Nejtemnější hodina

K Nejtemnější hodině jsem měl od začátku výhrady, trailery mě nikterak zvlášť nepřesvědčily a očekával jsem sterilní oscarovku s výborně namaskovaným Gary Oldmanem, který mě posledních pár filmů už také příliš nebaví. No jenže mě naprosto vytrhl z letargie už samotný začátek, který není našlapaný nějakými "wow momenty," je "pouze" výsledkem precizní filmařiny Joe Wrighta (na jehož Pokání nedám dopustit) a mě to dokázalo naplno vtáhnout do dokonalého zážitku a už nepustilo takřka po celé dvě hodiny. A krom režie v tom hraje zásadní roli ještě několik proměnných. A tou hlavní jsou samozřejmě herci, kteří byli precizně vybráni a pevně zapadli do svých rolí. Počínaje samozřejmě Oldmanem, proti jehož čerstvému Zlatému glóbu a pravděpodobně i oscarovi nemůže říct nikdo ani popel, sympatické Lily James, která je takřka k nepoznání a už od Popelky mě neskutečně baví a konče mým oblíbencem Benem Mendelsohnonem, který se konečně dočkal pořádného přívalu výrazných rolí. Zde sice nemá roli nikterak vděčnou, ale ke konci jsem dospěl k závěru, že se mu i tentokrát z této příležitosti povedlo vymačkat maximum. A tou druhou neodmyslitelnou částí je samozřejmě podmanivá a správně tíživá hudba Daria Marianelliho, kterého sice nemám tolik naposlouchaného jako jiné hollywoodské stálice, ovšem v Darkest Hour jsem si každý Churchillův výrok v korespondenci s perfektním ozvučením neuvěřitelně užíval. Dvojkombo s Dunkerkem určitě bude velmi příjemné zpestření pro domácí sledování, v jistém ohledu bych se dokonce nebál říct, že je Nejtemnější hodina ještě napínavější než Nolanovo loňské veledílo. Zatímco se totiž Dunkirk zabývá tou praktickou částí operace Dynamo, tento film se zabývá vším, co se dělo na pozadí a musím směle uznat, že se tentokrát tvůrcům povedlo vyrazit mi dech. A to jsem takhle zkraje roku nečekal. (11.01.2018)

Nebolo to zlé, vlastne ma to celkom aj bavilo. Hlavne Garry Oldman ma zaujal, ktorý to nie len, že zahral vynikajúco (a toho Oscara proste musí dostať!), ale predovšetkým prešiel neskutočnou premenou! Film je to dobrý, niekedy sa kecá trošku viac a občas to nudí miestami, ale viac menej sa jedná o zaujímavé keci. Najviac ma sklamalo, že v tom najlepšom to skončilo. Chcel som vidieť Wintonové úspechy a nie si ich len v záverečných titulkoch prečítať. Každopádne Darkest Hour je dobrý film, ale chýbajú mu silnejšie momenty aj keď hudba Marianelliho to občas potiahla. Obľúbený soundtrack: Where Is Winston, Dynamo, We Shall Fight. 70% - 3* (03.02.2018)

Film o tom ako dokáže Gary Oldman čarovať. Pretože jeho výkon nebol len dobrým hraním, toto muselo byť kúzlo. Do čarovnej truhly vliezol Gary, no vyliezol z nej Winston Churchill a bol ním až do poslednej klapky. Povaha britského premiéra mi nebola dvakrát sympatická, ale získal si môj rešpekt a obdiv za svoju zapálenosť, statočnosť a nekonečnú vieru vo vlastný úsudok. Pretože každý chlap si musí vedieť stáť za svojim, obzvlášť politik. Škoda len tých zopár prehnane nerealistických scén, ktoré by bez prikrášlenia a zveličenia pôsobili pre konzumného diváka veľmi nudne a obyčajne. Isté však je, že Gary Oldman je svojím výkonom veľmi silným kandidátom na tohtoročného Oscara. (17.01.2018)

Nevím, jaký byl váš motiv, ale mě události května 1940 ("na prahu jedné z největších bitev historie") v britském zákulisí opravdu zajímaly a Wrightův film absolutně nezklamal. Vyniká v něm sám obdivuhodný Churchill, rázný, přímý a zarputilý, tak téměř k nepoznání skvěle maskovaný Oldman - vůdčí, stařecký, s tíhou světa na svých ramenou. Šlape to jak hodinky, nepostrádá silný scény jako marně prosebný telefonát FDR, výlev zlosti nad Hitlerem, nebo roztomilou (byť smyšlenou) cestu metrem na Westminster. Ano, je to sice "klasičtější", ale za mě předčí Nolanův DUNKIRK a říkám si, jak přesně takovým osobnostem dlužíme vděk a to je studovat. Tak tenhle bude na Winstona. (doporučuji poslechnout si 11. díl podcastu Hardcore History - "Thoughts on Churchill") (08.02.2018)

Asi guilty pleasure. Už druhý deň to neviem ohodnotiť. Uvedomujem si totiž, že takto to naozaj nebolo. A že Churchill nebol ani mrzutý hodný dedulo, ani populistický blb, ktorý robí dôležité rozhodnutia na základe názoru vzorky dvadsiatich vyburcovaných civilov. Že jeho charakter nie je determinovaný len vzťahom k sekretárke. Na druhú stranu, divácky zážitok to bol riadny. Tie prejavy a tie dialógy! A ta scéna v metre. Súhlasím, že tieto spielbergovské blbostičky sú jedným z dôvodov, prečo milujeme film. Bez rozmýšlania. Guilty pleasure. Srdcom. (21.05.2019)