V písku - Příslib svobody

The Hurt Locker 1945. Hmatatelná podprahová tenze, o co minimalističtější o to důslednější studie charakterů v mezní situaci jdoucí až na kost (doslova), nečernobíle nastolené morální otázky kolektivní viny (jde o nepřikrášlené vytahování historických kostlivců ze skříní; takový dánský ekvivalent našeho vysídlování německých obyvatel) a to celé je korunováno působivými utlumenými výkony i nebývale sednoucím (a mrazivým!) hudebním podkresem. Ždímá to emoce skrze v posledních letech již trademarkovou (zdravíme Lindholma) dánskou odtažitost, která klame tělem zdánlivou severskou chladností. Opak je však pravdou, jelikož se to zadře pod kůži jako máloco. S přehledem nejlepší válečně neválečný snímek posledních let. (17.10.2016)

Ono je to vážně velmi, velmi dobré, ale pořád mi tam k té pětce malý kousek chybí. Výborného Rolanda jsem málem ani nepoznal a to se mi v drsném R tak moc líbil. Ale o co je výkon lepší, o to víc se mi jemu náhlé změně postoje nějak moc nechce věřit. A to je objektivně jediný důvod, proč nakonec po velmi dlouhém zvažování nejdu do plných. (24.05.2016)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA ║Tržby Celosvetovo $2,172,000▐ povojnový film so silnou psychológiou postáv, dosť často na hrane únosnosti, nechýba silná dávka napätia, či vyhrotených scén, Dánsko opäť milo prekvapuje a ponúka jeden z najlepších filmov roka 2015 /80%/ (30.05.2016)

„Mezi tím praporem a cestičkou je zakopáno asi 45 tisíc min. Musíme je všechny zneškodnit a odstranit. Až je všechny odstraníte, budeme moci odejít domů. Rozuměli jste tomu?“ Filmu jsem se dlouho vyhýbal, neb jeho téma považuju přinejmenším za problematické a nejednoznačné. Ale po zhlédnutí snímku Mazel, jehož byl Zandvliet scenáristou, jsem se přece jen odvážil. A to s s vidinou toho, že u mě film může zcela propadnout…což se naštěstí nestalo. Jistě, snaha ukázat několik skupinku vojáků wehrmachtu jako hlouček nevinných, vyjukaných chlapců minimálně pokulhává, přesto oceňuju, že se film při tomhle „polidšťování“ nesnaží emočně tlačit na pilu víc, než je snesitelné. A to napětí při každém píchnutí do hroudy písku se bez problémů přenáší i na diváka. Vcelku funguje i to pozvolné budování důvěry a jakési sounáležitosti, i když dané hlavně společným úkolem. Konec byl i navzdory tomu naivní, ale celkovým dojem až tolik nepokazil, za mě to budou slabší 4*. „Snad sis je neoblíbil?“ - „Ne.“ - „Pamatuj na to, co udělali. Raději oni, než my!“ (06.06.2021)

Jednoznačně za 5! Parádní záležitost, která je spíše psychologickým dramatem než válečným filmem, protože se odehrává v prvních mírových měsících roku 1945. Už jsem to tu psal vícekrát, vždy mám trochu problém, když hlavními hrdiny ve válečných filmech jsou Němci, Japonci, či jiní okupanti... Ačkoliv se zájmem sleduji osudy toho či onoho vojáka, dívám se na ně s vědomím milionů obětí. Tady ale nešlo necítit k těm klukům lítost. Kdo o válce něco ví, ví také, že poslední odvody do války v Německu braly sotva odrostlé chlapce nebo naopak starce. Už nebylo do válečného masomlejnu z čeho brát...Sice se sem tam podařilo z někoho udělat fanatika pro jeho neznalost hrůz s příslibem tajných zbraní, většině se ale od rodin vůbec nechtělo. Na frontě tito chlapci neměli valných bojových hodnot nejen kvůli nedbalému výcviku, ale také proto, že na straně spojenců proti nim stáli ostřílení veteráni. Pokud nepadli, bylo na konci války zajato mnoho takových vyděšených štěňat. S vědomím tohoto jsem učinil vyjímku, stejně jako serža od SAS paragánů, který je měl na starost. Bylo zajímavé sledovat jeho počáteční apatii vůči těmto lidským bytostem německé národnosti, zřejmě následek prožitých hrůz z bojů. Vše bylo skvěle zahrané a skvěle nasnímané. Udivilo mne jak pokaždé u každé z min zatajuji dech při šroubování roznětky... Ačkoliv se postup spojenců může zdát krutý, kdo jiný měl ten binec po sobě uklidit? Zaminované pláže zůstat nesměly, a proč by životy měli riskovat spojenečtí vojáci či civilisté? A pak, rok 1945 byl rokem strašného hněvu na Německo, rokem strašného procitnutí při zjištění kam jezdily všechny ty vlaky s Židy... Rok pomsty na poraženém nepříteli. Je třeba si uvědomit, všude byl i hlad. Británie byla vyhladovělá, nad Nizozemím, Belgií a Francií shazovaly těžké bombardéry kontejnery s potravinami...Nebýt USA a jejich konzerv, bylo by zle, moc zle !. Doba byla prostě zlá i když už bílá holubice rozprostřela své perutě nad válkou rozdrásaným světem. Hvězdou filmu byl jednoznačně Roland Møller ! Jen se ptám proč se miny hledaly takto ručně a pro finální kontrolu se třeba nepoužila minohledačka? 5 protitankových min. * * * * * (23.05.2016)