Snídaňový klub

… „ Sobota 24.března 1984. Shermerská střední škola. Vážený pane Vernone, chápeme, že jsme museli zůstat za trest v sobotu po škole. To, co jsme udělali, bylo špatné. Ale jste blázen, že jste chtěl, abychom psali práci o tom, kdo jsme. Copak vám na tom záleží? Vnímáte nás tak, jak chcete vy. V jednoduchých pojmech a nejvýhodnějších definicích. Vnímáte nás jako génia, jako sportovce, jako blázna, jako princeznu a jako vyvrhele. Je to tak? Tak jsme vnímali jeden druhého dnes v 7 hodin ráno. Byli jsme zmanipulovaní.“ Pět poškoláků zavřených v jedné škole a v jedné třídě. Neznají se, nesnášejí se, každý je úplně jiný, ale proti autoritě v podobě kantora jsou tým už od začátku a co teprve, když se po počátečních vzájemných konfliktech stanou týmem skutečným. Bez okolního vlivu svých part si začínají rozumět a zjišťují, že mají mnohem víc společného než se nadáli. „Breakfast Club“ je nádherná vzpomínka na dobu, kdy člověk nebyl už dítě, ale nepatřil ani do světa dospělých, film plný humoru, báječné hudby. Film, který je přes svoje stáří téměř neznámý, což je velká škoda. Takže už jen velké poděkování do Holandska, kde kupodivu vydávají DVD i s českými titulky, což pro mě bylo skoro stejné překvapení jako film. A já si to jdu pustit ještě jednou :- ). (26.11.2006)

Jde o významnější film, který jsem viděl (dobrý námět) s faktoru založených s pěti v životě ztracených lidí (dětí), kteří se snaží nepřipustit k tělu (druhu schválení mezi sebe), ale zároveň najít lepší životní cestu. Příběhy jsou vážné a každý pochopí, že to každý nemá zrovna nejlehčí. Konec je dobrý, ale chtěl bych vidět, co se stane s postavami na druhý den. Chci druhý díl, stejné herce a pod lupou třeba Chechika :) (10.06.2012)

Velké zklamání. Něco podobného, jako když jsem v 90. letech šel na Singles a čekal fajn sondu do života příznivců rockové muziky. Dočkal jsem se zoufalého pohledu na partu uvědomělých čajíčkářů, věčně zaneprázdněných budováním kariéry a plkáním o zodpovědnosti. Člověk se hned cítil jako na Melrose Place, jen k tomu navíc hrál ještě grunge. ... Když vám naservírujou film z prostředí středoškolské mládeže 80. let, čekáte, že tam bude zachyceno něco z atmosféry té bezstarostné doby. Čekáte mejdany, srandu, minisukně - prostě čekáte 80. léta. Místo toho vás šoupnou do místnosti s pěti pitomci, kteří mají jeden vedle druhého vlastně jediný problém: Nesnášejí své rodiče. Rodiče jsou alfou a omegou jejich skuhrání, které máte vydržet celých 97 minut. A prakticky pořád v té jedné místnosti. Po celou dobu vás nečeká nic jiného, a kdybyste snad měli pocit, že se to už konečně rozjíždí, nepropadejte žádné naději. Nic se nikam nerozjede, jen někteří skuhravci se nakonec velmi nepravděpodobně a náhle vzájemně zamilují. Tohle není žádná odvázaná 80's teenagerská komedie - spíš se to podobá tuzemským televizním hrám o svazácích, které působily vlastně stejně nevesele a bezvýchodně jako tenhle Snídaňový klub. Zatímco socialistické inscenace na téma "mládežníci" byly svázány diktátem režimu, tohle dílko svazuje snaha o vážné vyjádření k tématu generačního konfliktu. V obou případech je výsledek stejný (jen američtí mládežníci si dopřejou trávu, ti naši zas alkohol). V jednom je ale Breakfast Club bolestně pravdivý: Mládež v obou táborech nebyla absolutně schopna žádné opravdové vzpoury. 60. léta a odvaha generace dětí květin měnit svět, nebo punková rebelie let sedmdesátých jsou nenávratně tytam. Děti 80. let jsou daleko krotší a smířenější s tím, že měnit systém se nevyplácí. Zpětně se jim nedá upřít jen jedno: Alespoň se dovedou pořádně bavit. Ti z Breakfast Clubu nedokáží bohužel ani to. (31.07.2007)

Co se zpočátku jeví jako rozjezd přehlídky nejtrapnějších póz a nejnechutnějšího přiblblého středoškolského machrování v 80. kulisách, se nejpozději kolem čtyřicáté minuty plně rehabilituje a udrží až do finále. Autor si zvolil vlastní, dost nepodbízivé prostředky a dobrovolně si nastavil handicap, aby všechno vyznělo jen o to působivěji. *~ (22.08.2018)

Breakfast Club naprosto předčil moje očekávání. Velmi příjemné a nadčasové komediální drama pro mě bylo opravdu velkým překvapením. Jednotlivé konfliktní postavy, současně ale i sympatické, postupně rozkrývají své skutečné já. Ale ne zase tolik, něco je přenecháno i na diváka, aby si domyslel sám. Všichni herci byli výborní, ale mými favority jsou přece jen Judd a Molly. Opravdu brilantní snímek o teenagerech své doby, ale určitě nejen pro ně. Já jsem se ani chvilku nenudila a je to opět jeden z filmů, který můžu vidět ještě jednou. Všechny chybky (jistá účelovost a ten konec:D) jsou odpuštěny a dávám jasnou pětku. (28.07.2012)