Muži v offsidu

Předlohu jsem nečetl, takže mohu jen konstatovat, že mě nijak nepřekvapuje informace, že šlo o velmi rychle spíchnutý film, který měl zaplnit volný čas v ateliérech. Kdo se nechal nalákat na Haase, byl jistě překvapený tím, jakou holoroli dostal. Jenže to byla vlastně jeho první větší role ve filmu...jako třicátník hrál ubrblaného padesátníka a aby toho nebylo málo, tak Fiala hrál syna stejně starému Plachtovi. Pár vtipných momentů se našlo, ale jinak to je celé nedopečené. Filmy pro pamětníky mám rád, ale tady se nostalgií nahlodat nenechám a k obecnému nadšení se přidat nemohu. Zajímavé je snad jen sledovat pozadí tehdejších fotbalových zápasů a zjištění, že fandismus se nijak zvlášť za těch skoro sto let nezměnil. (31.10.2021)

Vidím zde překvapivě nízké hodnocení, ale pro mne tahle filmová klasika znamená jednu z nejlepších komedií počátků českého zvukového filmu. Uvědomme si, že zvuk poznal film teprve roku předešlého. Opět se ukázalo, jak S. Innemann u řady filmů pohořel, aby mezitím udělal věčné filmové dílko, kterému se aspoň naše generace od srdce zasměje. Muže v ofsajdu mám kdesi ve své knihovně a patří tam plným právem, neboť je to knížka s Poláčkových nejlepších. Když ji čteme, nutně si představujeme rozšafného pana Načeradce - skvělý Haas, vášnivého fotbalisty - teoretika Emana Habaáska - E. Fialu, sdílející postel se svým otcem, ve skutečnosti stejně starým J. Plachtou. Jednu ze svých nejlepších kreací zde zahrála moje milovaná Bettynka Kysilková, nechtěného ženicha si zahrál nenápadný Jaroslav Vojta. A ještě nesmím zapomenout na maličkého Františka Říhu a jeho radost nad tím, že konečně vidí zelený trávník. Ostatní hráli průměrně (Štěpničková, Nolloová) či standardně (Pištěk). Rozhodně ne nezajímavou roli sehrálaJožka Vanerová. prostě - herecký koncert, na který se dá dívat zas a znova. (18.03.2016)

Stejnojmenný humoristický román Karla Poláčka je typickým případem čtenářského bestselleru se všemi jeho výsadami, k nimž bezpochyby náleží i takřka nutnost potvrdit vyvolaný zájem filmovou podobou. Že to není trend žhavé současnosti, o tom nás přesvědčuje již více jak osmdesát let Poláčkův úsměvný pohled na židovské obchodníky nejen s konfekcí, milostné pletky, čest rodiny a zejména na čutanou v dobách, která neznala faleš a podvody. Premisou příběhu je náhodné setkání fotbalových fanoušků Richarda Načeradce, příznivce Slavie, a výtržníka Emana Habáska, fanouška Viktorie Žižkov, na zápase jejich týmů. Načeradec v podání Hugo Haase, který zde poprvé ve zvukovém filmu mohl naplno rozvinout svůj osobitý komediální talent, je jakýsi fotbalový donkichot v letech, kterého rodina pokládá za blázna a věčně mu jeho fotbalovou vášeň vytýká. Když pak Slavia rupne 2:4 v Budapešti, kteroužto porážku nezmírní ani skvělý rozhlasový komentátor Josef Laufer, pohroma je na světě. Já bez toho nemám žádnou radost na světě! Příručí Habásko navíc provokativně, jak bylo mezi fanoušky zvykem, připíše na účet 40.20 Kč důmyslně druhou tečku nad tu první a Načeradec jej za tento posměšný vtípek na hodinu vyhodí. Je to rovněž zajímavá figurka, ten pan Habásko (ostatně všechny poláčkovské figurky jsou něčím zajímavé). Žije v jednom bytě a v jedné posteli s otcem, kterého vytrvale uhání vdova Ouholičková, při milostné komunikaci užívá fotbalového diskurzu, a když pak jde s novomanželkou na fotbal, vezme na ramena malého muže, který doposud neviděl ani minutu žádného utkání. Film je výtečně obsazen, svou první velkou roli zde například sehrála tehdy devatenáctiletá Jiřina Štěpničková. Pro současného diváka má snímek, kromě jiného, i výraznou historickou hodnotu pohledem na dnes už neexistující panorama Letné s původním, ještě dřevěným stadionem. Se mnou byste paní nic neužila. – Nejde o užívání. Jde o tu tesknotu. Vy jste samotnej, já jsem samotná. Spolčíme se a počneme novej život. Každej mi říká, že by z nás byl pěknej párek. Já jsem taková mírná a vy jste člověk pomalej. Já bysem vám posloužila a vy byste se mě zastal. Na samotnou ženskou si každej dovolí! (04.10.2008)

Sotva třicátník Haas v roli živnostníka Načeradce, žižkovská proletářská rodinka - ve skutečnosti také dvou hereckých třicátníků - Habáskovic ("Eman je pašák ! A panu šéfovi ukaž, že jsme vzdělaná rodina" ... "Jako inteligent to přikreješ veselkou") a o generaci starší Kysilková coby vilná vdova po komenickym mistru (takže rozumí lidskýmu neštěstí). Jedna z mých nejoblíbenějších scén a frází filmové historie: -"Mohli bysme to dát dohromady...Já jsem mírná, vy jste pomalej..." -"Já mám jiný starosti než se bavit s bábou .. Paní, ctěte moje stáří a vodejděte v pokoji !" Ukázka pouťových atrakcí v Edenu, starý most a pohyblivý chodník pod Letnou, dřevěná fotbalová Letná, buřty z masa, hlas i záběr legendárního Josefa Laufera, ♫ Emanova nadšená fotbalová hudba s rozjařeností R.A.Dvorského a na dobu vzniku neuvěřitelně jemně kvalitní zvuk. Vo rodinnym životě, starý Praze, kšeftu, lásce a čutaný z let před největším historickým úspěchem čs. fotbalu ("však voni vyrovnaj, hele, zase si kopli"). "Tak, mládenci, mějte se tu parádně" ... i s konfekcí a gumákama (03.03.2012)

"Muži v ofsajdu nejsou komedií velkého sólisty, jako jsou filmy Vlasty Buriana, ale mají ještě řadu hráčů, kteří rozdrtí soupeře rozdílem třídy." Kromě burianovek naše nejlepší veselohra z počátků zvukového filmu a rozhodně to neříkám jen proto, že jsem sám fotbalový fanoušek (Viktorky, ale té plzeňské). Hugo Haas či Eman Fiala zde ztvárnili jedny ze svých nejlepších rolí. Velkou historickou hodnotu mají dobové záběry na fotbalové zápasy, na lunapark či na pražskou Letnou. P. S. Pepi Bican ve své knize vzpomíná na svého spoluhráče z nohejbalu Františka Habáska. Ten kopal za rezervu Slavie a Pepi prosadil, aby hrál pár zápasů i za áčko. Byl z toho chudák prý hrozně nervózní, naštěstí neslyšel výbuch smíchu na tribuně, když hlasatel četl sestavu a v ní jméno Habásko. Poláčkův román znal mezi fotbalovými fandy kdekdo... (15.05.2021)