Poraž ďábla

Není to až tak výrazný film v Bogartově kariéře, ale vyniká právě tím, že je tu Humphrey a další skvělí herci. Vidět kdekoli Petera Lorra je prostě radost. Ta jeho tvář je taková přátelská, i když tedy většinou hraje šmejdy. Tohle je prostě parádně obsazený film, kde opravdu tolik nejde o to, co se děje, ale kdo to prožívá. (02.12.2014)

Vypadá to jak nějaká italská komedie. Člověk se sice občas lehce zasměje, ale jinak je to strašná nuda. Vlastně se tam skoro nic neděje a to od začátku až do konce. Děj se sice obrazově nějak pohne, ale v rámci konverzace nikoliv. Pokud u toho někdo usnul, tak se mu vůbec nedivím a ani toho nemusí litovat, protože o nic nepřišel. (11.09.2023)

Spousta hereckych hvezd v hodne upovidanem filmu...Jennifer Jones a Gina Lollobrigida jsou prekrasne. Bogart i Lorre udrzuji svoji uroven take dostatecne vysoko, takze nakonec hodne odpocinkovy zazitek. (26.07.2008)

Johna Hustona bych v tom nehledal a ostatně ani nepoznal, ale ono to výrazněji nevadí. Bogie sice spoléhá více na své charisma než že by podával nějak nadstandartní výkon, ale stačí to bohatě. On také Bogartův standard je přeci jen někde jinde než u běžných smrtelníků. A to do písmenka platí i o půvabné Jennifer Jonesové. V celém filmu není žádná výraznější scéna, žánrově je to styl "každý chvilku tahá pilku", tempo není z nejzávratnějších a děj je tu spíše aby se neřeklo. Přesto všechno je to dobrý film. Výsledek je totiž příjemně odlehčený, ne přímo komediální, ale prostě pohodový. Zpočátku vám naskočí spokojený úšklebek (již jen ta vizáž čtveřice "gangsterů" - např. Robert Morley či Peter Lorre) a zůstane tam nejen po celou stopáž, ale i po jejím doběhnutí (ovšem jen chvíli, nic trvalého se nekoná). Beat the Devil je záležitost bez výraznějších kladů či záporů. Mírný nadprůměr, ale velmi příjemný. (09.04.2008)

Aneb jak jsme se s (M)írou krásně prospali v Artu. Dávat filmy od desíti večer je přeci jen hazard, se kterým si neporadil ani stárnoucí (až sešlý) Bogart, nevýrazná Lollobrigida, a dokonce ani můj oblíbenec již od Mad Love Peter Lorre. Potěšil snad jedině Brit Robert Morley, na jehož jméno jsem úporně mezi klimbáním vzpomínal (nakonec neúspěšně). Další iritace, protože tohoto představitele dominantních rolí ze své procházky po britských archívech přeci dobře znám. Být to v lidštější dobu, možná i za tři. Visions of Light 2012, kino Art, Brno. (03.11.2012)