Vládci chaosu

Natočených filmů o metalu moc není a už vůbec ne o black metalu a tento je pekelně dobrý. Je to přesně takové, jaké byste si to představovali. Vyznávání satana, tvrdá hudba, chlastání a hlavně zapalování kostelů, to je vážně top. Supr byla i scéna s metalovou párty. Akorát se musí přežít to, že hlavní postava je strašně nesympatická, což je samozřejmě schválně. Pak je celkem škoda, že v tom paradoxně není moc hudby. 85/100 (09.04.2022)

Vůbec nebudu řešit bylo nebylo, v takto složité věci má stejně každý z aktérů svoji pravdu. Lords of Chaos tak beru spíše jako "to známé dění" z pohledu Jonase Åkerlunda, který byl vlastně poblíž. Tím by snad mohl být na jeho zfilmování nejpovolanějším a je fakt, že jsem v některých věcech měl ten pocit. Åkerlund se rozhodně nebojí násilí, to je zase vzhledem k tématu velmi vhodné, třeba taková scéna sebevraždy Deada tím získává na síle. Kamera působí jako z videoklipu, má hodně barev, což mi k filmu sedne, i když se tomu vlastně divím. Výborné jsou snové lesní pasáže, nebo ty co ukazují vznik fotek, či koncertních videí. Příběh nepostrádá všechny známé momenty, ne vše v něm mi samozřejmě sedne, ale jak jsem psal, pohled Jonase Åkerlunda. Herecky je to každopádně velmi slabé, zajímavě se jevil typově velmi povedený představitel Hellhammera, jenže ten se tu jen mihne v několika scénách. Nejvíce mi tak sedl Jack Kilmer, ten Deadovu vyšinutost zase na malém prostoru vystihl ( i když mu to možná reálný předobraz usnadnil), ostatní se ani nepřiblížili. Nejhůře je na tom Emory Cohen, kterému toho Vikernese prostě věřit nemůžu, v několika scénách jsem se musel smát. Zkrátka Jonas ho mohl naštvat i nějakým kvalitnějším hercem. 60% (23.05.2021)

Nechci to nějak zveličovat, ale dlouho jsem se těšil na moment, až někdo zfilmuje příběh všech těch norských black metalistů, kteří mohou za to, že v devadesátých letech v tamních kostelech hořelo, a že se mezi lidmi zmítala vlna nevole, nenávisti a strachu. A to všechno prosím jen a pouze...i když jak se to vezme....kvůli hudbě. Nakonec to zvládl Jonas Åkerlund, který mě oslňoval super klipy, aby si pak natočil tento příběh. Efektivní, jednotvárné, ale do samotného příběhu to prostě perfektně sedí. Navíc herecky to zvolil bravůrně. Obzvlášť Rory Culkin se tu sakra představil! Navíc zajímavé, že místních se nihilismus stále drží a tak tu není víc hudebních čísel, kde bych si ty black metalové skvosty poslechl. Na druhou stranu se tu o soundtrack postarali Sigur Rós a řekl bych, že ty jejich tesklivé tóny jsou do podobného námětu poměrně přesné. Za mě životopisně hudební zážitek roku. Jinak to nazvat neumím. Totální nářez. Daleko větší, než filmové Dirt o Mötley Crüe. Jen se neumím rozhodnout, co je větší póza... (29.12.2019)

Film o pravém norském blackmetalu z dílny švédského režiséra v podání odložených amerických dětí starších herců. Podkreslený hudbou Sigúr Ros či v nejvypjatějších chvílích Dead Can Dance jako kdyby blackmetal neměl žádné pěkné intro či outro. Kdyby se mladý Kilmer snažil alespoň na 50% jako jeho otec v DOORS. Kdysi jsem četl knihu Národní satanista od Erlend Erichsen. Už zde mi to připadlo trochu ujeté byť by se dalo souhlasit, že nahrazení starověkých památek křesťanskými kostely by mohlo u některých vyvolat adekvátní reakci. Na druhou stranu některé části jsou v podstatě naturalistické, ale ne moc dobře zahrané. (30.12.2019)

Snímka o vzniku temného black metalu v Nórsku, o okolnostiach jeho zrodu, thrillerovo poňatá, tak to by nemuselo byť zlé. A ani nebolo. Ale nemusí to sadnúť a vyhovovať každému, to je jasné. Každopádne (ako bolo aj naokolo naznačené), možno v mnohých aspektoch imho sympatickejší, nenápadnejší (ale aj drastickejší) film ako mainstreamovejší a populárny Bohemian Rhapsody (isto, je to vec vkusu). Lords of Chaos je vlastne o undergroundovom hud. štýle, s menej hviezdnym obsadením (Rory Culkin, možno nie až tak známy ako Macaulay, ale výkon slušný), film je drsnejší, s prímesou depresie a pomerne deštruktívny. Paradoxne, hoci je Lords of Chaos vlastne do veľkej miery o kapelách, divák až tak veľmi nebude počuť hromady metalu a nebude tu mať tony informácií o okultizme kapiel, skôr ide o dramatický, až šialený príbeh, ktorý stál za vznikom tohto subžánru, kedy dvaja lídri kapiel (spočiatku kamaráti) začali postupne so sebou súperiť a až kam toto chorobné rivalizovanie viedlo (Euronymous z kapely Mayhem a Varg z Burzum). SPOILER, kapela Mayhem už roky fungovala pred Burzum a je zaujímavé, že Varg po odsedení si trestu (v r. 2009) pokračoval vo vydávaní albumov (aj v čase výkonu trestu jeho kapela vydávala), v snímke som tieto informácie akosi nezaznamenal. Koniec SPOILERU. Za štyri čierne hviezdy. (16.02.2023)