Borg/McEnroe

Finálový zápas vo Wimbledone r. 1980 medzi týmito dvomi tenisovými velikánmi je mnohými považovaný za ten najlepší vôbec - zápas tenisových legiend a súboj titánov v jednom. Či je to pravda neviem posúdiť, no musím uznať, že ide o jeden z najlepších filmov, kde má hlavné slovo tenis. Dejová linka má síce svoje muchy a občas príbeh skĺzaval do situácií, ktoré ma až tak nebavili, pričom by som uvítal i viac emócií (hlavne v závere) a lepšie dramatické spracovanie, no na druhú stranu je snímok priam nabitý užitočnými informáciami o týchto postavách a ich legendárnom finále. Takže ten, kto pred filmom o Borgovi, McEnroeovi či tenise nič nevedel, po filme už bude podstatne múdrejší. Je to taká tenisová encyklopédia. Nadpriemer. 75/100 (31.01.2018)

Chybí více sportovních filmů. V podstatě nejchudší žánr dostává poslední dobou méně a méně příležitosti. Je tedy příjemné, že se na plátna film dostává tenisový film a navíc tenisový film o skutečné události. A i když ten film není dokonalý dá se označit za dobrý. Příběh sleduje dva tenisové opaky:chladného profesionála Björna Borga a nezkrotného bouřliváka John McEnroa kteří se kdysi jednoho léta roku 1980 utkali o ten slavný titul nejlepšího tenisty. Naštěstí se k těmto dvou tenistům dokázali sehnat herci kteří jsou skutečným postavám nejen podobní ale navíc i dokážou hrát. Borga hraje také švéd Sverrir Gudnason kterého jsem ve filmu viděl poprvé a musím říct, že má talent. Dokáže správně chvilky kdy je Borg na dně. McEnroa hraje Shia LaBeouf který pořád vypadá, že s těmi drogami nepřestal ale také se do role dokáže ponořit. Dokonce mi přijde, že herecky vyspěl a časy kdy vesele skotačil s roboty v Transformerech nebo s opicemi v Indianu Jonesovi jsou definitivně pryč. A nemůžu skončit hereckou stránku bez Stellana Skarsgårda který hraje Borgova mentora. Skarsgård roli hraje perfektně, dokáže zahrát skvěle scény kdy má být ten rozumný i když se rozzuří a jediná vada na kráse je tedy maska kdy se ho filmaři snaží udělat staršího (A moc jim to nejde). Hlavní problém toho filmu ale podle mně je ten, že trvá 107 minut a v podstatě by se nedalo říct, že se vleče ale, že se trvá než se rozproudí akce. Tenisové zápasy jsou během půl minuty odbyty a místo toho se řeší vzpomínky minulosti, láska a spousta dalších věcí těchto dvou které většinou prostě nezaujmou tolik. Jakmile ale začne ta závěrečná osudová hra jakoby někdo zapnul páku na plnou rychlost. Jede to svižně, je tam spousta úžasných vizuálních nápadů (zpomalovačky s míčem jsou nádherné) a nenudí to ani chvilku. Závěrečná hra je prostě nejlepší část filmu která několikrát překvapí a způsobí napětí až do konce. A pak je tu ještě jeden takový problém: Ten film skončí aby následně následovaly vysvětlovací titulky.... které by ve filmové podobě vystačily na další hodinu materiálu. Ta osudová hra totiž nakonec nebyla jenom jedna ale dokonce dvě. A té druhé se vůbec nedočkáme. Což je škoda jelikož by mohla fungovat ještě lépe a ten film by nebyl jenom nadprůměrná tenisová pocta ale skutečně svižný sportovní film. (14.02.2018)

Strašně se ve mě pere to, jak mě souboj v cíli strhl s sebou s tím, jak to ze mě hned za pár minut všechno vyprchalo a teď vlastně nevím, co mi film dal, krom půl hodiny hodně solidně napjaté atmošky. Je to nejlepší LaBeoufova role a je to možná nejlepší zpracování, jaké z toho mohlo vylézt, ale i tak to mnou trošku proplulo. Prostřední pasáž to všechno trošku sráží dolů, ale možná je to jen tím, že tohle neutáhne celovečerní stopáž. (27.01.2018)

Jediné co zamrzí je to, že se na filmu nepodíleli oba hlavní aktéři. Jinak jde ale o poutavý snímek. Tenis mám rád a bitvy Federera s Nadalem jsem si svého času hodně užíval. Proto jsem se na film hodně těšil. A stálo to za to. Během filmu jsme provedeni tím jak oba začínali. Vzhledem k původu filmu je více brán zřetel na Borga což mě tolik nevadí, ale klidně bych si více McEnroa dal. Kór když je mi tak trochu bližší jeho emotivnější vyjadřování :-)) Oba příběhy ale mají něco do sebe a třeba kdyby Borg občas vypustil páru nesemlelo by ho to tenkrát tolik. Finálový zápas je pak o tom zda znáte výsledek či ne. Kdo nezná negooglujte a vychutnejte. 75 procent za životopisný snímek bez patosu. (27.09.2018)

V širších souvislostech: běháním za míčkem po dvorku= hra gentlemanů. Normální chlap, tzn. s testosteronem, může býti z takového sportu vykázán. Kdežto opravdový gentleman mnohdy, po vyhraném zápase, pláče několik desítek minut před celým světem, jako tříletý chlapeček. Nebo má desítky pověrčivých, stereotypních manýrů, které jsou na léčbu. No prostě tyhle princezničky jsou kapitola sama o sobě. Když vidím zasopleného vítěze grandslamu, nemilosrdně přepínám, ačkoli jsem mu pět hodin zapáleně fandila. Nemám na to nervy. Od dob McEnroea, vidím v tenise jediného chlapa, Serenu. Ale kecám, Novak je skvělý showman. Takže: krom toho, že nám tento krásný film nabízí mimořádně dobře natočené finálové utkání mužské dvouhry Wimbledonu 1980, věnuje se také psychickému rozpoložení sportovců v jejich soukromí. Retrospektivně nám nabízí pohled na jejich vývoj od dětství a na relativně malém prostoru docela výstižně ukazuje, čím vším si oba prošli. V kontextu s tímto mě rozesmívá hláška celosvětově proslulého ostravského lehkého autisty Ivana, který utrousil: "Je to jenom sport." Jasně, Wimbledon nikdy nevyhrál a je to VĚČNÁ škoda, počítám, že se nadřel možná víc než oni, ale za to, že pochopil o čem život je, jej budu uctívat navěky. :-) Ve filmu jsou k vidění parádní výkony ústřední dvojice i stále skvělého Stellana Skarsgårda, kamera, střih, scénář, dialogy, výprava, prostě výborné celé, doporučuji i divákům, kteří se o tenis nezajímají. Je to moc dobrý film. Tleskám. (30.01.2019)