Na prahu války

"Sú to len slová, vyslov ich a v srdci si mysli svoje..." Nádherný film, ktorý takmer schytal plný počet hviezd. Vizuálne je to skutočne nádhera. Kto videl aspoň jeden film od Malicka vie čo si má vybaviť. Napriek očakávaniu je réžia a celkový vizuál ešte lepší než som čakal. Videl som ten neskutočne magický a príťažlivý trailer, púšťal som si ho niekoľkokrát za deň a nevedel som sa dočkať kedy uvidím celý film. Film nesklamal, skutočne vám ponúkne to, čo sľubuje trailer, narozdiel od 98% ostatných filmov. Malick dokáže urobiť božskú atmosféru, krásne obrázky podmazané podmanivou hudbou, ktoré vás odrežú od okolitého sveta, ale tentoraz mal aj silný príbeh, z môjho pohľadu obzvlášť zaujímavý. Toľko chvály, tak prečo nie plný počet? Vadila mi posledná tretina, kde je Franz väznený. Čakal som viac dialógov, jeho dôvody prečo sa tak rozhodol, rozoberanie situácie na fronte, doma, vzniku fašizmu v Nemecku a Rakúsku, pripojenie Rakúska k Nemecku... chcel som s ním rozoberať to zlo, ktoré iba stručne spomenul . Necháva sa mučiť, ponižovať a ignoruje natiahnutú ruku o pomoc aj zo strany sudcov(skvelý Bruno Ganz ako vždy). Dôvody rozoberá len stručne, dusí to v sebe a je zmierený s osudom. Zachránil by to jeden 5 minútový hutný rozhovor, napr. s Brunom Ganzom, škoda toho, ale i tak je to nádhera a spokojnosť. ++++ Anglická verzia s občasnými nemeckými dialógmi na dotvorenie atmosféry mi prišla celkom fajn nápad, ale nemčina by filmu určite sedela lepšie. Po skončení filmu mi zaplo, že na blurey disku si tú nemčinu môžeme dopriať všetci. 80%. (18.02.2020)

Jak lépe podat hrůzy války a propagandu nacistického Německa, než-li skrze čistotu a poetiku Malickova vyprávění. Avšak na Terrence Malicka se člověk musí naladit, aby chápal a nenudil se. Protože Malick vypráví jinak. Obrazy a hesly. Vyprávění je na vedlejší koleji. A dosud mi to u jeho filmů dost vyhovovalo. Strom života, Nebeské dny či Nový svět to jsou nádherné filmy, ať už po vizuální stránce, tak i díky jejich myšlence. A Hidden life na tom není jinak. Předkládá nádherné obrazy alpských vesnic z každodenního života a postupně ukazuje nárůst vlivu nacistické propagandy. Zfanatizování lidí, udávání a nutnost bojovat za jinou věc zcela (ne)dobrovolně. Je to nádherné dílo, ve druhé polovině pak emocionálně zdrcující. Ale mám k tomu dvě výtky. Tou první je, že délka se bohužel neobejde bez hluchých míst. A tou druhou pak absence Emmanuela Lubezkiho, kdy jeho učenec není vůbec špatným. Přednáší krásné obrazy, ale někdy je to poněkud divné a věřím, že by byl Lubezki konzistnějším. Přesto je to krásný film, kdy pokud se dokážete navést na na Malickovu vlnu poetiky, nebudete litovat. 7/10. (01.02.2021)

Asi najkrehkejsi protivojnovy film vobec. Po dlhych rokoch Malick konecne zase pochopil, ze jedinecny a uchvatny rukopis nestaci, ale potrebuje k filmom aj napojenie na divaka. A som za to rad. Jedine, co mi tam vadilo, ze na to nebol vacsi budget a mozno to mohlo byt o 10 minut kratsie. Inak opat uchvatna filmarcina, plna podnetnych myslienok a tentoraz aj strhujuceho pribehu. Posledna pol hodina ma dostala na kolena a pri najsilnejsom "I love you" za dlhe roky som dostal emocne KO. Ale aby ste neboli prilis nateseny, tak je to samozrejme stale hardcore art. 9/10 (06.03.2020)

Na prahu války jsem už nezvládla dokoukat až do úplného konce, vzpíralo se to ve mně. Malickovi žehnám napořád za Tenkou červenou linii a Strom života, jsou to pro mě fenomény, u kterých mi jde mráz po kůži. Ale přiznávám se, že od K zázraku (2012) dál už mu nerozumím, nebo mě totálně míjí, připadá mi doslovný, polopatický, přeslazený, triviální!, uhranutý vším od mravence po kosmos jako nějaký vymeditovaný poblázněný rádoby-buddhista, nebo jak to říct, ale bez osobního přesahu, autenticity. Zkoušela jsem každý další film, co pak natočil, a připadá mi to příliš adorační a banální zároveň. Moc se těším, že ho tohle období jednou pustí, a posune se někam, kde se na něj zase dokážu naladit. *~ (14.01.2022)

Silné obrazy, oslavující krásu života symbolizovanou nezkaženou přírodou okolí rakouské vesničky Radegund kontrastují s útulnými přesto strohými stěnami věznice Tegel. Nepředstavitelná volba jednoho sedláka nepodřídit se státní autoritě vede k postupné ztrátě přátel, postavení a nakonec i svobody/života. Malick naplno využívá svůj styl, který díky pomalému až vleklému zobrazení času dodává čekání na smrt punc realismu. Diehl je přesný, minimalistický a jeho přesvědčení je nečekaně tiché. Vyschla studna. Doufáme, že zaprší. (23.09.2020)