Šakalí léta

Muzikál, jenž na mne působí spíše jako oslava hudebního vrcholu Ivana Hlase. Začínající duo Hřebejk - Jarchovský své schopnosti také ukázalo naplno až později, i když jejich styl je v tomto případě nepochybně znát. Lidský humor na pozadí krvavé doby a mládežnická rebelie způsobená rock´n´rollem. Duo Abrhám - Dejdar je viditelně z jiného hereckého světa než ostatní, možná kromě Špalka s několika kolegy...každopádně překrásná, smyslná Sylva Tománková mne dostala na věky věků...už jen kvůli ní si tento film dopřeju vždy velmi rád... (17.09.2011)

Zatímco v současnosti očividně prožíváme počátek úpadku Hřebejkovy invence, Šakalí léta jsou naopak plodem jeho filmařské adolescence – tenká dějová linie, průměrné songy, ucházející taneční čísla, strašlivý střih. Během sledování se mi bezděčně vybavil text písničky, kterou Hugh Laurie procítěně pěje v jednom z dílů A Bit of Fry & Laurie. Snad že texty v Šakalích letech jsou na této úrovni: A i když lidi říkaj ti, že tahle země má na mále, / všechno se dá vyřešit dobrým kopancem do p*dele. / V sametové botě noha železná / a když snad dojde k tomu, že kolem nikdo nestojí, / jen stoupněte si před zrcadlo a kopněte se do svojí. / Nakopali jsme p*del Grenadě, a Iráku jakbysmet, / nakopali jsme ozónové díře, ta nám to teď vrací zpět. / Nakopali jsme p*del rakovině, a AIDS bude další, věřte mi, / a globálnímu oteplení nakopeme s brýlemi. Potíž je v tom, že Fry & Laurie byli vtipní. Šakalové jenom vyjou. (13.04.2015)

Nemam rád muzikály. Navíc podle některejch těch týpků to vypadalo spíš na buzikál. Nicméně několik světlejších momentů se ve filmu našlo a Dejdar byl překvapivě celkem sympaťák (jinak ho moc v oblibě nemam). Jako celek je to ovšem naprosto o hovně. A písničky Ivana Hlase jsou otřesný. Ten by měl na tu kytaru mít snad zbrojní průkaz, protože poslouchat skoro 2 hodiny ty jeho sračky je snad horší, než dostat kulku do hlavy. (19.11.2006)

Táhněte do háje! :o). Pecka, která je prošpikována hudebními peckami, které se v mém podvědomí usídlily natolik, že už nejdou nikterak vymazat... Šakalí léta sem již viděl tolikrát, že přes to, že sem včera zachrápnul, komentovat budu s čistým svědomím. Honza Hřebejk si tímto kouskem vyšlápnul cestičku, která ho o pár let později dovedla až na úplný vrchol (Pelíšky). Škoda, že z této cesty občas nepochopitelně odbočí na scestí směr Zieleniec :o). Tento muzikál je zatím nejlepší český, který sem měl tu čest vidět. Moje obliba k němu je i dost způsobená tím, že mám prostě slabost na Martina Dej-dara, který se role R n´R rebelanta "bejbyho" zhostil nejlíp jak to šlo. Největší zásek z filmu mám, když synáček spolu s dalším po-uličníkem přinesou na tátovu párty průtokově ohřátý pifko :o). No a všechny ty nesmrtelný songy... Jojo, povedlo se to! (26.01.2011)

Na mě moc dejdarovský, barevný, ulítlý a přemrštěný. Ovšem potencionál Jana Hřebejka se už i zde objevuje a vlastně i tehdy se dalo předpokládat, že nás s tímto režisérem čekají velké filmy. Muzikály moc rád nemám, až na výjimky typu Pomády či z českého prostředí snesu Starce na chmelu, tady se ovšem musí smeknout před dvěmi písničkami. Tou první je "Jednou mi fort povídá", ze které čiší plno nespoutaného elánu a hlavním trhákem celého filmu je pak song "Na kolena", čímž celý film vygraduje a divák tak dostává slastné zadostiučinění v podobě odvety všem těm komunistickým páprdům. Věřím, že v roce 1993 to muselo být opravdu silné. Ovšem dnes, když mírně řečeno veškeré nadšení už opadlo, to působí hodně staře. Každopádně toto filmařům nevyčítám, to je věc doby. Ale co nemůžu odpustit, je fakt, že padesátá léta v Americe nejsou padesátá léta v Československu. Doba písniček, tance a veselí - tak to padesátky u nás rozhodně nejsou (teda pokud nepočítám tanečky v rámci budování naší vlasti). Padesátky jsou bohužel příliš smutné a šedé, než aby se dalo uvěřit tomu, že tady někde skotačili týpci podobní Elvisovi. (05.12.2013)