Pelíšky

Pre ďalšie dve generácie asi stratový film a neopísateľne atmosferická komédia. Skultovené hlášky, jedinečné dialógy a herecké výkony (Kodet, Donutil) pozdvihujú tento film do absolútnej topky. Scenár skvelý a dramatický žáner sem sadol ako uliaty! Je škoda, že na Slovensku je filmová produkcia v takých sra*kách. 90%. (10.03.2006)

Vrchol Hřebejkovy (ale i obecně porevoluční české kinematografické) snahy o vyrovnání se s vlastní problematickou národní minulostí (samozřejmě do doby, než vznikly Špačkovy Pouta, která se snaží k tématu přistupovat ale z úplně opačné strany). Už sám symbolický název, metaforicky odkazující k snaze vytěsnit existenciální úzkost a tlak normalizační reality útěkem do hájemství svých bytů, zmizet před tíživým tlakem režimu a izolovat se od něj v rodinném soukromí, ve svém pelíšku... Achillovou patou a kontroverzním místem filmu je přílišná snaha bagatelizovat nemorální a ve své podstatě zločinné chování některých postav a navodit uměle nostalgický a smířlivý tón filmu, který by jinak pojmenováním bolestných míst národ nutně rozdělil na oběti a viníky. Ideový záměr tvůrcům bezezbytku vyšel, vznikl film krásný ve svém konejšivém ohlédnutí zpět a v optice nostalgického vzpomínání bylo špatné povětšinou zapomenuto a torzo hříchů odpuštěno. Leč jak pravým jménem pojmenovat charaktery těch několika kontroverzních postav - nebyl lampasák (a ve své omezenosti až okouzlující furiant) Šebek (excelující Miroslav Donutil) spíš vlastizrádce a jeden z hlavních strůjců? A ředitel školy Saša (životní role Jaroslava Duška) spíš bezcharakterní a bezpáteřní s režimem kolaborující sviňák? A nakonec třeba bodrý příslušník Veřejné bezpečnosti (Miroslav Kaman) ve skutečnosti sprostý vrah? Je jasné, že tvůrci zamýšleli svět obou ústředních rodin (Šebkovi x Krausovi) jakožto kontrapunkt, jejich symbolická dualita je prvoplánově zjevná, ale záměrně byla setřena bipolární ukotvenost této dvojice a v podstatě se nedá určit, kdo z nich je vlastně ona pozitivní část. Jistě, primárně Krausovi, rodina válečného veterána, masarykovce a účastníka nekomunistického odboje, jenže coby neurotický pedant Jiří Kodet ve své roli smazává onen pozitivní podtext. Všichni jsou tu vlastně ,,blázni" a jediný normální (a příběhově fixní bod je postava rebela, budoucího emigranta, tedy skutečné české elity - Eliena, jehož neukotvenost ve společnosti z něho dělá morálně nerelativizovaný charakter). Hřebejk divákovi představuje postavy záměrně v komických situacích (velmi přesně odpozorovaných), a tak se mnohá lidsky odpudivá vlastnost promění v úsměvnou (duševní ,,lampasáctví" majora Šebka...). Většina scén je ovšem mimořádně přesvědčivá a před divákem tak pozvolna krystalizuje cosi z typické české povahy. Očividné zaměření na detail, ona fragmentární dějová drobnokresba (proti níž stojí po formální stránce např. celkový záběr na prostranství před školou, k němuž se film cyklicky vrací) dává tušit, že uměleckým záměrem bylo toto symbolické zobrazení naší každodennosti povýšit na nadčasové dílo vypovídající o identitě národa, dostat se obrazně pod povrch věcí, vyslovit se k zásadnímu údobí našich dějin... Vyrovnat se s těžkým dědictvím doby se Hřebejkově snímku sice nepodařilo, vznikl ale výjimečný a silný film, jeden z nejlepších novodobé (svobodné) éry... A to není málo... (01.01.2008)

Málokdy se vidí, aby se z něčeho stala skoro ihned klasika. Na rozdíl od soudruhů z NDR neudělal Hřebejk chybu, když sáhl po knihách Petra Šabacha. "V naší nové ELEKTRICKÉ troubě?" "Aspoň tady bude chvíli řvát někdo jinej." "Drápem, vole." A těm proletářům celého světa, kteří mají něco proti, vzkazuju...ale vždyť víte. (26.07.2007)

║Rozpočet $-miliónov║  Tržby Celosvetovo $2,227,953▐  Pohľad na 60.roky minulého storočia vyšiel nadmieru dobre aj vďaka presvietenému obrazu/ kamere a v skutku príbeh vyznie aj zábavne. Miestamy je cítiť silná nostalgia na určité veci čo sa za vtedajšieho režimu diali, hlavne lyžičky s NDR, postupné súdruženie a v 1968 vpád Sovietov, ktorý je braný len okrajovo. Pre mňa osobne to je len slušný priemer, trošku ma prekvapujú vysoké hodnotenia ale každý samozrejme podľa svojho vkusu, Amerika je Amerika. /70%/ (29.12.2007)

Nádherný film, který ač vypráví o době hodně minulé a hodně nevlídné, oslovuje všechny věkové generace a navíc srší vtipem. Hlášky typu "Proletáři všech zemí, vyližte si prdel", "Víš co, Sašo? Jdi do prdele!" nebo "Hm, pěkný kozačky, takový by se hodily mojí mámě" již brzo po uvedení do kin zkultovněly. Nemá cenu říkat něco víc, protože nevěřím tomu, že na tyhle stránky zabrousí někdo, kdo tenhle film ještě neviděl. (05.04.2003)