Nejtemnější hodina

Při pohledu na precizní herecké schopnosti mistra Oldmana moje srdíčko zaplesalo radostí. Nejpůsobivější herecký výkon za minimálně poslední 4 roky. Věřil jsem mu každé gesto. Udělal z dobrého filmu úžasný. Joe Wright si tak u mě po předchozích nezdarech napravil reputaci. Z mého pohledu řemeslně a obsahově dokonalý film, který je vzhledem k tématu neskutečně zajímavý. Winston Churchill byl zajímavá osobnost, která se objevila ve správný nehezký čas na správném nehezkém místě a musela provést pár těžkých nehezkých rozhodnutí, aby byl svět hezkým místem. V současné době jsme nasraní, že se někde vraždí kvůli "troše" černého zlata. Áďa vraždil pro ideu, pro své přesvědčení, což je jistě mnohonásobně nebezpečnější. Z letošních nominovaných jsem viděl prozatím 5 filmů a tři z nich(včetně tohoto) by byly v jiných letech horkými adepty na vítězství. Opravdu žasnu nad tím, kolik úžasných snímků bylo letos k vidění. Je mi zle z pomyšlení, že loni zvítězila ta homosexuální negerská sračka Moonlight a letos lehce nadprůměrná zoofilní pohádka. (13.03.2018)

1. Film je postaven na komediálním mustru a tím, že z hlavního hrdiny dělá klauna. Tím jednak odzbrojí skeptičtější či neutrální (ve smyslu citové zainteresovanosti) publikum, jelikož mu předloží klišé v podobě sympatického nemotory, medvídka, kterého si prostě musíte oblíbit. Jakmile děj potemní, komediální prvky zůstanou ve stopovém množství, aby se divákova sympatie nevytratila, zbytek se transformuje v patos. 2. Se skutečností – především co se týče vykreslení Churchillovy postavy – nemá film nic společného. Místo toho je celý film agitací za národní hrdost, která je prostřední karikaturou historického filmu. Film kromě dosti přímočaré snahy pozvednout národní sebevědomí nepřinese ke zpracovanému tématu vůbec nic nového, naopak si bere ta nejprostší klišé, které se pojí s Churchillem i britskou kulturou jako takovou, přičemž všechno negativní vynechává, potlačuje, nebo karikaturně převrací. 3. Celý film by bylo možné vyjádřit i takto: Britové si myslí, že jsou úžasně roztomilí, jenže nejsou. 4. Podobně jako biografie Borise Johnsona, i Darkest Hour Churchilla využívá ke glorifikaci názorů jakéhosi „obyčejného člověka“ a to dost křečovitým způsobem. Což ovšem na druhou stranu neznamená, že – jak Johnsonova kniha, tak Darkest Hour - není ve svých základních tendencích funkční. 5. Po formální stránce se film drží na Joea Wrighta poměrně při zemi. Přesto je zde několik pěkných scén, dále celá průměrných a několik přímočarých klišé, které pomocí otřepaných vizuálních postupů podtrhují patetické vyznění. 6. Nemluvě o hudbě… 7. Pěkná ukázka šablon, s jakými Wright pracuje, jsou například scény s Churchillovou sekretářkou (celou situaci lze zároveň brát jako návod, jak si ochočit mladou holku na způsob Padesát odstínů čehokoli): nerudný medvídek Churchill ji nejprve na úvod seřve, aniž by se té chudinky mladé zeptal alespoň na jméno; na to je pokárán svojí korektivní sympatickou manželkou, načež se začne k mladé dívce chovat jakože pěkně, což dokládá zejména kapesník, který ji empaticky podá, aby si mohla usušit slzičky, když zjistí, v jak těžké situaci se jejich národ nachází. Dívka je mu pak naprosto oddaná. A takové srágory se, zdá se, lidem opravdu líbí. 8. Představoval jsem si, jaké by například byly reakce na film, který by v podobném stylu zobrazoval třeba Václava Havla. Těžko si každopádně představit, že by s tím byl kdokoli spokojený. 9. Shodou okolností jsem se dal do sledování populární série Game of Thrones – přišlo mi vtipné, když jsem si uvědomil, že zobrazení politikaření a mezilidských vztahů je zde o dost realističtější, než v případě Wrightova filmu. (12.01.2018)

