V písku - Příslib svobody

Já souhlasím s komentářem laik_60 a ještě přidám, že bych se o takových událostech asi vůbec nedozvěděla, tudíž díky za zfilmování i takových hrůz, které se děly po válce. Velmi působivé, zamýšlení hodné a smutné. Faktem je, že sama si nedovedu představit, jak bych se zachovala já v situaci, kdybych věděla, že mně zabili právě tito kluci mého manžela, děti a zaminovali ty obrovské pláže, pole atd. protitankovými minami. Válka je hnus, co si budeme říkat........... (24.05.2016)

Po Boji další dánské drama o válce pokračující i mimo bojiště. Schopnost pohlédnout na komplexní situaci z více perspektiv a zneklidňující morální ambivalenci Lindholmova filmu ale nečekejte. Prim dostalo hledisko Němců. Mladé německé vojáky poznáváme rovnou jako vystresované kluky, kteří chtějí přežít a vrátit se domů za svými matkami. Film je vykresluje jako nevinné oběti, které musí čelit brutalitě spojeneckých oficírů, z nichž v sobě alespoň jeden, charakterizovaný tím, že (zpočátku) nenávidí Němce (ale má rád svého psa), dokáže – pro vyvážení sil – najít trochu lidskosti. Opomenuta nezůstala žádný z nabízejících se konfliktů mezi představenými subsvěty a mikrosvěty (Němci proti seržantovi, Němci mezi sebou, seržant proti svým nadřízeným) a přítomna je většina motivů, které byste po letmém obeznámení s námětem očekávali (nelidské zacházení, bratrské pouto, otcovská figura, dítě v ohrožení). Horší je to s jejich propojeností. Vyprávění vrší emocionálně silné okamžiky, které nám nedovolují poznat postavy „v klidu“, mimo krajní situace, při nichž jde o život nebo o nervy. Prvek překvapení v jinak předvídatelném filmu zajišťuje skutečnost, že smrtící výbuch je otázkou jediného špatného pohybu, čehož Zandvliet náležitě využívá, byť ke konci už je poněkud předvídatelný. I bez přemíry sentimentu a zveličování Under sandet příliš prozrazuje snahu natočit dojemné humanistické drama, které osloví mezinárodní publikum a utvrdí vás v přesvědčení, že války jsou zlo a někdo by je měl plošně zakázat. Tolik potřebné složitější otázky, na něž jednoznačné odpovědi neexistují, film oproti Boji neklade. 70% (29.01.2017)

Hodně silné ve své umírněnosti. Ačkoliv téma přímo nabádá k tlačení na emoce, tvůrci se odhodlali k prostému vyprávění. Na jedné straně bez příkras, na druhé, až na pár scén (např. holčička v minovém poli), bez přidaného sentimentu. Díky tomu se V písku nezařadí mezi tolik oblíbené dojáky a pravděpodobně přijde o docela výraznou skupinu diváků. Zároveň se však stává mnohem vkusnější výpovědí o událostech po druhé světové válce, o kterých se toho tolik neví. Je ale třeba přiznat že kombinace staršího Dána a partičky mladých Němců není nijak odzbrojující. Vše se děje dle předem jasně daného mustru, který ničím nepřekvapí. (21.06.2016)

Ono je to vážně velmi, velmi dobré, ale pořád mi tam k té pětce malý kousek chybí. Výborného Rolanda jsem málem ani nepoznal a to se mi v drsném R tak moc líbil. Ale o co je výkon lepší, o to víc se mi jemu náhlé změně postoje nějak moc nechce věřit. A to je objektivně jediný důvod, proč nakonec po velmi dlouhém zvažování nejdu do plných. (24.05.2016)

Jednoznačně za 5! Parádní záležitost, která je spíše psychologickým dramatem než válečným filmem, protože se odehrává v prvních mírových měsících roku 1945. Už jsem to tu psal vícekrát, vždy mám trochu problém, když hlavními hrdiny ve válečných filmech jsou Němci, Japonci, či jiní okupanti... Ačkoliv se zájmem sleduji osudy toho či onoho vojáka, dívám se na ně s vědomím milionů obětí. Tady ale nešlo necítit k těm klukům lítost. Kdo o válce něco ví, ví také, že poslední odvody do války v Německu braly sotva odrostlé chlapce nebo naopak starce. Už nebylo do válečného masomlejnu z čeho brát...Sice se sem tam podařilo z někoho udělat fanatika pro jeho neznalost hrůz s příslibem tajných zbraní, většině se ale od rodin vůbec nechtělo. Na frontě tito chlapci neměli valných bojových hodnot nejen kvůli nedbalému výcviku, ale také proto, že na straně spojenců proti nim stáli ostřílení veteráni. Pokud nepadli, bylo na konci války zajato mnoho takových vyděšených štěňat. S vědomím tohoto jsem učinil vyjímku, stejně jako serža od SAS paragánů, který je měl na starost. Bylo zajímavé sledovat jeho počáteční apatii vůči těmto lidským bytostem německé národnosti, zřejmě následek prožitých hrůz z bojů. Vše bylo skvěle zahrané a skvěle nasnímané. Udivilo mne jak pokaždé u každé z min zatajuji dech při šroubování roznětky... Ačkoliv se postup spojenců může zdát krutý, kdo jiný měl ten binec po sobě uklidit? Zaminované pláže zůstat nesměly, a proč by životy měli riskovat spojenečtí vojáci či civilisté? A pak, rok 1945 byl rokem strašného hněvu na Německo, rokem strašného procitnutí při zjištění kam jezdily všechny ty vlaky s Židy... Rok pomsty na poraženém nepříteli. Je třeba si uvědomit, všude byl i hlad. Británie byla vyhladovělá, nad Nizozemím, Belgií a Francií shazovaly těžké bombardéry kontejnery s potravinami...Nebýt USA a jejich konzerv, bylo by zle, moc zle !. Doba byla prostě zlá i když už bílá holubice rozprostřela své perutě nad válkou rozdrásaným světem. Hvězdou filmu byl jednoznačně Roland Møller ! Jen se ptám proč se miny hledaly takto ručně a pro finální kontrolu se třeba nepoužila minohledačka? 5 protitankových min. * * * * * (23.05.2016)