Nejtemnější hodina

Historicky věrné, herecký výkon Garyho Oldmana brilantní (Oscar in coming...), kombinace vážných a humorných scén na jedničku. Přesto se nemůžu zbavit dojmu, že z filmu, který pojednává o jedné z nejsilnějších osobností 20. století, mohl pan režisér vytřískat daleko víc. Alespoň, co se emocí týče, neboť jedinou opravdu silnou scénou je London Underground. Nebo by možná stačilo, kdyby byl film koncipovaný jinak než "odnikud nikam". (30.01.2018)

Když si vzpomenu, jak jsem strašně moc brečela při Králově řeči, tak je zcela jasné, že Joe Wright něco zcela zásadním způsobem pokonil, neboť tady jsem nehnula ani brvou. (A to ani Královu řeč nemám moc ráda, ale je napsaná a sestrojená přesně tak, aby působila mezi řádky a zcela konkrétně). Možná je to Garym, který se nemá o co opřít a tak se jenom pitvoří, možná je to Lily James, která nemá charismatu ani do kalíšku na vajíčka a jako překladatel pro diváka a zástupce "lidu" tak vůbec nefunguje, možná je to Kristin, která je tam úplně zbytečně, možná je to nevýraznou hudbou, která žádnou z těch "zásadních" scén nepodpoří a tak všechny splývají dohromady, a možná je to absencí vhledu či nadhledu, reflexe či záměru ze strany tvůrčího týmu. Tohle je taková ta inscenace, kterou pančelky na gymplu v hodině dějepisu pustí studentům a po jejím skončení řeknou "no a nějak takhle to bylo, příští týden test", ale není to film. (01.01.2019)

Důležité je že Darkest Hour není jen o tom jak Gary Oldman fakt konečně chce toho oscara, a ani o tom postavit pomník Winstonu Churchillovi. Joe Wright se komorní formou zaměřuje jen na krátkou epizodu z nástupu Churchilla do nejvyššího úřadu, organizaci evakuace z Dunkerku a ve finále ikonický proslov k parlamentu kterým zmobilizoval Británii k zápasu o osud světa - a z takto krátké epizody kutá netušené drama. Ve kterém samotného hrdinu vykresluje spíš jako slabého a nerudného starce, který se dokáže vzepnout k síle a prohnanosti zkušeného politika jen když to jeho okolí nejméně čeká. A, bohužel, i s berličkami typu překvapivě prostoduchých zkratek a lehké deus ex machiny. 8/10 (29.01.2018)

Nemohol som si zo začiatku zvyknúť na Garyho Oldmana. Jeho oči dávali tvári Winstona Churchilla taký chujovský prasačí vzhľad. No po čase som si v tejto úlohe nedokázal predstaviť nikoho lepšieho. Ani samotného Churchilla! Páčil sa mi výborný uštipačný britský humor a fakt, že sa mi to všetko doplňalo dokopy spolu s nedávno videným (a o hodne slabším v mojich očiach) Dunkirkom. (01.02.2018)

Výteční herci - G.O., K.S.T., B.M. - v průměrném až podprůměrném filmu. Jediné dobově hodnotné momenty jsou části polemik s lordem Halifaxem, které ilustrují přechod od appeasementu k boji o přežití. Film zjevně nemá být něčím jako dokumentem, protože některé situace jsou v rovině pohádkového příběhu (napadá mě Shrek). Tak třeba vysvětlování mezinárodní situace sekretářce v hlavním štábu největšího impéria co kdy na planetě bylo za slzení generálů, králova teple bratrská slova v opilcově brlohu, černoch z lidu školící vzdělaného ministerského předsedu z antiky a britské hrdosti v metru a další a další. Zejména černochovi z té role muselo být samotnému dost trapně. Trapné, ale přesto ilustrativní, nicméně z tak divoké osobnosti a divoké doby si vzít takhle málo je trestuhodné. Navíc ani ryba ani rak, Churchill byl mistr vtipu a bonmotu, a ani s tím scénárista nedokázal příliš funkčně naložit. (18.02.2018)