Únos

Ponurá detektivka z dob, kdy do boje o moc zatáhla politická reprezentace tajné služby, státní správu i zločinecké podsvětí. Vychází se ze skutečného, nikdy nedořešeného případu, ale aby obešel riziko, že bude nařčen z jednostranné interpretace, vynechá konkrétní jména a připíše ženskou hrdinku. Samozřejmě tu nejobehranější, statečnou mladou novinářku, která nejprve hledá vraha svého bratra a posléze oživí hříchy vlastního dospívání mezi kolotoči. Propojení její postavy s politickou aférou je značně kostrbaté a zejména v melodramatickém závěru – či přesněji v jednom z mnoha konců – ubírá filmu dosud nastřádané body. Ale to u nás také dobře známe: slabá dramaturgie podléhající úsloví „proč to dělat jednoduše, když to jde složitě“. Realizačně se Únos dá přijmout i na velkém plátně, třebaže typem vyprávění má blíže k televizi a titulní akci vlastně odbude. Co se týče mafiánských praktik od vražd po mučení psa i hrdinky, tuzemská Expozitura, ba i brutální italská Gomora představují vedle slovenského příběhu neškodný bylinkový odvar. Svébytně slovenský je náboženský motiv a vůbec sklon k symbolice velkých gest ve finále, naopak světácké vzory se najdou v protivném hudebním podkresu i v pohádkově krystalickém zlu, které se buďto okázale prohýbá pod náklady zlatých řetězů, nebo rafinovaněji trousí úvahy typu „příliš mnoho svobody může být na škodu“. Slušné obrázky, přepjatá osudovost a jako jediná divácká emoce neodbytný dojem z přehlídky babralů na obou stranách barikády, to je Únos v kostce. Kdyby se nedržel odkazů k reálným událostem, řeklo by se prostě krimithriller. Ale lze chápat, že Bratislava v něm má svou obdobu Gangstera Ka. (23.05.2020)

Zajímavé a silné téma o divokém evropském východě v devadesátkách. Sice filmu hodně ubírá na kvalitě mizerný zpracování a dementní obsazení, ale i tak to stojí za ten čas, už jenom pro zjištění, že na Slovensku v 90. letech by chtěl žít leda ten, kdo ví, že tam žít nikdy nemusí. Jako bonus je pak skvělý pozorovat, jak se tvůrci snaží obsazovat hlavnim aktérům fyzicky podobný herce, ale do role Mečiara obsadí Maroše Kramára, sice jsou oba podobně prkenný, ale jinak z toho byl maximálně facepalm, až to plesklo. (28.09.2017)

Už jsem věděla, co mě čeká, tak jsem se s mírným odstupem podívala znovu a nezaujatě. Jde o velice dobré zpracování, správně bych měla hodnocení navýšit, ale neudělám to. Tím, co na filmech hodnotím nejvíc, je osobní přínos. Jakýkoliv film s velkou mírou násilí mám problém dokoukat do konce. A je celkem jedno, jestli to natočil Kubrick nebo Tarantino. Je to můj osobní postoj, který nikomu nevnucuji. (01.10.2017)

Je naozaj dobre, že tento film vôbec vznikol. Len mne to celé prišlo, akoby mi pani Mariana prerozprávala príbeh, ktorý som si deň predtým prečítala na nete. Žiadna pridaná hodnota ... ak teda nerátam dobrý hudobný podmaz a presvedčivé výkony niektorých hercov. Neznalému veci by to mohlo pripadať veľmi chaotické a skratkovité. Slabší priemer, ale kino bolo plné a to sa ráta. (08.03.2017)

Jeden z mála slovenských filmov, ktorý ma naozaj zaujal. Neprehnané, nenútené, dobre natočené. Krutý presne ako bola tá doba. Milan Ondrík podal skvelý herecký výkon, ironicky sa vysmieval celej tej absurdnej dobe a stáva sa tak jeden z najlepšie zahraných ''padouchov'' v slovenskej kinematografií. Heriban vo svojom živle. Veľmi rád si pozriem ďalší film od tejto režisérky. Žeby svitalo slovenskej kinematografií konečne na lepšie časy? (20.04.2017)