Vládci chaosu

Já sice mám rád tvrdší hudbu, ale fanda black metalu rozhodně nejsem. Vládci chaosu jsou však tak moc skvěle natočený, že se snad o tuto hudbu i začnu zajímat :-D. Rory Culkin byl výborný a přesto, že jsem věděl, jak celý film skončí, tak jsem byl neustále napnutý a doufal jsem, že Varg dostane co proto a že se mu jeho záměr nepovede. Když k tomu připočtu severské prostředí a za mě již prověřený severský štáb, tak se jedná o jeden z nejlepších životopisných filmů, jaký jsem kdy viděl. (02.01.2023)

Nejzajímavější období norského black metalu v kostce :-) Překvapivě zábavný film i přes ten místy děsivý obsah. O této kapitole hudebních dějin mám docela dost načteno a viděl jsem i skvělý dokument Until The Light Takes Us, takže se nekonala žádná velká překvapení. Jednotlivé scény byly zpracovány poměrně věrně, i když mi občas vadila taková zkratkovitost. Celá raná kariéra Mayhem vypadá jako kdyby rok zkoušeli, pak odehráli jeden koncert a zpěvák se zastřelil. Pak najednou o půl hodiny dýl natáčejí album s jiným zpěvákem, který se tam jen tak mihne bez představení. Nicméně ale výsledek se povedl a určitě doporučuji. (08.03.2020)

Vždycky je fajn si doplnit mezery z historie, i když jde "jen" o mezery v historii pravého norského black metalu. Bavilo mě to a byl jsem příjemně překvapen nad tím, jak některé scény byly naturalistické, i nad tím, jak málo hudby Mayhem a Burzum ve filmu bylo? Ale to by opravdu běžný divák asi těžce zkousával. No, až přijedou Mayhem na Brutal, budu připravený. (23.01.2024)

Ako hovoriť o histórií jedného subžánru, ktorá sa už pred vyše dvoma desaťročiami zmenila na mýtus cykliaci sa v sebe samom? Jednou z možností môže byť totálne trafená dekonštrukcia, napájanie známych archívnych momentiek na príbeh a štýl, ktoré skrátka nie je možné brať vážne, ani ak by sme veľmi chceli. Touto cestou nekontrolovateľného podkopávania a sebaironického vrstvenia klišé sa vydáva aj film Jonasa Åkerlunda. Teda... vydáva sa ňou aspoň v expozícii. A čo prichádza po nej? Z dekonštrukcie sa postupne stáva akási pochybná rekonštrukcia miliónkrát prerozprávaných historiek, obohatených o patetický voiceover rozprávača, vcelku obligátnu milostnú linku a neproduktívne žonglovanie s motiváciami postáv. Ono sa najprv zdalo, že problematickosť uchopenia Lords of Chaos je naozaj v och podvratnosti a naozaj bizarnom zmysle pre humor, vyžadujúcom si naozaj veľkorysý nadhľad. Problematockosť uchopeni však spočíva skôr v celkovej neukotnenosti a rozštiepenom charaktere snímky, ktorá vlastne ani nevie, čím by chcela byť. Ponúkajú sa vtípky o tom, že samotní autori filmu sú "králi chaosu", neschopní dať dokopy niečo, čo nebude neucelené, beztvaré a vo výsledku bezobsažné, ale chaotickosť nie je príčinou zlyhania. Tou je skôr rýchle kmitanie okolo notoricky známych stereotypov. Počas prých 20tich minút sa zdalo, že práve nim sa snímka vyhne, alebo ich aspoň interpretuje s patričnou drzosťou a rúhačstvom. Nič z toho sa nedeje. (11.03.2019)

Tak, že chlápek s jménem Euronymous hledá někoho do kapely. Ozve se mu chlápek Dead, ale je to magor tak se po několika letech podřízne a zastřelí tak si Euronymous založí hudební obchod a nakladatelství a časem hledá nového člena. Ozve se mu další magor s přezdívkou Varg, který si libuje v zapalování kostelů pak se pohádají a dopadne to tragicky. Předem upozorňuji, že nejsem fanoušek žánru (nepovažuji to ani za hudbu) tak, že jestli se Vám něco takového líbí přidejte nebo uberte si libovolný počet hvězdiček co chválím je gore a brutalita, které jsou na hodně vysoké úrovni dokonce na tak velké, že to místy opravdu vypadá skutečně na rozdíl od takového kečupového Mansona (1997) P.s. co ve filmu nezazní je to, že za vraždu dostal 21 let a už je na svobodě https://cs.wikipedia.org/wiki/Varg_Vikernes Dám 60 procent zlatý střed (20.03.2019)