Režie:
Jan HřebejkScénář:
Petr JarchovskýKamera:
Jan MalířHrají:
Miroslav Donutil, Jiří Kodet, Simona Stašová, Emília Vášáryová, Bolek Polívka, Jaroslav Dušek, Eva Holubová, Stella Zázvorková (více)Obsahy(1)
A je tu zpět jedna z nejúspěšnějších českých filmových komedií od renomovaných tvůrců - režiséra J. Hřebejka a scenáristy P. Jarchovského s řadou skvělých herců. Vraťme se tedy s oblíbenými postavami k rodinným rituálům, láskám a trapasům odehrávajícím se na sklonku šedesátých let minulého století v jedné pražské čtvrti. Jemná poetika a humorná nadsázka jsou charakteristické pro vyprávění životních osudů tří generací mužů a žen ve zvláštním období našich dějin v roce 1968… V jedné dvoupatrové vile tu žijí dvě rodiny - Šebkovi a Krausovi. Otec Šebek (M. Donutil), prostoduchý, ale dobrácký důstojník z povolání, je zastáncem panujícího režimu a stejně vehementně obhajuje i vlastní neomylnost v roli hlavy rodiny. Elegantní otec Kraus (J. Kodet), bývalý odbojář s trpkou válečnou zkušeností, je naopak zarytým opozičníkem. Také on je přesvědčený o tom, že má za všech okolností pravdu - není proto divu, že se tihle dva nemají zrovna v lásce. Jejich děti - gymnazista Michal (M. Beran) a jeho spolužačka Jindřiška (K. Nováková) - spolu vycházejí docela dobře. I když Michal by byl rád, kdyby ho jeho sousedka brala trochu víc na vědomí. Ta má ale oči pro jiného. Nezbývá mu tedy nic jiného, než aby smutně přihlížel, jak mu jeho první milostné body krade spolužák Elien (O. Brousek). U Šebků a Krausů se zatím střídají rodinné návštěvy, ve vší obřadnosti se tu slaví Vánoce, svatba i nečekaný, bolestný pohřeb. Do zabydlených domácností vtrhnou i některé novodobé vymoženosti v podobě umělohmotných lžiček, nerozbitných sklenic i podivných her pro statečné pionýry. Mládež zatím pokukuje po lákadlech světa kapitalismu a snaží se žít svůj vlastní, na rodičovských autoritách a "velké" historii nezávislý život. V soukromí rodinných pelíšků se tak čas od času odehrají malá dramata názorů a vztahů, která se v paměti jejich účastníků otisknou už nejspíš navždy… (Česká televize)
(více)Recenze (1 911)
Na tenhle film se dá dívat pořád. Film dokonalý snad ve všech aspektech - herci, režie, děj, soundtrack, prostě všechno. Geniální vtipy (podané skvělými herci) a hodně chladný konec dohromady dávají nevšední filmový zážitek. Pelíšky rozhodně patří mezi klenoty světové kinematografie a zároveň je to jeden z nejlepších českých filmů. ()
Film, který nepřevyprávíš, ale cituješ. ()
Co dodat k české klasice ? ()
♫ Propísničkovaný klenot, vlídně spojující r.1968 a dobu polistopadovou. Puberta, retro, gagy, bezchybný casting. Film, nad jehož vícevrstevnatou nelogikou lidských osudů ve víru velké historie nemá nadhled ani sám režisér v politických angažmá dob pozdějších.. ()
Pelíšky jsem viděla tolikrát, že bych je mohla z hlavy převyprávět. To myslím hovoří samo za sebe. ()
Když tady se už všechno napsalo. Výborné, kultovní hlášky, úžasné herecké výkony, nezapomenutelný příběh i trochu vážných situací. Asi nejlepší český film, který mi vždycky zvedne náladu. Ať žijí soudruzi z NDR. 100%. ()
Nic moc mi to neříkalo , nejspíš to bude tím že jsem v této době nevyrůstal , ale na to že je to český film není to tak úplně špatné , občas jsem se zasmál jenom ne tak moc aby mě to něják víc zaujalo . ( 27.12.13/MAC ) ()
