Asfaltová džungle

Standardně nadstandardní John Huston. Asfaltová džungle se sice nemůže chlubit natolik vyšperkovanými charaktery jako kupříkladu Poklad na Sierra Madre a scénář nás dnes svým ohraným schématem už jen stěží nějak překvapí, ale přesto se jedná o film-noir neoddiskutovatelných kvalit, s poctivě vystavěnou atmosférou prohnilých zločineckých duší a s natolik sympatickými antihrdiny, že jim i v jejich zoufalém boji proti neúplatnému osudu budeme rádi držet palce. Právě pocit bezvýchodnosti je hlavní dominantou filmu, Huston si v něm libuje a rozplétá jednotlivé zvraty a intriky přesně tak, aby příběh s očekávaným završením nevyšuměl do prázdna, nýbrž zanechal i nějakou emocionální stopu. Nemohu říci, že se to podařilo na sto procent, ale moje lačné divácké buňky byly každopádně dostatečně nasyceny, datum spotřeby stále značí velmi trvanlivé zboží... 80% (23.09.2015)

"Nikoho jsem neviděl, protože já tady nejsem." Tak já jsem taky nic neviděl, protože jsem tam taky nebyl, žádnýho poldu jsem neuplácel a ta částka taky nesouhlasí. Jinak si musím povzdechnout něco ve smyslu, jak se to krásně kradlo, když byla soupeřem průchodná zeď, jedna fotobuňka a trochu železa. To snad každej geniální plán musel vyjít a pak už jen zbývalo čekat, zda-li rozkmitané policejní pěsti dokáží něco vyšetřit. Na můj vkus se to celé zkrátka bralo příliš vážně, žádnej vtípek pro odlehčení jsem nepotkal a na konci mi bylo zcela jedno, zda se padouši budou válet v Karibiku nebo policejní šéf dostane metál. (25.05.2021)

Líbil se mi ten úvod kdy se Sterling Hayden schovává před policii ve vylidněném Chicagu a do toho bouří Rozsova hudba, která svojí mrazivou náladou poznamená celý zbytek snímku. ASFALTOVÁ DŽUNGLE je klasický noir o jedné loupeži a následných událostech. Hayden je výborný a mnohem mnohem lepší než v později natočeném a žánrově přibuzném THE KILLING a scéna loupeže je mrazivá, ale do absolutní dokonalosti ji pak dotáhnul Dassin ve svém RIFIFI. (14.03.2008)

Asfaltovou džungli jsem zhlédl v rámci televizního cyklu noirových filmů, ačkoliv k typickému zástupci žánru má hodně daleko. Spíše jde o klasické heist movie s několika noirovými prvky. Počátkem 50. let šlo nejen v rámci žánru o zřejmý nadprůměr, dnes už vyčnívá jen několik čtyřhvězdičkových scén, jako je ta s gramofonovou deskou, kdy jediný song a krátké okouzlení dívčím půvabem rozhodne o dalším osudu jednoho velkého hráče. Nejlepší dojem jsem měl z postav zkorumpovaného požitkářského právníka Emmericha a prohnaného Doca, strůjce loupeže. Jejich představitelé se s rolemi popasovali znamenitě. Naopak Marilyn Monroe opakovaně dokazuje, že byla jen hezkou tvářičkou, za kterou scházel herecký kumšt. Největší prostor dostala bohužel sentimentální a melodramatická postava zlodějíčka Dixe, který se pokouší vrátit ke svým kořenům na farmě v Kentucky a pověsit zločinecké řemeslo na hřebík. Podle mého to není ku prospěchu věci, stejně jako závěrečný moralistní výstup vysoce postaveného policisty. Skutečný noir by byl mnohem cyničtější a místo slzopudné tragiky by pracoval s pocitem hořké deziluze. Co se ale Hustonovi povedlo výborně, je komplexní zachycení sociálních skupin, které se v té době podílely na americkém podsvětí - od řadových nýmandů přes zkorumpované policisty až k šéfům a postavám v pozadí. Celkový dojem: 65 %. (05.09.2018)

John Huston dokázal skvěle zachytit temnou atmosféru světa zločinu, vytváří vrstvy zločinnosti, které zde jsou zastoupeny jednotlivými postavami. Marylin Monroe je zde krásně nevinná a možná je jen dobře, že se objevuje pouze ve vedlejší roli. Herci však celkově skvěle natočený snímek táhnou. Jen to tempo je někdy nesmírně pomalé. (17.10.2014)