Režie:
Jan HřebejkScénář:
Petr JarchovskýKamera:
Jan MalířHudba:
Aleš BřezinaHrají:
Bolek Polívka, Csongor Kassai, Jaroslav Dušek, Anna Šišková, Jiří Pecha, Martin Huba, Simona Stašová, Vladimír Marek, Jiří Kodet, Richard Tesařík (více)Obsahy(1)
Snímek Jana Hřebejka a Petra Jarchovského se odehrává za druhé světové války a pomocí malých lidských osudů dává konkrétní obsah pojmům hrdinství i zbabělost. Bezdětní manželé Čížkovi (A. Šišková a B. Polívka) se rozhodnou v roce 1943 ukrývat v tajné spíži svého bytu židovského uprchlíka Davida Wienera, syna Čížkova bývalého zaměstnavatele. Čížek si uvědomuje nebezpečí, do něhož přivedl svou domácnost i sousedy, avšak pomoc bližnímu v nouzi považuje za samozřejmou věc. Zároveň ale jako značně nehrdinský hrdina umírá strachy. Jeho osobní situaci značně zkomplikuje blížící se konec války, kdy mu hrozí nebezpečí jak ze strany Němců, tak i „poctivých“ českých spoluobčanů… (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (551)
Film, který především kvůli závěru nikdy nebude plně doceněn. Nepříznivé hodnocení bylo nejspíš už v době premiéry a ani po dvaceti letech to na nějaké zlepšení nevypadá. Přitom jde o Hřebejkův a Jarchovského tvůrčí vrchol, který tato dvojice už asi nikdy nepřekoná. Snímek, který nabourává tradiční černobílé klišé o hodných Češích (a zvláště o jejich chování po skončení druhé světové války) a zlých Němcích, musel vytočit nejednoho "vlastence", který rád vytahuje kecy o sudetských Němcích a současném údajně nacistickém Německu. A přitom zapomíná, jak si Češi po válce vyřizovali účty nejen s domnělými nepřáteli. Jojo, chcete po Německu neustálé ponížení, ale před vlastním prahem si zapomenete zamést, protože jste se nedokázali vyrovnat s vlastními kostlivci (viz třeba debaty o postoloprtském masakru). Musíme si pomáhat je skvělý počin a stále má co říct i novým diváckým generacím. ()
Geniálnímu, někdy až ikonickému rozpracování charakterů všech postav v tomto filmu nemůže uškodit ani otřepané prostředí náckama, tfuj, okupovaného Československa, ani příšerná hudba. Zápletka je tak krásně jednoduchá, že upřímně lituju, že jsem toto 15 let odkládal.....i když je pravda, že do některých kousků musí člověk dospět, a toto je určitě jeden z nich. 90% ()
Jan Hřebejk patří k mým oblíbeným režisérům především kvůli filmu "Pelíšky". "Musíme si pomáhat" je povedený film z období kolem druhé světové války. Polívka i Dušek jsou perfektní, přesto mě mnohem více zaujala moje NEoblíbenkyně Anna Šišková a charismatický Csongor Kassai. Mínusem je pro mě však konec filmu. Jednak mi vadí hloupě nadabovaný Richard Tesařík (proč zrovna Heřmánek?), a také ten všestranný happy end - to se sem vážně nehodí! ()
9 / 10 Ani vo sne by ma nenapadlo, že kedysi ľudia takto žili - pod neustálim tlakom kontrol, prehliadok, pod drobnohľadom svojich susedov, ktorých sa báli pozvať už aj na kávu... To čo ma nenaučili hodiny dejepisu za osem rokov, to ma za dve hodiny oveľa zábavnejšou formou naučil tento krásny film - ešte by mohol Hřebejk natočiť niečo o Norimbergskom procese a Milánskom edikte, nech dobehnem, čo som v mládí preflákal... ()
K tomuhle filmu jsem se dostal až dnes a docela toho lituji, protože se jedná o skutečně skvělý film. Hřebejk na malém prostoru rozehrává napínavý příběh o zbabělosti, odvaze a typickém čecháčkovství, jež se projeví v každé době. Bolek Polívka a Anna Šišková předvádí herecký koncert, ale pozadu nezůstávají ani nepřehlédnutelný Dušek nebo talentovaný Csongor Kassai. Musíme si pomáhat je jednou z těch filmových národních povinností, jež nezklamou ani po několikátém zhlédnutí. ()
Galerie (28)
Zajímavosti (26)
- Během scény, kdy jde trio Bolek Polívka (Josef), Martin Huba (Alfred) a Jaroslav Dušek (Horst) na panáka, rozpravuje Marie (Anna Šišková) s Davidem (Csongor Kassai) v jídelně, Dušek zaťuká na okno, německy zahlásí jako gestapák (aby vyděsil Marii) a zasměje se. Scéna nebyla ve scénáři, tudíž Dušek improvizoval. (bohhous22)
- Scenárista Petr Jarchovský ve svých zápiscích pro časopis Cinema vzpomínal, jak se filmařům vydařilo hledání lokací: Honza Hřebejk s architektem Milanem Býčkem objezdili spoustu východočeských městeček. Nalezli několik ucházejících míst, avšak povětšinou roztroušených po různých městech, často vzdálených a pro účely natáčení tedy komplikovaných. V závěru jedné z obhlídek navrhl Honza, aby se stavili ještě v Jaroměři-Josefově. Znal to město trochu z mého vyprávění. Celá moje rodina odtamtud pochází a já trávíval v Jaroměři u babičky jako školák nejedny prázdniny. (...) Pravda je taková, že rodinné okupační historie spojené s mládím mého otce a dědy, mám přirozeně spojené právě s Jaroměří. Pokud vytvářím iluzi maloměsta, vidím ji před sebou. (...) Pravý zázrak se však stal, když svým autem, v domnění, že exteriéry jsou víceméně nalezeny, přejeli šraňky a říčku Metuji a vjeli bránou do Josefova. Josefov, jak už název městečka vypovídá, je vlastně stará josefínská pevnost vystavěná na obranu Rakouska proti Prusům. "Tam můžeš postavit kameru na koleje a udělat stometrovou jízdu se všemi průhledy do dvorů a dalších ulic a nemusíš měnit jedinou lampu, jediné okno. Nic. Můžeš vlézt s kamerou do auta a jezdit po hvězdicovitých dlážděných ulicích josefovského ghetta sem a tam a nestane se ti, že bys zabral něco rušivého. Je to zázrak a požehnání, můžeme film provětrat a vytáhnout do exteriérů, aniž bychom platili miliony za stavbu dekorací. Když nalezneš přirozenou dekoraci, která tu stojí, můžeš si k rozpočtu pomyslně přičíst desítku milionů, která ti spadla doslova z nebe," líčil mi Honza své pocity nad vyvolanými fotografiemi místa, kde jsme pak v létě prakticky celý film natočili... (NIRO)
- Čtveřice Bolek Polívka (Josef Čížek), Jaroslav Dušek (Horst Prohaska), Simona Stašová (Libuše Šimáčková) a Jiří Kodet (Dr. Fischer-Rybář) se sešla již o rok dříve během natáčení filmu Pelíšky (1999). (x_silver)
Reklama