Musíme si pomáhat

Výtečná směsice války, beznaděje, ale i trochy legrace (i když legrace je možná moc silné slovo), soucítění a vzpomínek. To vše pod skvělou taktovkou pana Hřebejka se skvělými hereckými výkony (obzvláště pan Dušek v pro něj trochu netradiční záporné roli, Bolek Polívka, ale i třeba tradičně skvělý Jiří Kodet). (24.11.2003)

Další z těch filmů, kdy se bráním označení komedie. "Musíme si pomáhat" obsahuje sice občasný jemný černý humor, ovšem ve výsledku je spíše "Schindlerovým seznamem" po česku. Jan Hřebejk s Petrem Jarchovským byli na pomezí let 99/00 v tvůrčím rozpuku a byl bych skutečně zvědav, jestli toto období překonají. Pochybuji o tom ( = určitě ne). Film totiž oplývá skvělým scénářem, režií, skvostnou kamerou Jana Malíře a v neposlední řadě skvělými hereckými výkony. Bolek Polívka byl naprosto omračující, zvláště v každé scéně s Richardem Tesaříkem. Csongor Kassai vypadá skutečně jako Žid, Jiří Pecha je typický maloměšťák a Jaroslav Dušek v životní roli. Po nějaké době alespoň tak trochu jiný pohled na válku, na světlé i stinné stránky českých povah a malá obyčejná lidská hrdinství, vyplývající nikoli ze statečnosti, ale spíše ze slušnosti. Na dnešní dobu učiněný zázrak a jeden z nejlepších filmů porevoluční éry. 95%. (15.09.2008)

Musíme si pomáhat rozhodně patří mezi ty nejlepší snímky moderní české kinematografie. Scénář nám sice párkrát jasně dá najevo, že byl zplozen Jarchovským, ale krom těch několika málo pofidérních momentů vytváří velmi působivou a prokleslenou látku pro přesnou Hřebjkovu režii, na které mi vadily jen ty "rozmazané" scény. Bolek Polívka si v charakterní roli vede úžasně a Anna Šišková má zase krásně roztomilý slovenský přízvuk. Jediný, kdo je trošku pozadu za ostatními herci je rozpačitý Jan Dušek . (09.09.2007)

Jan Hřebejk tímhle filmem definitivně stvrdil, že česká kinematografie nemá jen Jan Svěráka a Filipa Renče, případně Petra Zelenku, ba naopak, že on sám v poslední době tvoří absolutní špičku českého filmu, a že dokáže natáčet opravdu bravurním způsobem nejen lehčí žánry, ale i hluboké lidské příběhy. Za to se mu klaním až k zemi. (24.09.2002)

9 / 10 Ani vo sne by ma nenapadlo, že kedysi ľudia takto žili - pod neustálim tlakom kontrol, prehliadok, pod drobnohľadom svojich susedov, ktorých sa báli pozvať už aj na kávu... To čo ma nenaučili hodiny dejepisu za osem rokov, to ma za dve hodiny oveľa zábavnejšou formou naučil tento krásny film - ešte by mohol Hřebejk natočiť niečo o Norimbergskom procese a Milánskom edikte, nech dobehnem, čo som v mládí preflákal... (21.11.2005)