Semestr

V posledních letech už tu nějaké české pokusy o generační výpověď byly, ale až teď to klaplo. Nechával jsem si Semestr až na dobu, kdy budou dostupné všechny epizody, což je myslím nejlepší způsob, jak zrovna tento seriál sledovat. Člověk pak lépe přehlédne ten mírný nedostatek děje a užije si spíš celkový obraz. Výborné je, jak se ty hlavní zvraty a nejdůležitější postřehy odehrají jakoby mimo, nejsou řečeny, ale vyplývají z těch dalších komunikačních rozhraní, lajků, pohledů tam a tam, atd. Je to seriál pro značně ohraničenou sociální bublinu, ale pokud do ní alespoň částečně patříte, budete odměněni. (06.12.2016)

Formálně progresivní počin, trefně reflektující život a způsob komunikace a myšlení dnešních mileniálů. Šest exkurzí do odosobnělých ploch počítačů je zároveň zdatným cvičením ve vnímavosti, kdy každá epizoda představuje skutečně náročný divácký zážitek, jelikož se na obrazovce odehrává několik akcí najednou. Naprosto skvělý produkt dnešní doby, v němž se odcizení stává módním trendem a zároveň zdrcující vztahovka gradující do smutné reality. (15.01.2017)

Zdálo se mi to jako celkem originální nápad, založit celý seriál jenom na počítačových obrazovkách… ale ve výsledku je to nakonec docela nuda. Sice se s tím naše generace lehce ztotožní, ale není to vlastně docela smutný, když se naše životy dají vyprávět jen pomocí obrazovek? Co to o nás tak asi vypovídá? Jako jednohubka to ujde, ale teď se zase moc ráda vrátím k normálním filmům, které zobrazují svět mimo virtuální prostředí (a v tomhle stylu už radši nepokračujte, díky). (08.03.2017)

Nápad zajímavý, ale tím to končí. Nereálné postavy sestavené z trapných stereotypů, jejichž vztahu se prostě nedá věřit od první minuty, se hádají o nesmysly ve schválně vyhrocených situacích. Pokud jste chtěli koukat na to, jak si týpek prohlíží prsa bejvalky, zatímco mu současná vyčítá, že se málo zajímá o rakovinu její mámy, je to seriál pro vás. Jinak se od téhle nudy držte co nejdál... (14.11.2016)

Čekal jsem, že to bude jako u Streamu vždycky: Silný koncept, ale provedení za mínus padesát. Jenže ne, jde o velmi povedený seriál, který plně využívá svůj námět a styl, ale ani na nich pedantsky nelpí (pohyby kamery), takže působí pořád přirozeně. Zásadní jsou skvělé postavy, které mi byly spíš nesympatické, ale rozhodně žily. Možná bych se obešel bez té linky s rakovinou, je to trochu laciné, ale to je jediná výtka ke scénáři. Čeho se bojím, že týdenní intervaly tomu neprospějí a po dvaceti minutách ty postavy opouštět dost uškodí sžití s nimi - nemám na to důkaz, protože jsem viděl všechny epizody najednou, ale myslím, že kdybych je měl vidět s týdenními mezerami, byl by zážitek nižší (možná i výrazně). Viděno v kuse ale rozhodně skvělá a velmi dotažená práce. Spolu s Pustinou a Modrými stíny vrchol letošní tuzemské televizní tvorby (když to zařadím k TV tvorbě). 4 a 1/2 (Pořád zvažuju, kam se v hodnocení zhoupnout) PS: S tím, jak se postavit k poslední epizodě, jsem radši čekal až do jejího uvedení, abych si ji mohl připomenout. Byl tu zapeklitý úkol ukončit něco, co z principu konec nemá. Logicky je to teda závěr nejvíc umělá a tezovitá věc z celého Semestru, ale v rámci nutnosti se s tím tím tvůrci vypořádali nejlíp, jak mohli, a konec za mě funguje. Vůbec to, co jde považovat za největší mínus Semestru, určitou jeho "načasovanost" a tezovitost, nakonec oceňuju ze stejného důvodu jako ty švenky a zoomy - hyperrealističnost někdy škodí a občas se prostě musí do příběhu šťouchnout. (01.11.2016)