Šakalí léta

Jako malý kluk jsem tenhle film ocenil mnohem víc, ta hudba byla super, rebel Dejdar byl boží. No, je pravda, že už nějaké kvality odvanuli s tím, jak člověk dospívá a všímá si toho, co jako dítě nikdy neviděl. Jenže ta hudba má ale pořád svoje a má tu správnou energii. Asi je to pořád jeden z nejlepších Hřebejkových filmů, hlavně co se týká toho, že dokázal naprosto vtáhnout diváka. (18.04.2014)

Jeden z mála muzikálov, ktoré sa mi páčia. A tento je dokonca český. Je to dostatočne vtipné. Sylva Tománková je nádherná (zaujímalo by ma ako znie jej vlastný hlas, keďže ju predabovali) a aj niekoľko pesničiek sa mi páči. Hlavne tá finálna Na kolena. Už týmto filmom Hřebejk ukázal, že bude patriť k tým schopnejším CZ režisérom. 6/10. (06.05.2022)

České písničky podle mě nemají jednoduše na to, aby dokázaly utáhnout nebo dokonce ,,vyrobily'' úspěšný film. Pár zajímavých písní i choreografií se samozřejmě objeví, ale většina je jen obyčejná výplň tuctového příběhu bez jakýkoliv zvratů. Děkuji aspoň za postavy Martina Dejdara a Josefa Abrháma, které skutečně dokázali snímek okořenit... (27.10.2015)

Spojení Hřebejk + Jarchovský je pro mě vždy zážitkem, ale tenhle film mám ze všech nejraději. Skvělý scénář (vycházející z ještě lepší knížky), skvělí herci (především tedy pan Abrhám) a geniální hudba. A navíc vznikal v době, kdy to pro český film nebylo zrovna jednoduché. Přesto, že jsem ho viděla snad stokrát a znám každou repliku, mě pořád baví, proto 5*. (25.01.2011)

Na mě moc dejdarovský, barevný, ulítlý a přemrštěný. Ovšem potencionál Jana Hřebejka se už i zde objevuje a vlastně i tehdy se dalo předpokládat, že nás s tímto režisérem čekají velké filmy. Muzikály moc rád nemám, až na výjimky typu Pomády či z českého prostředí snesu Starce na chmelu, tady se ovšem musí smeknout před dvěmi písničkami. Tou první je "Jednou mi fort povídá", ze které čiší plno nespoutaného elánu a hlavním trhákem celého filmu je pak song "Na kolena", čímž celý film vygraduje a divák tak dostává slastné zadostiučinění v podobě odvety všem těm komunistickým páprdům. Věřím, že v roce 1993 to muselo být opravdu silné. Ovšem dnes, když mírně řečeno veškeré nadšení už opadlo, to působí hodně staře. Každopádně toto filmařům nevyčítám, to je věc doby. Ale co nemůžu odpustit, je fakt, že padesátá léta v Americe nejsou padesátá léta v Československu. Doba písniček, tance a veselí - tak to padesátky u nás rozhodně nejsou (teda pokud nepočítám tanečky v rámci budování naší vlasti). Padesátky jsou bohužel příliš smutné a šedé, než aby se dalo uvěřit tomu, že tady někde skotačili týpci podobní Elvisovi. (05.12.2013)