Kdyby Joe Wright dokázal vyprávět stejně efektivně, jak efektně režíruje, šlo by o mnohem méně bolestivou diváckou zkušenost. Ambiciózní britský filmař se bohužel opět projevuje jako velký kýčař, pro kterého je hlavní, aby každá scéna stůj co stůj dobře vypadala a nenudila, ne aby měla smysluplnou náplň a byla nějak nápomocná vyprávění. Vizuální gimmicky jako jsou záběry z ptačí perspektivy, zpomalené záběry nebo velké detaily vteřinové ručičky působí hlavně jako projevy skoro panické obavy ze všednosti, kterou bych čekal spíše u debutujícího tvůrce, snažícího se předvést, co všechno se naučil na filmové škole. Docela obyčejné scény, spoléhající se jen na dobře zvolenou kompozici a Oldmanovo herectví (velmi solidní, ale pořád musíte myslet na to, že sledujete štíhlého herce pod tlustou maskou), jsou přitom mnohem působivější, neboť v nich myšlenky nepřekrývají efekty. Kromě občasných vítězství formy nad obsahem film doplácí na nevyrovnaný rytmus (po svižné první hodině se tempo před operací Dynamo výrazně zpomaluje), zjednodušování historie na klíčová rozhodnutí velkých a neomylných mužů, zoufalý nedostatek soudnosti (i kdyby scéna v metru vycházela ze skutečnosti, nic to nemění na faktu, jak strašlivě nepřesvědčivě je vystavěná a napsaná - něco tak blbého nepamatuji ani z britských meziválečných propagandistických filmů, kam by to patřilo spíš) a urážlivou návodnost. Ten film nám skrze vedlejší postavy (zejména vyjukanou sekretářku) neustále sděluje, jak máme na Churchilla pohlížet, co si o něm máme myslet, abychom snad nezačali pochybovat o jeho genialitě. Špetku uvěřitelnosti v sobě mají akorát scény Churchilla s manželkou, které scénář nepředepisuje, aby jen žasla nad jeho pronikavým intelektem a smála se jeho bonmotům. Sebelepší práce herců a maskérů (a návrhářů kostýmů a architektů) bohužel nedokáže zachránit to, co zanedbal scenárista (Anthony McCarten napsal i Teorii všeho, trpící podobnými nedostatky) a režisér. Nejtemnější hodina je prázdná, naivní a falešná lekce patriotismu, která se dvě hodiny klopotně dobírá ke stejnému sdělení, které dokázal Christopher Nolan s mnohem větší úderností shrnout do posledních deseti minut Dunkerku. 45% (11.01.2018)

"Darkest Hour" je rozhodne filmom, ktorý ostane dlho v pamäti. Gary Oldman bol tak vynikajúci, že som absolútne v ňom nevidel herca. Mal som pocit, že sa práve pozerám na skutočného Winstona Churchila. Bol natoľko presvedčivý. Možno mu dosť pomáhala maska, alebo sa mu podarilo do tejto role pribrať, no vyzeral absolútne fantasticky. Už dávno sa mi nestalo, aby sa mi herec úplne stratil v role a podal takýto výkon. Takže mu vysoko tlieskam. Okrem toho to ale aj príbehovo ukazuje dosť vecí, o ktorých toho asi moc nevieme. Ako fakt, že sa musel medzi ľuďmi skutočne presadiť, ako musel bojovať za svoje názory a ako všetci stáli proti nemu a chceli vyjednávať mier. No napriek tomu im rozumiem. Pretože v tej dobe skutočne nikto nechcel vojnu. Lenže nakoľko už sme vo vojne boli, museli sme bojovať, aby sme ju vyhrali. A nie sa hneď vzdať. Sú tu dokonca aj vety, na ktoré človek nezabudne. Mimo známe Churchilove slová mi tu najviac znela veta: "Stop interupting me while I´m interupting you!" Toto je perfektná veta. Plus je skvele vo filme aj Winston zobrazený ako človek. Človek, ktorý nemôže ukázať svoju slabú stránku, musí byť silný a bojovať za každých okolností. No neznamená to, že nie je človekom. A v súkromí sme mali možnosť vidieť aj túto stránku. Film má možno trošku pomalšie tempo, no na druhej strane má vynikajúci spád. Nenudí to a človek síce má pocit, že sa pozerá na veľa udalostí, ale nie sú nudné, sú dobre podané a človek z nich aj mnohé veci pochopí. A je super vidieť aj to, ako veľmi sa snažil Winston bojovať za to, aby dostal svojich ľudí z Dunkirku. Napriek tomu, že mu všetci hovorili, že to nie je možné. A že sú stratení. Klobúk dole pred týmto človekom. Film odporúčam vidieť. Hodnotenie: A (07.02.2018)

To zase byla jednou dokonalá nuda. To byly pro mě dvě nejtemnější hodiny. Kecy, kecy, kecy. Seru na demokracii, seru na Oscary, seru na Garyho Oldmana. Churchill mně může políbit prdel. Maska hrozná. Pořád to byl Gary Oldman. A imitovat neznamená hrát. Vůbec k životu nepotřebuji inteligentní a poučné filmy. Byl to můj přehmat. Krutě nebavilo. 4/10 (14.02.2018)