V písku - Příslib svobody

Další válečnej zářez do pažby, který stojí za to vidět. Zase jiný pohled, jak to na konci války vypadalo. Třeba na dánském pobřeží. Mladí Němci likvidují nášlapné miny z pláží a že jich tam teda bylo hafo. Tady se fakt nezahálelo. Je jasné že hoši jdou na jistou smrt a že mají jen malou šanci vrátit se domů. Výcvik a podmínky jsou tak chabé, že to nemůže směřovat jinam. Každopádně pro mě byla stěžejní postava seržanta, který to měl na povel. Počáteční nenávist se postupně začne měnit v soucítění s kluky, kteří vlastně ani pořádně neví o co šlo a jde. Ze spaní volají mámu, když je straší noční můry z prožitých hrůz. Jeho chování se hodně změní a nakonec klidně riskuje život, aby dostál svého slova muže, vojáka, které klukům slíbil po splnění úkolu. Moc pěkná scéna, když je den volna a všichni si zahrají fotbal, jen tak, aby na chvíli zapomněli na všudypřítomné peklo a nervy drásající okamžiky, při odstraňování min. Panebože, kdy to zase vybuchne...... (13.04.2019)

O tom ako sa víťazné mocnosti správali k svojim zajatcom rozpráva G. Knopp vo svojej knihe Zajatci. V tomto filme ide o zajatcov veľmi mladých v podstate chlapcov, ktorých Hitler nechal zverbovať posledné mesiace vojny do armády, ktorí museli očisťovať dánske pobrežie od protipechotných a tankových mín.Je jasné, že sa to urobiť muselo, je jasné že Dáni toľko vojakov vlastných nemali a tiež je jasné že to dali robiť zajatcom. Ale takýmto mladým ??? Smutný film, kde sa dalo čakať ako to bude prebiehať a ako to skončí, napriek tomu je to silný filmový príbeh, ktorý sa oplatí pozrieť. (23.05.2016)

Po Boji další dánské drama o válce pokračující i mimo bojiště. Schopnost pohlédnout na komplexní situaci z více perspektiv a zneklidňující morální ambivalenci Lindholmova filmu ale nečekejte. Prim dostalo hledisko Němců. Mladé německé vojáky poznáváme rovnou jako vystresované kluky, kteří chtějí přežít a vrátit se domů za svými matkami. Film je vykresluje jako nevinné oběti, které musí čelit brutalitě spojeneckých oficírů, z nichž v sobě alespoň jeden, charakterizovaný tím, že (zpočátku) nenávidí Němce (ale má rád svého psa), dokáže – pro vyvážení sil – najít trochu lidskosti. Opomenuta nezůstala žádný z nabízejících se konfliktů mezi představenými subsvěty a mikrosvěty (Němci proti seržantovi, Němci mezi sebou, seržant proti svým nadřízeným) a přítomna je většina motivů, které byste po letmém obeznámení s námětem očekávali (nelidské zacházení, bratrské pouto, otcovská figura, dítě v ohrožení). Horší je to s jejich propojeností. Vyprávění vrší emocionálně silné okamžiky, které nám nedovolují poznat postavy „v klidu“, mimo krajní situace, při nichž jde o život nebo o nervy. Prvek překvapení v jinak předvídatelném filmu zajišťuje skutečnost, že smrtící výbuch je otázkou jediného špatného pohybu, čehož Zandvliet náležitě využívá, byť ke konci už je poněkud předvídatelný. I bez přemíry sentimentu a zveličování Under sandet příliš prozrazuje snahu natočit dojemné humanistické drama, které osloví mezinárodní publikum a utvrdí vás v přesvědčení, že války jsou zlo a někdo by je měl plošně zakázat. Tolik potřebné složitější otázky, na něž jednoznačné odpovědi neexistují, film oproti Boji neklade. 70% (29.01.2017)

Silné téma, silné zpracování. Film, který zbytečně nesklouzne k emocionální sentimentalitě, ale zároveň se nevyžívá v brutalitě. V USA by to nějak takhle natočil třeba Cary Fukunaga. Výborný Roland Moller (cena pro nejlepšího herce roku), který mi trochu připomínal starší verzi Matthiase Schoenaertse. Působivé souznění kamery a hudby, na plátně se tohle musí vyjímat. Dánský film roku a já říkám - proč ne? (10.04.2016)

Snad se za tahle zvěrstva Dánové konečně oficiálně Němcům omluví ... ... hrůzné události, o tom žádná, ale ty miny asi měli odstranit místní občané sami, že ... ("vždyť všichni ti chudáci v německých uniformách jen plnili rozkazy"...) ... jinak film samozřejmě hodně dobrý, ale tady přece nejde zapomenout na všechny souvislosti ... .. říšský ministr propagandy Dr. Joseph Goebbels by jistě ryčel nadšením ... (24.05.2016)