Borg/McEnroe

I když jsem věděl jak turnaj dopadne, tak i přesto jsem byl napjatý jak letos u žádného jiného thrilleru. Mistrovsky zrežírovaný film s bezchybným střihem a hereckým obsazením. Shia LaBeouf se do téhle role hodil, protože vlastně hrál chováním téměř sám sebe. Sverrir Gudnason si svým výkonem, taky už pomalu otvírá dveře do Holywoodu. Možná je trošku škoda, že film spíše rozebíral dětství a mládí Borga a na McEnroa se trošku kašlalo, ale i tak bylo aspoň naznačeno proč v dospělosti byl bouřlivák, rebel a výbušné ho*ado. Vlastně žil jako rocková hvězda a zaslouží si respekt, že to i přesto dotáhl na světovou jedničku. Zpracování finalového zápasu silně připomínalo mistrovské dílo od Howarda Rivalové. Střihem, napětím a kvalitou režie. Klobouk dolů za zpracování vnitřním démonů a neuvěřitelného stresu u obou protagonistů. Hlavně stres před finalovým zápasem musel být pro normálního smrtelníka něco nepředstavitelného. (04.01.2018)

Ledovec proti vulkánu. Svíraní tlakem vnitřních démonů i okolních očekávání, posedlí vítězstvím při vědomí, že každá porážka je začátkem konce, tlačení k dominanci a rivalitě za každou cenu. Každý jsou jiný a přitom toho mají tolik společného.. Komorně laděné sportovní drama, které vyrukuje s pro žánr neobvyklou niterností a přitom když musí diváka strhnout do víru sportovních vášní (finále Wimbledonu 1980), nemá s tím sebemenší problém. McEnroe si to sice příliš nepochvaloval, ale znáte Johna a jeho sklony k potížismu. Former rivals, best enemies.. (07.06.2018)

Pětka od srdce, protože ratio může namítat, že scénář Ronnie Sandahla se v prostřední pasáži trochu nepřehledně utápí v odbočkách. Srovnání s Rivaly je na místě. Borg/McEnroe jsou ale lepším dramatem, protože místo povrchního konfliktu dvou plakátových ikon pracují se subtilnějším typem napětí – jsou o dvou typech překonávání vnitřní tenze, o dvou typech přijetí sebe samého. Stroj vs. Floutek, přitom ale vnitřně dva podobné typy vulkánů, kteří volí různé cesty k cíli. Filmu dominují precizní herecké kreace.LaBoeuf musí hrát magora, aby konečně našel hereckou disciplínu a to, co předvádí lidská jehla Sverrir Gudnason je jednoduše fenomenální. Dokáže být strhující i ve chvíli, kdy stojí zády ke kameře. Film je především BORG, ale přesto si najde dost prostoru, aby v závěru zúročil i zvláštní sympatie k McEnroeovi. Poslední půl hodina jen umocní obrovskou zbraň v podobě dynamického střihu, skvělého výtvarného využití kurtu a osobní kamery Nielse Thastuma. Elegantní, strhující a inteligentně vrstevnaté drama, kterému nepodrazí nohy ani nižší rozpočet. Pleasure do posledního míčku. Game, set, Metz. (04.01.2018)

"Slib mi, že už nikdy neukážeš ani jedinou zatracenou emoci. Buď jako papiňák a nic nevypusť ven." A tak se z horkokrevného nerváka Borga stal skvěle namazaný stroj. A jak se z geniálního matematika Johna stal cholerik na kurtu? I o tom je tento snímek a mě to hodně bavilo. Jen s tím slavným finále Wimbledonu 1980 je to trochu slabší. Já sice hodně zapomínám, ale tento zápas jsem viděl v přímém přenosu a nikdy na něj nezapomenu. Prostě je těžké být napnutý, když vím, jak to dopadne. To však nic nemění na tom, že zápas to byl skvělý, posunul vývoj tenisu o pěkný kus dopředu a ve mně vzbudil touhu být nejlepším tenistou na světě. A dotáhl jsem to až na pozici světové Nuly, ale o tom asi nikdo film točit nebude. (02.09.2018)

Pro fanoušky "bílého" sportu rozhodně povinnost, protože lepší film z tenisového prostředí uvidí jen těžko. Slavné wimbledonské finále z roku 1980, v němž se tehdy utkali dva největší rivalové, kteří nemohli být charakterově víc odlišnější. Snímek je sice hlavně o chladně působícím Borgovi, než o neřízené střele McEnroeovi, ale je fajn poznat, že i slavný "Ice Borg" měl své vlastní démony. Každopádně ono očekávané finále dvou emočně vyšťavených soupeřů je zde podáno opravdu jako skvělé drama a do sedačky musí přikovat i diváky, kteří znají tuto část tenisové historie. (13.01.2018)