Snídaňový klub

Na Snídaňovém klubu je vidět úporná snaha udělat z něj generační film a ve Spojených státech jde údajně o kultovní záležitost. No nevím, nezdá se mi, že by nějak zásadně vypovídal o mladé generaci 80. let, spíš jde o jakýsi pozérský manifest puberťáků. Pubertou si museli projít všichni a ti, co v ní jsou momentálně, se pochopitelně mohou s hrdiny filmu ztotožnit. Nic víc než podrážděnost z rodičů a učitelské autority se z jejich dialogů a skutků vyčíst nedá. Ke skutečným postavám mají daleko, jde spíš o klasické školní typy - tak ukázkové, že z toho na hony čiší scénáristická účelovost. Humorné to není a vzhledem k výše uvedenému mi tam nefunguje ani ta psychologická rovina a nedokážu se s těmi týpky ztotožnit ani emocionálně, zvlášť sígr a provokatér v podání Judda Nelsona by podle mě potřeboval spíš pár facek než pochopení. Jeho představa o nezávislosti a životě totiž bez usměrnění končí tam, kde se odehrává francouzský snímek Mezi zdmi. Aby systém fungoval, nemůže každý jenom žvanit o svých právech, ale musí sám přispět. Hrdinové filmu se ani nechovají nějak realisticky a jejich spárování na konci je taky jen důsledkem scénáristické násilnosti. Celkový dojem: 40 %. (20.04.2011)

Už v o rok staršej komédii Sixteen Candles Hughes mierne naznačoval dramatické sklony, ale až tu ich naplno rozvinul. The Breakfast Club totiž nie je žiadna priamočiara 80s komédia (ako som predpokladal), ale komediálna dráma. Na to druhé som si musel trochu zvykať, ale v konečnom dôsledku film funguje v oboch rovinách. Hughesovi sa darí z pôvodne veľmi nesympatických postáv vykresať hrdinov a symboly mladíckej rebélie. Na druhej strane film má niekoľko skutočne vtipných scén a skvelý synth popový soundtrack navyše (skvelá pieseň Waiting od E.G. Daily). A strašne žeriem nevinnú tváričku Molly Ringwald! Breakfast Club je skvelý film, len od neho netreba očakávať žiadnu ďalšiu Summer School, žiadnych ďalších Sixteen Candles, žiadnu ďalšiu Weird Science ani nič podobné. (04.08.2007)

Breakfast Club naprosto předčil moje očekávání. Velmi příjemné a nadčasové komediální drama pro mě bylo opravdu velkým překvapením. Jednotlivé konfliktní postavy, současně ale i sympatické, postupně rozkrývají své skutečné já. Ale ne zase tolik, něco je přenecháno i na diváka, aby si domyslel sám. Všichni herci byli výborní, ale mými favority jsou přece jen Judd a Molly. Opravdu brilantní snímek o teenagerech své doby, ale určitě nejen pro ně. Já jsem se ani chvilku nenudila a je to opět jeden z filmů, který můžu vidět ještě jednou. Všechny chybky (jistá účelovost a ten konec:D) jsou odpuštěny a dávám jasnou pětku. (28.07.2012)

Ačkoliv je Breakfast Club o teenagerech, mám pocit, že je určen spíše pro teenagery odrostlé, kteří mají dané období dávno za sebou, ovšem rádi na něj vzpomínají. Film tedy plní úlohu, jaké se po 25 letech ujal také např. seriál Glee. Sledujete jakoby jasně načrtnuté archetypální charaktery, které jsou svým způsobem nadčasové a pomaličku si je začínate osvojovat. Snídaňový klub tvoří fajn partu, je velice příjemné pozorovat přerod atmosféry z odstupu až nenávisti do přátelství. Zní to naivně, ale nedá se říct, že by to nedávalo smysl. Psychologie si zde najde své místo, postavy odhalují své nitro a typicky se ukáže, že za všechno mohou rodiče :) Komediálních prvků je poskrovnu, a tak spíše než smích u vás film navodí blažený úsměv a roztomilou spokojenost. 8/10 (14.03.2011)

The Breakfast Club. V Americe (spolu s filmem Ferris Bueller's Day Off) opravdu kultovní filmy, které má na svědomí John Hughes (oba taky mají už nějakou dobu na IMDb shodně 7.9/10, což je opravdu parádní výsledek, přihlédneme-li k faktu, že filmy od 8.0 jsou v TOP 250 filmů všech dob). Tak přesně tohle jsem věděl o tomto filmu a nějakou dobu jsem si jej chtěl sehnat, ale vždy jsem na něj tak nějak zapomněl. Nicméně konečně jsem to napravil a musím říct, že zvěsti nelhaly. Tohle je opravdu parádní snímek, který natočil někdo, kdo rozuměl (bohužel, John už nějaký ten rok mezi námi není, ale o jeho velkém vlivu svědčí i fakt, že na Oscarech mu udělali tuhle překrásnou poctu) duši mladého, dospívajícího člověka, který může být jakýkoliv, ale bojí se. Bojí se, že bude stejný jako jeho rodiče, bojí se, protože neví, co bude dál s jeho životem, bojí se, protože ostatní ho už nějak zaškatulkovali a on ještě neví, kdo vlastně je. A takovéhle filmy se už (bohužel) netočí. John to uměl a já si musím sehnat více filmů od něj. Parádní film s dokonalým soundtrackem a přirozenými herci. 100 %. (06.05.2013)