Tak tohle je to nejlepší, co z Hřebejka a Jarchovskyho vylezlo. Nezapomenutelny hlášky, situace, nostalgie, retro. Vynikajici herecky vykony. Potěší skoro dycky... ()
Mimo prastaré pohádky vánoční povinnost číslo jedna. Nejpříjemnější obsazení v nejsatiričtějším podání trochu tužšího napětí v totalitním režimu na našem území. Nezapomenutelné hlášky, které člověk už nikdy nedostane z hlavy, i v případě, že by chtěl. Nejzaslouženější hodnocení z první 20ky nejlepších filmů. Ani kulty jako Shawshank či Green Mile pro mě nemají takovou hodnotu, jako právě Pelíšky. ()
Tohle je skvělej film z české kuchyně a kdo neviděl měl by se podívat protože takovou přehlídku humoru ještě nezažil. Nemá cenu hledat nejlepší scény protože tam jednoduše nejlepší není. Těch nejlepších je tam aspoň šest. Takže hurá k videu, počítači nebo do kina pokud jste to ještě neviděli ()
Nejlepsi a dnes jiz temer kultovni komedie poslednich nekolika let. Hrebejk se timto filmem zapsal tucnym pismem do ceske kinematografie a nutno uznat zcela po pravu. Co dela film unikatnim je naprosto bravurni vystihnuti dobove atmosfery a povedenou volbou hercu, kteri rozehravaji fantasticky koncert, ktery hiri uzasnym humorem, nezapomenutelnymi hlaskami a scenkami a hlavne naprostou uvolnenosti a prehledem. Samozrejme nemohu opomenout skvelou hudbu, vybornou kameru a jiz zminenou vypravu. ()
Jedna z nej komedií (resp. dramat), které u nás vznikly. Pobaví (hodně pobaví) a taky donutí k zamyšlení. ()
Áno, aj za tento komentár sa ospravedlňujem. A to preto, že až po piatom zhliadnutí Pelíšok som sa odvážil k nim niečo aj napísať: tento film je výborný, zábavný, poučný, charizmatický, uvrieskaný, smutný, krásny a nezabudnuteľný! Načo viac slov? "Ach, to se mi ulevilo..." ()
Při scénách s Kodetem mi někdy opravdu šel mráz po zádech. Vytříbený humor a hluboké tragično. Zkrátka skvělý film. ()
Nejoblíbenější český film? Ano, je to tenhle. ()
Mňo průměrná komedie. Za to že je to z našeho prostředí bych dal 3,5, ale člověk se prostě trochu zasměje a odchodem z kina to končí. Možná je z něho spousta chytlavých hlášek, ale to z toho lepší film neudělá. ()
Film, který miluje snad každý Čech. Komunistická léta přibarvená humorem a hořkostí jsou symbolem české kinematografie. 90% ()
Tenhle film musel dát práci... a přitom taková blbost. ()
Hodní kluci jako Michal Šebek, to nikdy neměli u holek lehký, nevím proč, ale u většiny skoro vždycky bodují takoví jako Elien, při tom podle všech teorii, by si ženy a dívky neměly vybírat nezodpovědné partnery. Ještě štěstí, že v elektrické troubě se nedá otrávit a ve ztrouchnivělém altánu oběsit... ☺ ()
"To bych rád věděl, kde udělali soudruzi v NDR chybu". Lepší film už asi nikdy Hřebejk s Jarchovským nevytvoří... Funguje tu naprosto všechno. Počínaje hereckými výkony (zejména Jiří Kodet a Emilia Vašáryová), přes skvělou dobovou atmosféru podtrženou řadou dobových hitů, které ve filmu zazní, až po spoustu opravdu vtipných hlášek, z nichž řada naprosto zlidověla a žijí již dnes svým vlastním životem. Pro mě osobně je zde pak jeden extrémně silnej moment, kdy Kodet poté, co z rozhlasu zazní oznámení o okupaci naší země Rusy, hraje na klavír naši národní hymnu. Při této scéně mi jde mráz po zádech. ()
Reklama