V písku - Příslib svobody

Jeden z mála hraných dokumentárních snímků o grilování na beach party coby oslavě konce Druhé světové války. A Teď vážně, nejzajímavější postřeh byl, jak Dánové prožívali vztahy k poraženým Němcům. Ve srovnání s námi to nebylo o moc jiné, přesto o trochu víc přátelštěji, naivněji. Ani se nedivím, že tam dnes milují své hosty z Východu. Tolik k Dánům a Němcům. Po celou dobu sledování mírné napětí... víte asi proč, že? Vskutku třaskavé téma, hihihi. Nakonec vás ale stejně přesvědčí Roland Moller, že film nebyl ztráta času a v přehršli dalších evropských a ruských kinopokusů s válečnou tématikou, je to v poslední době jeden z nejlepších vůbec. (08.01.2017)

Působivé záběry, působivá hudba, působivé obrázky. Ale díky konci až příliš dobrosrdečně nesmyslné. Jednak byli vojáci poraženého nepřítele, takže "uklidit po sobě" dávalo smysl - přece tam nebudou umírat vojáci dané země, druhak už skutečně byli zkušení - jejich záchranou tedy pomře více těch nezkušených, kterých pak bude méně a bude to muset uklidit někdo "ze svých". Ale jinak vkusně zpracované, byť mustr byl očekávatelný. (29.05.2016)

Kdo si co navaří, to si i sní. Co na tom, že ještě ani nezačali kuchařský učňák a ten, co si to jídlo objednal, se už rozplynul nad Berlínem jako dým.. Flagrantní porušování Ženevských konvencí a zároveň nejhorší válečný zločin dánské historie. Kruté drama, kde z moře smrtícího písku tu a tam vykoukne ostrůvek lidskosti, protože jak je dobře známo, pokud poznáš nepřítele osobně, hůře se ti bude zabíjet.. Apropo, kdo má rád adrenalin a trampolínové sporty, na plážích Skallingenu je stále kolem deseti tisíc funkčních min.. (19.07.2016)

Originálny pohľad na vojnu aj z druhej strany a tak akosi ľudsky. Smutný námet s extrémne silným príbehom, ktorý ma držal v napätí a smútku od začiatku až do konca, úplne ma pohltil. Dostalo sa mi skutočného pohľadu na vojnu, zo strany obyčajných ľudí i vojakov, čoho výsledkom bola zmes rôznych pocitov, hlavne však hnevu a hrôzy. Vojna kriví charakter ľudí, to je stará známa vec, avšak v tomto filme sa veľmi tvrdo poukazuje aj na fakt, že je i nevyčerpateľnou studnicou rôznych nezmyselných predsudkov a že proste berie ľuďom racionálne myslenie. Bolo to nádherne ukázané na postave seržanta, ktorý na začiatku plný nenávisti dostal za úlohu dohliadať na 14 nemeckých zajatcov (ešte deti), aby po sebe "upratali". Postupne sa však jeho názor na týchto chlapcov začne meniť a on tak konečne získa to, čo vo vojne stratil - svoju ľudskú tvár. Ten záver určite nenechá nikoho chladným, emotívne a veľmi, veľmi smutné. Nádhera. (23.05.2016)

Pořád přemýšlím nad tím, kde berou Němci tolik talentovaných, mladých herců, kteří dokážou tak dokonale ztvárnit náročné role. Louis Hofmann to dokázal již v silném Freistatt a zde září opět. Under Sandet přináší hodně drsný, autentický a silně zpracovaný příběh, se dvěma scénami, které mě zasáhly přímo do srdce. V ten okamžik jsem cítila, jak se mi úplně sevřelo. Alespoň, že závěr nechává nějakou naději pro část hlavních hrdinů. Kudos to the Boys. (05.03.2017)