Na prahu války

S o čo rýchlejšou frekvenciou Malick v závere kariéry púšťa von jeden film za druhým, o to diskutabilnejšie sú výsledky. Jeho "éterický" štýl asi dosiahol svoj vrchol v Strome života a odvtedy to už je len jeden nedopečený artový zákusoček za druhým. V tomto prípade Malick, pre mňa pomerne nepochopiteľne, zase raz zvolil vizuálny štýl, ktorý používa už od Stromu života. Tzn. samé zvláštne uhly, častý pohyb kamery a ako keby permanentne prítomný efekt "rybieho oka" (alebo ako to nazvať). To čo sa ale vizuálne hodí k "filozofickému" dumaniu o živote dnešných mestských ľudí (a čo svojím šmrncom a gýčovosťou nemá úplne ďaleko od reklamy na nový Renault ako uhaňa púšťou), sa ale nehodí k zobrazeniu pomalého života na rakúskom vidieku v roku 1939. Chcelo to menej švenkovania a kvázi eterickeho šantenia sa hercov a viac steadicamu a statickejšieho záberovania. Potom to mohlo mať niečo do seba, lebo rakúska príroda je veľmo pekná. Buď to bol zlý úmysel, alebo sa ukazuje, že keď Lubezki nemá čas, človek čo mu robil asistenta na prácu hlavného kameramana fakt nestačí. Lebo nerobí nič než len bez ladu a skladu kopíruje štýl použitý v iných filmoch, ktoré boli kontextom inde. Veľká dosebazahladenost a veľa pózy. Malick by si mal dat pár rokov oddych, alebo sa ukludnit a skúsiť v tej okazalej kvázi umeleckosti ubrať. (05.09.2020)

Jdi a dívej se, Deník venkovského faráře, Zánik samoty Berhof, Armáda stínů, Ať žije republika, Strom na dřeváky, Démanty noci, A co dále Baltazare, Diktátor, Obchod na korze nebo třeba seriály Bratrstvo neohrožených (pokud si ho správně pamatuji), Svět ve válce a Heimat - u Skrytého života jsem si neustále domýšlel témata, děje a postavy z těchto filmů. A také naopak: imaginárně jsem si přenášel zdejší dvě hlavní postavy i s jejich příběhem do světa těchto filmů. Čím víc jste jich viděli, tím víc se vám to bude líbit. Obohacující zážitek. V neposlední řadě to funguje jako polemika ke Scorseseho Mlčení! (03.05.2020)

Typické pomalé, lyrické, autorské Malickovo rozjímání nad obyčejným životem, láskou, Bohem, válkou a především silou osobního přesvědčení mě svou poezií vtáhlo v první polovině, aby v té druhé spíš ubilo monotónností (střídáním nekonečného vězeňského utrpení muže a sousedského odsuzování / sedláckého soužení ženy, spojených již jen dopisy a modlitbami). Ke konci jsem sotva držel oči otevřené – aspoň abych obdivoval nádherné poetické obrázky přírody a širokoúhlou kameru jako celek. (16.08.2022)

Jestli se o nějakém režisérovi dá mluvit jako o básníkovi, tak je to Malick. Je jedno, jestli se pohybuje na bojištích Druhé světové války, nebo v nedávno objeveném Novém světě, pokaždé svým filmům dokáže vtisknout ojedinělou poetičnost podpořenou nádhernými exteriéry, které dokáže bezezbytku využít. Nicméně tohle je z mého pohledu Malickův dosavadní vrchol. Vnitřní boj, který hlavní hrdina svádí, vliv jeho konečného rozhodnutí na rodinu a samotný konec, to vše je podáno natolik sugestivně, že má člověk tendence dýchat tím nejtišším možným způsobem, aby vyprávění nějak nenarušil. Postavy jsou podané tak, jak je napsal sám život a k hlavním hrdinům si divák najde cestu na samotném začátku a není to jen díky výbornému podání Augusta Diehla a Valerie Pachner. A nakonec tu je nádherné prostředí Jižního Tyrolska, které sice zavání kýčem, ale v tomto případě mu filmaři dokázali vtisknout neopakovatelné kouzlo. jediná výtka tak míří k faktu, že film nebyl natočen v němčině. Ale to vem čert. Asi si nevzpomenu, kdy naposledy mě něco takhle rozložilo. 100% (21.03.2020)

Nejjemnější podání hrůz Hitlerovy války. A přesto emocionálně devastující. Poetický pomník jednomu rakušáckému sedlákovi se svědomím, kterého příběh je až mrazivě podobný příběhu jisté československé historické osobnosti (fašizmus a komunizmus jsou to samé, akorát jeden z nich zašel dál). Místama možná zdlouhavější, ale ve výsledku přehledně strefující všechny styčné myšlenky a pocity příběhové koláže. Navíc, prostředí rakouských alp je pro mě každé léto hlavním přírodním útočištěm a meditativní katarzí, takže jsem se do tohoto Malickova propojení života s přírodou ponořil jak na pozvání. Krásný film. [Cannes] (21.05.2019)