Režie:
Martin ZandvlietScénář:
Martin ZandvlietKamera:
Camilla Hjelm KnudsenHudba:
Sune MartinHrají:
Roland Møller, Louis Hofmann, Joel Basman, Mikkel Boe Følsgaard, Laura Bro, Zoe Zandvliet, Mads Riisom, Oskar Bökelmann, Emil Belton, Oskar Belton (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Na konci druhé světové války přinutí dánská armáda německé zajatce, kteří jsou skoro ještě dětmi, splnit nebezpečný úkol – zneškodnit a odstranit nášlapné miny z dánského pobřeží. Chlapci bez potřebných znalostí i nezbytných technických pomůcek velmi rychle pochopí, že pro ně válka ještě zdaleka neskončila. Snímek "V písku - Příslib svobody", inspirovaný skutečnými událostmi, odhaluje neznámý příběh jednoho tragického okamžiku dánské historie. (Cinemax)
(více)Videa (7)
Recenze (195)
Je cosi zaminovaného v říši dánské. A je to rozsáhlé dánské pobřeží, které je třeba vyčistit od tisíce nášlapných min. Vlastním lidem se do toho fakt nechtělo, tak jsou na tuhle proklatě nebezpečnou poválečnou prácičku přiděleni mladí nacističtí zajatci. V počtu 14 mladíčků jsou vrženi vstříc nejistému přežití, kdy každá příští minuta může znamenat nechtěný smrtelný výlet do povětří. A že se jejich počet začne povážlivě snižovat, je více než jisté. Od příběhu, který se opírá o reálné základy, jsem hlavně nechtěl průhledný scénář. Film se tomuto nežádoucímu nešvaru ne úplně vyhnul. Dánský velící seržant zpočátku své svěřence z duše a lenivého pyje nenávidí a nepokrytě jimi opovrhuje. Pochopitelně jak plynou dny, začne mít na hodnou bandu dosavadních nepřátel jiný náhled, kluci zatrolení a zakřiknutí mu začnou přirůstat k přirození. Ovšem výsledek není nikterak přebujele plačtivý. A uhozený už vůbec ne. Prostě je nutné počítat s tím, že osudy mladíků mají nějaký přirozený (filmový) vývoj, kdy i ten největší nelida si posteskne nad jejich nelehkým údělem. Film shledávám vesměs originálním. A je poměrně zdárně režijně ošetřen. Martin Zandvliet do svého přístupu aplikoval něco málo zdravé syrovosti i surovosti, pracoval s dobrým hereckým materiálem, ačkoliv bych hodinu po skončení filmu nerozpoznal jednoho nácka od druhého, jak všichni typově splývali. A určitě se jedná o zajímavého režiséra. Dánskou filmovou historii, potažmo tvorbu nesleduji, bylo ale přinejmenším osvěžující sledovat dřinu a pinožení mladých vojáků, což mělo i v jistém smyslu sugestivní efekt na diváka. A s přihlédnutím, že ve válečném žánru je každá dávka neotřelého materiálu živou vodou, se přikláním k vyšším známkám. 7/10 ()
Po Boji další dánské drama o válce pokračující i mimo bojiště. Schopnost pohlédnout na komplexní situaci z více perspektiv a zneklidňující morální ambivalenci Lindholmova filmu ale nečekejte. Prim dostalo hledisko Němců. Mladé německé vojáky poznáváme rovnou jako vystresované kluky, kteří chtějí přežít a vrátit se domů za svými matkami. Film je vykresluje jako nevinné oběti, které musí čelit brutalitě spojeneckých oficírů, z nichž v sobě alespoň jeden, charakterizovaný tím, že (zpočátku) nenávidí Němce (ale má rád svého psa), dokáže – pro vyvážení sil – najít trochu lidskosti. Opomenuta nezůstala žádný z nabízejících se konfliktů mezi představenými subsvěty a mikrosvěty (Němci proti seržantovi, Němci mezi sebou, seržant proti svým nadřízeným) a přítomna je většina motivů, které byste po letmém obeznámení s námětem očekávali (nelidské zacházení, bratrské pouto, otcovská figura, dítě v