovně. A ne, není to proto, že svět malířů a maleb je situován zcela mimo můj záběr. Já umělce tiše obdivuju a trošku jim tu jejich lyrickou optiku vnímání světa závidím. Já když vidím zelenej a modrej flek, řeknu si „hele, vidím zelenej a modrej flek“. Když vidí zelenej a modrej flek umělec, řekne si „tohle propojení azurové a kapradinové stékající ve smyslný tyrkys je znázorněním konfliktu a současně kompromisu, duchovno jednotlivce nesmí být utlačováno na úkor společenských dogmat, musíme být pevní ve svých zásadách a zároveň svobodní ve svém myšlení“. Ano, i tolik se toho dá vyčíst ze špinavých vrat od stodoly na paintball. Ale aby se vaše čmáranice dostaly do podvědomí i kulturním diletantům jako jsem já, musíte mít to správné téma. Když budete malovat jablíčka a krajinky, vaše díla skončí maximálně v IKEA katalogu jako dekorace nad čalouněným dvoulůžkem, nikdo je nebude dražit za miliony ani o nich nenatočí film. Tím jediným správně ostentativním tématem je sexualita. Sexualita jako motiv dominuje napříč všemi spektry uměleckého vyjádření; pedofilní sochaři tesají do šutrů nahaté andělíčky s rozkošně malými penisy, impotentní Saudci zvěčňují otylé hospodyňky s vyvalenými pekáči přírodně vyšlechtěného ochlupení, literární universum zažívá comeback příchodem padesáti odstínů červenoknižního soft porna pro absolventky učebních oborů kadeřnice/cukrářka. Čím explicitnější sexualita, tím lépe. Malíři navíc dokážou detekovat krásu lidského těla i tam, kde by se standardní heterosexuálně smýšlející jedinec poblil. Pětipatrová ovarová pneumatika, stařecká bradavice na kundě, drátěný bobr v podpaží od jara – to vše se v očích malíře stává materiálem hodným několika temperek. Jenže jako bohémský bonviván se pak musíte zodpovídat z různých soudních dotazů, například zda jste tu základní školou povinnou modelku penetrovali, či jste její rozevřený penál pouze umělecky obdivovali. Jenže to je přesně ta kontroverze, kterou kolem svých amatérských omalovánek musíte způsobit, jinak zemřete jako osamocený neznámý úchyl a občas se vám přijde na hrob vysrat zatoulanej pes. Filmařsky unylá kýčovitá nuda bez jakékoliv scenáristické dramatizace, kterou docení maximálně skalní fandové tohoto incestně-pedofilního rakouského Adónise. (30.04.2017)

Nejsem si jistý, zda je vhodné vytvářet jednoduché rovnice typu Egon Schiele = Smrt a dívka. Na druhou stranu to má film v původním názvu jako podtitul a zaostření na vznik jediného plátna pomohlo odstranit nudnou hlušinu většiny ostatních životopisných filmů o malířích. Hlavní hrdina je fešák, takže se divák ani nediví, že v jeho blízkosti dívky odhazují stud, zábrany i prádlo na počkání. Filmy o malířích by podle mě měly mít výraznější výtvarnou práci s obrazem, ale budiž (70%). (18.11.2016)

Takové neslané nemastné. Nebo jinak: solidní film, který se drží klišé, v tomto žánru typických a zavedených snad někdy před 80 lety. Z této šablony se mu nepodaří vyváznout, přestože samotná Schieleho postava nabízí množství interpretací, ze kterých by se dalo vytěžit něco jako drama a napětí. Takhle sledujeme sled scén, tu lépe tu hůře vypointovaných. Schieleho rozpolcenou morálku se dozvíme z jedné jediné věty. Jeho vztah k ženám vlastně ani není jasný. Co jej hnalo v umělecké tvorbě? Zase nic. Co se s ním dělo ten poslední rok po výstavě a Wallině smrti? Hmmm, zase nic. Hlavně, že na konci se dozvíme za kolik milionů eur se jeho díla prodávají. Režisér ani neměl "koule", aby ukázal kontroverznost Schieleho tvorby. Abych ale jen nehaněl. Walliina postava je dobrá a solidně zahraná. To samé platí i o Gerti. Výprava a kamera velmi dobré. Sám Saavedra se mi do Schieleho role moc nehodil, ale nehrál špatně. V záplavě hollywoodských prefabrikátů pak působí jeden prefabrikát rakousko-lucemburský jako vítané osvěžení. (17.11.2016)

Ohledně nudy. Seděla jsem vedle osoby, kterou v kině vždycky budím a provádím dohled, aby nespala a něco z filmu měla. Ovšem u tohoto filmu jsem na své úkoly zapomněla a jenom zírala. Pokud jde o Schieleho nahatost či nenahatost v porovnání s tím, že je ve filmu plno nahých ženských, tak musím upřesnit, že Schiele je ve filmu nahý taky. U odvodu a potom ještě v jedné scéně, kdy jakože ráno vstává. (16.11.2016)

Čistě realitistické, bez jakýkoliv příkras, ukázání života umělce, který se snaží přežít měsíc od měsíce. Dvojice Saavedra a Riegner mi k sobě krásně ladila a jeji vztah byl neobvyklý jako samotné umělcovi malby. Bylo to kruté, realitistické a tímto způsobem života bych nemohl "přežívat". Nejvíc se mi na filmu líbilo, že si nic nepřikresloval a byl to takový ten film do Filmového klubu a proto ho plno lidí třeba nerozdýchá. Ale jen tak někde tohle zase nějakou dobu neuvidím. (01.10.2017)