Bílá velryba

Všechny tři hvězdy si zaslouží naprosto famózní Gregory Peck, bez něhož by Moby Dick nebyl ničím. Když vidíte zarputilý výraz v Achabově tváři a slyšíte jeho hřímající hlas, filmu odpustíte i to, jak (například ve srovnání s o dva roky starším a trikově mnohem působivějším snímkem 20 000 mil pod mořem) zastaral, místy se táhne a jak nevýrazná hudba ho doprovází. (14.11.2012)

Tento snímek jsem dlouho odkládala, měla jsem obavy vidět Gregoryho Pecka v roli kapitána Achaba, tato postava mi byla odmala odporná... Zmýlila jsem se, moje chyba, Gregory Peck je fantastický, zahrál toho zjizveného a pomstou posedlého muže bravurně.. Drama je to působivé a ve finále strhující, příběh všeobecně známý asi netřeba komentovat.. Pochvalu jistě zaslouží i přiblížení života na velrybářské lodi, to se jen tak někde nevidí, klobouček.. (04.10.2023)

Za tímto filmem od začátku do konce stojí nepředstavitelné množství svárů, pří, dramat a hádek. Šlo především o to, kdo Melvillovu látku vůbec zfilmuje. Ze sporu mezi Hustonem a Wellesem vyšel pochopitelně vítězně Huston, avšak Welles se rozhodně neurazil a vedle toho, že připravil vlastní divadelní adaptaci, ucházel se spolu s Hustonovým otcem Walterem Hustonem o roli kapitána Achaba. To, že synem protěžovaný Walter neuspěl, se odrazilo do obrovské nechuti Hustona mladšího vůči Orsonovi, o němž se vyjádřil, že pro dvě velryby v jeho filmu není místo. Jak to nakonec dopadlo, víme všichni a myslím si, že můžeme být navýsost spokojeni jak s rolí Orsona Wellese, tak konečným kapitánem v podání démonického Gregory Pecka. (08.05.2005)

Všeobecně známý příběh většině čtenářů od juniorských let, který mi nesedl. Vlastně asi jediný film s Gregory Peckem, kde mě nezaujal ani Gregory Peck. Efekty neřeším, spíše mě rozladil zkostnatělý scénář, mizerné dialogy, kterým neprospěl ani kvalitní český dabing. Teatrální víc než filmy z letech třicátých, škrobené, chyběl mi tam už jen hřímající velikán Zdeněk Štěpánek s přelepeným okem a hudební doprovod Jiřího Srnky. (24.07.2020)

I dobrodružný (akční ?) žánr má svou klasiku a své vrcholy. Estetika romantismu nejrůznějších odstínů, která stojí za jeho rozmachem, splývala v hraném filmu se snahou po adekvátním přetlumočení do filmové řeči. Ve vrcholných momentech těchto úsilí se čas od času rodila a rodí díla i nadčasové hodnoty (stačí připomenout nezapomenutelná Zemanova ztvárnění verneovských předloh). Gregory Peck, americký herec-mýtus netušených tvůrčích rejstříků, nesporně mimořádná osobnost dějin světového filmového umění, tu předvádí jednu ze svých vrcholných kreací. Doslova před očima tvoří postavu, jejíž démoničnost je věrohodně podložena mírou utrpení a strádání, které byla vystavena; umanutému utrpení, jemuž zčásti uvěříme i to, že 100-150tunový vorvaň bez zvláštní újmy na zdraví po několikanásobném harpunování potopí loď zjevně několikanosobně vyšší tonáže. Film opravdu důsledně citoval půdorys literární stejnojmenné předlohy Hermana Melvilla. Více pochopíme, uvědomíme-li si jména autorů scénáře, mezi nimiž nechybí ani Raye Bradburyho. Skutečnost, že film se natáčel přes dva roky, je dalším - byť ryze technickým - datem, dosvědčujícím, že k zfilmování klasické americké předlohy se přistupovalo nejen s úctou a pietou, ale i pokorou a tvořivostí, podřízené čistotě ztvárnění sáhodlouhé románové ságy. Jedno je jisté: hledíce na pomyslné stříbrné plátno, po dvě hodiny nedýcháme. Příběh kreativního bílého vorvaně neztrácí v tomto strhujícím podání své kouzlo ani dnes. (29.08.2011)