Freud

"Jste posedlý neurózami jiných, abyste zapomněl na své vlastní," vytýká Sigmundu Freudovi oportunisticky naladěný kolega a v jedné větě tak shrnuje můj názor na otce psychoanalýzy. Můj dosavadní názor, měl bych dodat. Hustonův film mě totiž přiměl ho zčásti přehodnotit. Nadále si myslím, že k stáru Dr. Freud podlehl sebeklamu, že jsou jeho teorie všespásné a s bohorovností fanatika štěkal na lidi přespříliš ultimativní soudy. Že tím možná víc traumat způsobil, než vyléčil. Ostatně, jeho žák C.G.Jung přes veškerou úctu ke svému mistrovi celou řadu jeho domněnek úspěšně vyvrátil. ;) Jenže Huston se chytře zabývá jen krátkým, podstatně ranějším úsekem psychiatrovy dráhy. Jen těmi okamžiky, kdy na základě konkrétních případů přímo detektivním způsobem hledá a nachází nové metody léčby - zatím ještě váhavě, metodou pokus-omyl. Film se soustředí podstatně víc na téma zrodu psychoanalýzy než na Freuda jako člověka. I Montgomery Clift ho ostatně hraje velmi decentně, neutrálně, bez patosu vyhřezlých emocí, který je životopisným filmům vlastní. Protože Freud kupodivu není životopis, ale nesmírně poutavý a srozumitelný "naučný" film a může posloužit i jako užitečný základ pro studium celé problematiky. 90% (15.08.2007)

Něco málo o skrytých démonech, kteří sžírají naše duše - a něco málo o těch, kteří se rozhodli s nimi bojovat, přičemž se jedná o vyprávění hypnotizující - i když právě nejste pod vlivem hypnózy, která se právě stává plnohodnotnou součástí terapie ... barvité - navzdory černobílému obrazu, jehož odstíny naopak neobyčejně věrně dokreslují maličko zjitřenou atmosféru ... a především CHÁPAJÍCÍ a respektující - jak Sigmunda Freuda, tak i pohled prudérní doby, která logicky musela demonstrovat svůj odmítavý postoj k jeho závěrům. (13.01.2017)

Na rozdíl od spousty hollywoodských životopisů, které vás spolehlivě uspí svým lpěním na chronologicky odvyprávěných faktech a zjednodušené emocionalitě, šli tvůrci na Freuda od lesa. „Příběhem“ je cesta Freudova poznání lidského podvědomí ilustrovaná na odhalování otcovských neuróz jeho komplikované pacientky a překvapivě i jeho vlastní (ano, i Freud byl jako dítě fixován na svou matku). Čili ve výsledku pozoruhodné a expresivní (ČB obraz a noční můry), ale také poměrně odtažité a didaktické. (25.06.2005)

Velice sugestivní film; především díky Goldsmithově temné hudbě a skvěle natočeným scénám snů a nevědomých fantazií v nichž jsou patrné náznaky filmového modernismu - celek nicméně zůstává v klasickém hollywoodském balení. Jako úvod do světa Sigmunda Freuda mi film posloužil výborně - pravděpodobně si sice mnohá fakta přizpůsobil a zatraktivnil, ale ve svém jádru působil věcně a seriózně. Škoda, že se snímek nedočkal pokračování vykreslujícího další roky Freudova života a vývoje jeho metody. (20.11.2014)

„Prišiel čas zaprieť všetkých otcov. Byť sám sebou.“ Kto bol Dr. Sigmund Freud? Kontroverzný psychoanalytik s množstvom voľného času? Alebo vizionár, nad ktorého v tej dobe odvážnymi až upálenia hodnými myšlienkami (Oidipov komplex, detská sexualita) dnes už nekrútime hlavou, ale berieme ich viac-menej ako axiómu? Odpoveď na otázky, ktoré kladie tento kvalitný čierno-biely film, je na každom z nás. (11.12.2005)