Vládci chaosu

Předem neobeznámen s kulturně-historickými událostmi zobrazenými ve filmu jsem byl vcelku překvapen, jakých šíleností jsou schopni lidé, kteří to tak trochu přehnali s vyhraněnými názory a snahou za každou cenu bořit konvence. V tomto ohledu Lords of Chaos překračuje hranice pouhého životopisného hudebního snímku a nastavuje zrcadlo generaci, která v 90. letech v Norsku stála u zrodu jednoho hudebního žánru, zapalovala středověké kostely, bodala odpůrce do zad a nenáviděla všechno a všechny - zvlášť pozéry. Rory Culkin skvělý. [Sitges 2018] (19.10.2018)

Odpor kovaných blackmetalistov, vrátane kapelníkov, ktorí sa diania priamo, či nepriamo zúčastnili, voči tomu ako Lords of chaos vykresľuje jednotlivých protagonistov len potvrdzuje, že film trafil klinec presne po hlavičke. Nič proti black metalu, som fanúšikom. A preto poznám niektoré maniere ľudí, ktorí sa v ňom pohybujú. Všetka tá teatrálnosť a mačizmus k tomu jednoducho patria - potom kapely rozdeľuje, či dostatočne zvládajú aj hudobné remeslo. Od koho iného mohlo takéto pózerstvo prísť, ak nie od rozmaznaných pubertiakov zhýčkaných severským sociálnym blahobytom, kde si musia nepriateľa a následný odpor vymyslieť - inak im reálne nič nehrozí - a v konečnom dôsledku svoju agresiu ventilujú len kvôli pozornosti verejnosti, lebo by sa unudili (alebo upili) k smrti? Bez ohľadu na to ako presne sú zobrazené skutočnosti sa tvorcovia v zásade držia faktov (vražda, podpaľačstvo, skutočné fotografie atď.), akurát súvislosti zrejme interpretujú po svojom a o tom je tvorivý proces. Z psychologického hľadiska je film mimoriadne presný - musím to priznať aj napriek tomu, že zo spomenutej predstieranej rebélie a egotripu pár tínedžerských magorov vzniklo v konečnom dôsledku niekoľko skvelých kapiel. Ten, kto neprizná, že v skutočnosti šlo pri daných udalostiach o súboj v popularite medzi mládežou a nie o ideologický odpor, či nejaký iný vyšší princíp a slepo adoruje vykreslených členov kapiel, zrejme ešte mentálne nedospel. (30.01.2024)

Naprosté pochopení jedinečného mikrovesmíru norské blackmetalové scény z počátku 90. let, které navíc zachovává onen skutečný BM étos díky neustálému boření idolů a zvedá prostředník na všechny podléhače autorit, ať již blackmetalových či jakýchkoli jiných. Navíc film nabízí raritně ambivalentní zážitek, kdy pravdu v něm nemá prakticky nikdo. Jeden má plnou hubu keců o vytvoření nejzlejší scény na světě, ale když se má krájet chleba, kouše si ret. Další zapalují kostely a zabíjejí lidi, ovšem jenom v důsledku toho, co zahájil právě Euronymus. Největší smysl v tom pak dává samosebou postava, jež se rozřeže na cucky a ustřelí si palici. Navíc Akerlundův špinavý, beďarovitý styl, který něhodlá vytvářet hrdiny se k tomuto tématu perfektně hodí. Zpěvák Famine má na nový desce Peste Noire fotku sama sebe s blackfacem, protože ví, že to nasere lidi, Akerlund obsadí do role vyhlášeného ultrapravičáka židovského mládence. Mašťákům na všech stranách praskaj čuráci. Fuck off and die. Black metal. PS: srovnání s devotní a všeobecně milovanou umolousaninou Bohemian Rhapsody bude. (06.03.2019)

Lidé by se neměli brát přehnaně vážně. Metal poslouchám už léta, ale nemám problém si z toho udělat srandu. A přesně o tohle dle mého názoru jde i Vládcům chaosu. Ano, dalo se to pojmout více oslavně vůči oběma kapelám, ale na druhou stranu si říkám proč. Tady byl k dispozici materiál natolik absurdní, že vůbec nebylo od věci natočit to jako černohumornou komedii a já se u toho bavila hodně. Velkým mínusem pochopitelně je, že Mayhem neposkytli autorská práva, takže ve filmu často zní totální kraviny, které nemají s jejich depkařským stylem pranic společného a ten líbezný ženský hlas při závěrečných titulkách už tomu úplně nasadil korunu. Ale já jsem celkově spokojená. Kdo si doteď myslel, že metaláci jsou banka vychlastaných hovad, si to bude myslet stále, ale to je mi upřímně jedno. A není potřeba být za každou cenu za vlezdoprdelky jako v případě Bohemian Rhapsody. Můžete být totiž sebevětší blb, ale to neznamená, že nebudete tvořit muziku, která je vážně dobrá. A teď koukejte mazat na Spotify, ať se dozvíte o čem to je. (06.03.2019)

MAYHEM a BURZUM. Dvě legendární norské kapely. Euronymous a Varg. Dvě kontroverzní postavy norského black metalu. Ortodoxní blekouši film neskousnou, protože se jejich vzorové chovali jako pošahaní kreténi. Publikum, které je na metalu odkojeno a zná okolnosti a události norské scény, jenž se v první polovině devadesátých let odehrávaly, bude spokojeno. Diváci, kteří vůbec neví, o čem je řeč a za metal považují AC/DC nebo KISS, budou zřejmě překvapeni a možná i šokováni. Já jsem moc nečekal, o to více jsem byl překvapen. I když je příběh zcestný a ne zcela přesný, film jako celek je natočen bezvadně! Pochmurná atmosféra norského prostředí, hořící kostely, metalová kultura devadesátých let, vraždy a sebevraždy. Tempo vyprávění šlape jako hodinky, k čemuž hodně přispívá dynamický střih a kamera. Tohle je fakt první liga! Obsazení EURONYMOUSE Rory Culkinem (brácha Kevina ze Sám doma) mě nevadilo, na bučka VARGA jsem si musel chvíli zvykat, ale v pohodě, avšak nejvíc mě dostal DEAD, který jako totální magor a psychouš působil dokonale! Jeho sebevražedný akt je fakt kruťácky natočen! Moc dobře je použita i vybraná hudba, a tak si znalci mohou vychutnat skladby od kapel jako třeba SARCOFAGO, SODOM, BATHORY, GROTESQUE, TORMENTOR, CARCASS, HOLY TERROR, nebo samotných MAYHEM. Jako krásný bonus zazní působivý song The Host of Seraphim od DEAD CAN DANCE, zrovna ve scéně, kdy Varg jede udělat to, co jede udělat. Lords of chaos je řemeslně velmi povedený film a pro každou metalovou duši by měl být určitě jistým přínosem. (17.02.2020)