Osudový dotek

Pokud mě v poslední době nějaký film opravdu dostal, pak je to rozhodně Osudový dotek. Hodně jsem o něm slýchal, samozřejmě jen chválu, a byl jsem zvědav jakými kvalitami tento snímek s nezajímavým příběhem opravdu disponuje. První pátrání ve videopůjčovně nevedlo k ničemu, ale hned na podruhé jsem si film s radostí odnášel a netrpělivě se připravoval na možnost, že to až tak dobré nebude. Právě tahle připravenost se mi vyplatila, neboť Osudový dotek není nijak úchvatná podívaná, přesto jím jsem však okouzlen. Dojemný příběh muže, jenž se snaží zachránit sebe a své přátelé a je vždy nucen proto něco obětovat mne dokonale zasáhl. Jedinou chybou je nejspíše jeho povrchnost. 70% (04.06.2006)

Inteligentní thriller pohrávající si s časovými paradoxy, který by vás rozhodně neměl odradit "teenagerovským" obsazením hlavních rolí. Tedy ne že by se z Kutchera najednou stal oscarový herec, ale scenáristická a režisérská dvojka má po vlažném rozjezdu v rukávech tolik es, že by s nimi vyhrála víc než jen jednu filmovou partii. Pokud máte rádi komplexní filmy, které nejedou v hollywoodsky jednoznačných sladkobolných kolejích, tohle bude váš šálek kávy. (11.06.2004)

Efektní thriller postavený na originálním nápadu za milión. Hlavně v první polovině božská atmosféra a dobrá režie neznámých debutantů, ale přesto jen lepší tři hvězdičky. Nemůžu se zbavit pocitu, že Butterfly Effect je prvoplánová záležitost, v níž se za coolózním vizuálním kabátem nic zajímavého neskrývá a že kolovrátkovité posuny v čase jsou jen scenáristovým interním cvičením nápaditosti. Vypadá to sice zatraceně dobře, ale po chvíli jsem už pouze čekal, čím autor překvapí tentokrát, aniž bych z jeho hrátek s hlavním hrdinou bylo cítit opravdové zoufalství a zmar. Všechny ty posuny jdou až příliš easy a překážky, které autoři (mimochodem velmi dobrému) Kutcherovi házejí pod nohy nikdy nepůsobí dojmem, že teď už je to ale opravdu v řiti. Prostě chybí gilliamovská bezvýchodnost a tíživost, takový ten pocit znejistění známý z Dvanácti opic. V Butterfly effect jde všechno příliš hladce (a tytéž "hladké" emoce cítím i z filmu samotného), takže výsledek vypadá jako ideální efektní zábava pro generaci MTV, která film lehce stráví a stejně rychle jí vyšumí z hlavy. Dobrý film, ale za vším tím humbukem jsem nenašel nic opravdu zajímavého (škoda té nedotažené ústřední milostné linie - ta to mohla držet). (20.06.2004)

Scénář: J. Mackye Gruber, Eric Bress .. Zajímavý nápad a dobře napsaný scénář na téma teorie chaosu. Kdyby tohle (nápad a cool scénář) měla většina filmů, nemuselo by se vše zaplácávat nesmyslnými triky a podobně.. Začátek mě opravdu vtáhl do děje a nastolil spoustu otazníků. Vyprávění bohužel zvolní a začnou přicházet odpovědi. A bohužel už ne tak extra zajímavé jako začátek. Duo scénáristů/režisérů stvořilo zajímavý snímek, který místy sice lehce zmateně, ale nakonec vkusně namíchal několik paralelních příběhu Evan Treborna. Při poslední scéně, jsem se začal (ač to vlastně neumím) modlit, ať to nemá po příjemném a snesitelném happyendu další sladce příšerný konec. Uff! Nechybělo mnoho a dobrý dojem byl ta tam.. Naštěstí nestalo se tak a vcelku zajímavý snímek si udržel konečnou nadprůměrnou úroveň. Hodnotím 70%. (10.04.2005)

Lapsus memoriae. Blackout. Výpadek paměti nebo prostě vokno- stresující věc v leckteré situaci (při testu obvzlášť). Možná měl Evan štěstí, že si některé hrůzné zážitky z dětství nepamatoval..(Ano, děti k sobě umí být navzájem velmi kruté, nevím, proč se psychologové neustále diví). O to bolestivější bylo pak jejich zpětné zjištění. Emocionálně mě to neroztrhalo jako onu poštovní schránku, mladou čtyřku sem pozorovala s mírně pootevřenými ústy- hráli líp jak někteří dospělí. Director´s cut ending je sice nápaditější než ten, kdy se dva lidé minou na přeplněné ulici, ale preferuju přesto ten původní. 90%. Ještě jedna věc- po skončení filmu mě popadla jedna prazvláštní chuť, pustit si dlouhý, táhlý a pomalý soundtrack. (Asi na mě byl snímek moc zbrklý). Kdo ví. (23.06.2007)