ohrožení). Horší je to s jejich propojeností. Vyprávění vrší emocionálně silné okamžiky, které nám nedovolují poznat postavy „v klidu“, mimo krajní situace, při nichž jde o život nebo o nervy. Prvek překvapení v jinak předvídatelném filmu zajišťuje skutečnost, že smrtící výbuch je otázkou jediného špatného pohybu, čehož Zandvliet náležitě využívá, byť ke konci už je poněkud předvídatelný. I bez přemíry sentimentu a zveličování Under sandet příliš prozrazuje snahu natočit dojemné humanistické drama, které osloví mezinárodní publikum a utvrdí vás v přesvědčení, že války jsou zlo a někdo by je měl plošně zakázat. Tolik potřebné složitější otázky, na něž jednoznačné odpovědi neexistují, film oproti Boji neklade. 70% ()
Věřím, že to takto asi nějak doopravdy bylo? Věřím. Kousek smutné historie, ve které po skončení druhé světové války němečtí zajatí vojáci vyčistili dánské pobřeží od pěchotních min. Film, ve kterém nikdo netvrdí, že nejlepší řešení musí být dobré. Trailer: https://www.youtube.com/watch?v=bplXvG18De4 ()
Druha svetova vojna je dnes uz uplny folklor, vysli tisice knih /kvalitna literatura/, snad 2 miliony clankov a stovky filmov. V tomto mnozstve si uz divak moze vyberat. Tuna ide hlavne o odminovanie danskeho pobrezia od naslapnych min. Nemci po prehranej vojne odminovavaju - aspon vo filme - to danske pobrezie od min. Reziser Martin Zandvliet natocil vskutku kvalitny film s profilmi jednotlivych hercov a film ma rychlo pohltil. Napokon funguje to aj ako vztahovka - koniec svetovej vojny je pritom vo filme vzdialeny : 84 % ()
V Evropě najdete dost národů, které by mohly natočit desítky filmů jako Land Of Mine. Dánové mají nejspíš námět na jeden jediný, ale nejen, že ho natočí, ale natočí ho důsledně, distancovaně, bez vyumělkovaných peripetií a patosu. Už samotný námět je výjimečný, ale Zandvliet opravdu dokáže rozehrát důsledně civilní drama, v němž rezonují širší otázky kolektivní viny a oprávněnosti msty. Zralý, přesný a velmi elegantně nasnímaný příběh o poválečné explozivní půdě. Rolanda Møllera chovám v úctě už dlouho, ale tady předvádí svůj bezesporu nejvíc nuancovaný a propracovaný výkon. ()
Galerie (39)
Photo © Nordisk Film Distribution
![V písku - Příslib svobody - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/160/506/160506267_475724.jpg)
Zajímavosti (12)
- Minenkommando Dänemark za celou svou dobu své působnosti zneškodnilo 1,4 milionu min. Během odminování bylo zabito 149 zajatců, dalších 300 jich bylo zraněno. Zraněni byli i tři dánští důstojníci. Nutno podotknout, že stejné praktiky užívali také například Francouzi, kteří používali přes 20 tisíc zajatců k zneškodnění německých i spojeneckých minových polí. (Duoscop)
- Jelikož Dánsko podepsalo v roce 1929 Ženevskou konvenci, musela se touto konvencí i řídit. Konvence nařizuje, že žádný válečný zajatec nesmí být ohrožen na životě. Dánsko tedy německé zajatce nazvalo „odzbrojené nepřátelské síly“. Díky tomuto slovíčkaření se již nejednalo o válečné zajatce, nýbrž o odzbrojeného nepřítele. (Duoscop)
- Družstvo pro vyhledávání min bylo nazváno Minenkommando Dänemark. Většinou se jednalo o mladé a nezkušené muže a seniory v uniformách. Nikdo z nich neměl žádné zkušenosti se zneškodňováním min. Dánská vláda ovšem myslela i na to. Všichni zajatci absolvovali třídenní rychlokurz, kde jim britští pyrotechnici ukázali, jak by se taková mina měla zneškodnit. (Duoscop)
Reklama