Nit z přízraků

Doháněčka posledních oscarovek a rozhodně ne zbytečná. Přemýšlím, copak jsem s Day-Lewisem v hlavní roli viděl, a že těch možností vlastně ani tolik není. Posledního mohykána, kterého jsem skoro celého protrpěl, Scorseseho (možná slabší) Gangy v New Yorku a Lincolna v kině, kterého jsem si naopak užil maximálně a dotyčnému anglickému hereckému velikánovi byla tahle role ušitá přímo na míru. A stejně tak ta jeho jeho nynější poslední a tolik propíraná. A já si nemůžu pomoct, ale Phantom Thread mi připomíná takové gentlemanské Odstíny šedi. S nebesky jistější režií Paula Thomase Andersona a v kulisách a kostýmech, právem ověnčenými zlatým plešounem. Nit z přízraků je 130 minutovou velkou hrou. Hrou o nadvládu, sebekázeň, uspokojení (v tomto případě spíše duchovní, než fyzické, ovšem tady nám scénář cíleně nedává jasná vodítka) a samozřejmě pokušení. Hrou s bohatýrem, který jasně dominuje křehké dívence odnikud, jenom aby se nakonec možná sám zapletl do pevných sítí své vyhlídnuté společnice. Naproti tomu ovšem nerozehrává žádné teatrální divadlo a pomaličku polehoučku se sune pevným krokem ke snadno zapamatovatelnému konci, který ohromí spíše svou jednoduchostí, než čímkoliv jiným. A je zkrátka nádhera se na to dívat. Nebýt zvolnění v druhé polovině, půjdu s hodnocením úplně nejvýše. Daniel Day-Lewis odchází do hereckého důchodu a mně extra chybět nebude, ovšem jeho tři rekordní oscary za hlavní roli zůstanou navždy zapamatovány. (30.03.2018)

Zprvu v celku nadějné drama, které cca. v polovině mutuje v cosi prapodivného a v tomto prapodivném duchu už bohužel l zůstane. Stopáž je těžce přepálená, postavy se po většinu filmu motají v nezáživném kruhu a dokonce i "zvraty", kterými je příběh prokládán, selhávají; jako bych sledovala něco, co už jsem jednou viděla (a co už znovu vidět nemusím). Filmy PTA mi zkrátka nesedí. 2* za sheldonovského DD-L a za krásné šaty. (31.01.2018)

Paul mě popadnul a nepustil do posledního stehu.....a nebo klapky, protože i kamera pod jeho rukou byla geniální......pozorování jak šičky vyšívají stehy na šatech, měření, úprava šatů do posledního detailu, lenivé a přesto poutavé vyprávění Vicky....... a ještě mnohem víc, třeba to, co se týkalo postupného rozkrývání psychologie postav nemělo chybu. A konec, kdy se naplňují slova Vicky - Existuje "hned teď" nabydou svůj význam a Paul odchází, nechajíc nás s otevřenou pusou ještě chvilku po závěrečných titulkách. Letos zatím nejzajímavější počin. (14.02.2018)

Anderson jako obvykle kombinuje smysl pro detail, rafinovaný scénář a precizní kompozice. Jeho kinematografické ohledávání kulturních rysů se odklání od amerického k britskému společenskému kontextu. Maniodepresivní prestižní módní návrhář Reynolds Woodcock (fiktivní postava i značka) se pohybuje mezi extrémy. Jeho sterilní přístup ke světu se povýtce vyznačuje perfekcionismem, s nímž nahlíží na ženy coby panenky na klíček, z nichž si vybírá ty zajímavé, pro které pak připravuje svoje vytříbené módní slupky. Z této umrtvující sterility jej libidem a životním elánem napájí svéhlavá múza Alma, a to paradoxně nejsilněji tehdy, když jej destruktivně dovádí k hranici smrti (žena=travička). Reynolds pouští ženy k vodě ze dvou důvodů - když se mu nepodřizují a když se mu podřizují. Zdánlivě neřešitelná situace má ovšem řešení v dynamické rovině... (06.02.2018)

Výborná hudobná stránka, skvelí herci a na ich vrchole dokonalý Daniel Day-Lewis, ktorému som veril každú jednu povahovú „chybičku krásy“. Spracovaním perfektné, no tematicky pre mnohých ťažko uchopiteľné (ja som sa nachádzal niekde na pol cesty k plnohodnotnému doceneniu). Záver navyše pôsobil nasilu odstrihnutým dojmom a jednoducho mi nesadol. I keď na druhej strane rozumiem, že niektorých divákov práve takéto ukončenie uspokojilo. V každom prípade stojí Phantom Thread za pozornosť. (24.12.2018)