Mudbound

Dusná atmosféra amerického Juhu 4O. rokov 2O. storočia. Film na tú strašnú rasistickú dobu má názor, ale zároveň sa v kľúčových scénach snaží zachovať si chladnú, pokerovú tvár a mrazivý odstup. Proste len ukazuje, ako to bolo, explicitne sa k tomu nevyjadruje, nesúdi, lebo každý normálny, psychicky zdravý jedinec vie, aké to bolo svinstvo. V daných chvíľach je film silný, najmä ku koncu. Žiaľ, prvá polovica je nuda. Naplno ma snímka začala baviť až po tom, čo sa začalo nepravdepodobné, ale uveriteľné priateľstvo medzi dvoma mladíkmi s odlišnými farbami pleti, ale s obdobnými skúsenosťami z vojny. Koniec bol narýchlo podaný (jedna z postáv si zaslúžila drastickejší koniec) a možno mi výraznejším spôsobom chýbala typicky južanská hudba, muzika, spevy atď. Knihu som nečítal a pravdupovediac filmová adaptácia ma nepresvedčila o tom, že by som mal, hoc inak mám slabosť pre knihy venované americkému Juhu (Vyslobodenie, Sen Ockerwee, Veľká ryba) (01.08.2024)

Na papíře se Mudbound může zdát jako suchý příběh z dnes již rutinně zobrazovaného rasistického jihu Ameriky. Opak je pravdou, protože lidskost tohohle příběhu z něj dělá silnou podívanou bez stereotypů nebo nějaké snahy vzdělávat. Dee Rees se podařilo natočit film o odvaze a přátelství ve tváři nenávisti a předsudků. Film se rozjíždí pomalu a občas jsem si říkala, co mají všechny tyhle postavy společného. Ovšem tenhle čas slouží k nastavení filmového pódia, abyste v poslední třetině dostali emocionální ránu, díky které do sebe celý příběh perfektně zapadne a vy se ať chcete nebo ne zamyslíte nad stavem dnešního světa. Garrett Hedlund je jako Jamie trpící PTSD vynikající. Jason Mitchell je mu skvělým parťákem bez jediného slova dokáže vyjádřit tisíc slov. Film, co bude mít ještě hodně co říct během oscarové sezóny a právem. /LFF 2017 (09.10.2017)

"Vyzerá to tak, že i také zlo akou vojna bezpochyby je, v sebe skrýva niečo pozitívne. Niektorým zabednencom dokáže otvoriť oči a zmeniť ich k lepšiemu, aby sa tak na svet mohli pozrieť novým, lepším pohľadom..." V Európe hrdina, v Amerike iba podradná bytosť - to stojí za zamyslenie... Asi takto nejako má vyzerať filmové spracovanie témy rasizmu - bez zbytočného pátosu a vyplakávania. Pritom úvod snímku ma moc nenadchol, chvíľu trvalo kým som si na tú mierne chaotickú skladbu príbehu na báze prítomnosti doplnenej o záblesky minulosti jednotlivých postáv zvykol, ale po pár minútach sledovania by som už nemenil. Z tohto pohľadu ide určite o netuctovú záležitosť. Navyše i v technickej rovine úroveň snímku príjemne prekvapila, hlavne kamera a zmysel pre farebnosť, radosť pozerať... To sa samozrejme prejavilo i na skvelej dobovej atmosfére zapadnutého amerického vidlákova kdesi v Mississippi, kde všadeprítomné bahno vyteká ešte aj z uší. Čo sa týka hercov, tak aj napriek tomu, že išlo predovšetkým o neopozerané, menej známe tváre, tak klobúk dole, všetci zahrali vynikajúco, vôbec by som sa nečudoval, keby dali niekomu z nich oscara. Tiež sa mi páčilo ako príbeh v emotívnej rovine postupne gradoval a naberal na sile, pričom koniec ma už pocitovo skoro prevalcoval. Hlavne keď si zoberieme tú peknú myšlienku, ktorá ma na záver napadla. Keby nebolo toho mierne ťažkopádneho úvodu, kde som istý čas ani len netušil na aký klenot sa to nakoniec zvrtne, tak dám plný počet. 85/100 (08.12.2017)

"Sedmihodinové" blátivé drama, ve kterém se většina osazenstva chová velehnusně, ale nakonec to dobře dopadne, protože toho bahínka už bylo moc. Nepříliš záživná exkurze do ne až tak vzdálených časů, kdy barva kůže rozdělovala společnost a pro lynč se nešlo daleko. Už to tu párkrát bylo v mnohem zručnějším podání. (20.02.2019)

Rozjíždí se nesmírně pomalu, až by se mohlo zdát, že pojede po prověřené trase rasistických klišé. Mudbound, který má v distribuci streamovací gigant Netflix, však dokáže překvapit, když po polovině zhutní a nalezne originální drama v srdci prověřené látky z buranského amerického venkova 40. let minulého století. Brilantní herecké výkony všech zúčastněných se snoubí s vychytralou komparací americké a evropské společnosti své doby, ze které s přibývajícími minutami čím dál více mrazí. A to až do nesmlouvavého závěru o tom, že někdy je válka lidštější než samotná rodná hrouda, ze které je lepší prchnout, než utonout v jejím bahně. [TIFF17] (08.09.2017)