Vládci chaosu

Lords of Chaos sa hodnotí naozaj ťažko. Pokiaľ by si mal záujem o reálnejší a temnejší náhľad na nórsku black metalovú scénu točiacu sa okolo Mayhem, odporúčam ti dokument Until the Light Takes Us (2008). Snímka Jonasa Åkerlunda už na začiatku priznáva, že bude založená nielen na skutočných udalostiach, ale aj na lži. Svojím spôsobom teda sledujeme reálny príbeh prezentovaný extrémne vyhrotenou formou, v ktorej je Varg prezentovaný ako úplný šialenec a Euronymous naopak ako pozér, ktorého nám má byť však na konci ľúto. Medzi menovanými žánrami, ako dráma, thriller, hudobný a životopisný, by sa mala určite pridať aj komédia. Základom Lords of Chaos je totiž parodovanie udalostí z čias začiatkov Mayhem a Burzum. A úprimne povedané som sa na takomto prevedení príliš nepobavil. Niekoľké svetlé (či temné?) momenty ale tvorcom nemôžem uprieť. (12.05.2019)

Natočených filmů o metalu moc není a už vůbec ne o black metalu a tento je pekelně dobrý. Je to přesně takové, jaké byste si to představovali. Vyznávání satana, tvrdá hudba, chlastání a hlavně zapalování kostelů, to je vážně top. Supr byla i scéna s metalovou párty. Akorát se musí přežít to, že hlavní postava je strašně nesympatická, což je samozřejmě schválně. Pak je celkem škoda, že v tom paradoxně není moc hudby. 85/100 (09.04.2022)

Poslouchám převážně Death metal a ještě víc Grind. Black metal mi ale není taky úplně cizí. A jednu dobu jsem ho též poslouchal. A tak si troufnu tvrdit, že tenhle film Black metalovou komunitu příliš neosloví, protože si bere z reálu jen to nejdůležitější a zbytek si přikrášluje k obrazu svýmu. Spíš je k tomu lepší přistupovat jako k filmu o fiktivní kapele. Já osobně jsem na film narazil když jsem projížděl filmografii Roryho Culkina, kterej mě zaujal svým přesvědčivým výkonem ve filmu Jack Goes Home(2016). Poté Lords of Chaos putoval do chci vidět. Za znovu připomenutí a tak trochu popohnání vděčím uživatelce Ratchetka. Co se týče Roryho Culkina ani tady nezahrál špatně ale nemůžu si pomoct. Do téhle role se mi prostě nehodil. Trošku zamrzí to, že ikdyž je to film o Black metalové kapele moc Black metalu si divák či posluchač neužije. Na druhou stranu hořící bible a hořící kostely byly mému oku vyloženě lahodící. Za mě je to na 3 hvězdy. Ti co neznají historii skupiny Mayhem půjdou s hodnocením nejspíš výš. (09.03.2023)

Přiznávám, že tohle děsně temné blití do mikrofonu jsem nikdy moc nepobíral, ale jsem tolerantní člověk a rozhodně nezpochybňuji hudební vkus ostatních lidí, protože co je kvalitní v hudbě je jen o subjektivním vkusu každého jedince, na který se nevztahují žádné platné zákony a normy. Black metal je určitě jen fetiš posluchačů jinak zcela při smyslech, kteří jen rádi trochu jinou hudbu, ale s těmi konkrétními jedinci, o kterých je film, bych se nechtěl ani potkat v obchoďáku, protože jsem všemi do posledního pohrdal už jen zprostředkovaně skrze herce. Film je na dnešní filmové standardy až brutální a snaží se tedy razit přesně to, co posluchači žánru (patrně) rádi, ale co se týče hereckých výkonů, režie, navození nějakých emocí a atmosféry, totální průměr. Jakmile ke konci začal hrát "The Host Of Seraphim" od Lisy Gerrard, aby přitopil pod kotlem emocí, působilo to až trapně, na rozdíl od béčkového sci-fi Mlha, kde stejný song se stejným záměrem až neuvěřitelně fungoval. Béčkové sci-fi holt dokázalo v divákovi celou stopáž budit emoce a především vztah k postavám, zatímco Åkerlund za celý film nic z toho nedokázal, proto jeden song působil v obou případech tak extrémně rozdílně. Film ryze pro fanoušky, kteří zaplavení sentimentem budou ochotně ignorovat občasné přehrávání herců nebo neschopnost režiséra a prostě si prožijí skrze film pár chvil se svojí oblíbenou kapelou, i když ten film sám o sobě je úplná sračka, dost ale o Bohemian Rhaphody. Vládci chaosu jsou pro lidi nepolíbené (či nepobodané) metalem zajímavou sondou do něčeho, co vůbec nedokážou pochopit. Co budou znamenat pro metalisty, to mi nepřísluší odhadovat. 60 % (19.03.2019)

„TO CO UDĚLAL, BYLO HUSTÝ“… /// Tak zajímavý je, že hlavní roli hraje brácha Macaulaye Culkina (toho ze Sám doma – poznámka pro neznabohy). Vůbec celý je to vlastně vo zajímavostech. Mayhem totiž byli exoti, kteří dokázali (o mrtvejch jen dobře, takže se bavme v minulým čase…) vo smrti nejen hrát, ale ji i bytelně prožívat. Zajímavý taky je, že to vlastně není ani tak hudební film, ale v podstatě thriller o skutečnejch lidech, kteří svý pozérství posunuli o level (či tři) vejš. Prostě zhmotnili svý fantasie… a bejt pitomou superstar je u nich až na druhým (asi) místě. Ovšem ať už posloucháte Mayhem, Burzum nebo jinej norskej black metal, musí vám to připadat strašně dlouhý a místy nezáživný. Takže nakonec může bejt zajímavý, že se na tohle můžou podívat i ti, kteří vo týhle hudbě vědí úplný hovno. Je jí tady totiž míň než krve. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. A lží… 2.) Celej svůj život jsem oddal smrti. 3.) Thx za titule „Jemu, tedy IDžORovi“ a "Holesinska.M". /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (24.03.2019)