Před maturitou

Vynikající námět je převeden v neuvěřitelně strojovou záležitost. Od herectví až k režii. Dosti zmatené střihy v naivně podaném vyprávění, provázený robotickými dialogy, které zachraňují jen Jindřich Plachta s Františkem Smolíkem, kteří si později role hodného a zlého pana učitele možná několikrát vyměnili. (14.04.2012)

Sledovat seladona Novotného (jak neumí hrát) a Svobodu (jak hraje Draculu) je vtipné nebo trapné (dle nálady). Zajímavá je role Plachty (není dobrákem jako obvykle). Jinak ale musím říci, že snímek odpovídá době svého vzniku- je nedotažený, polovičatý s dlouhými záběry bez děje. Tak se v roce 1932 točilo a já na to nemám. Přechod z němého na zvukový film opravdu nebyl jednoduchý...50% (05.08.2012)

Spisovatel Vladislav Vančura byl filmem okouzlen již mnohem dříve než se odhodlal ke své první režii. Lákal ho onen magický svět filmových iluzí a snů, v němž toužil uskutečnit své velkolepé plány. Námět pochází z dílny výrobce Julia Schmitta, který ho nabídl Vančurovi k vlastnímu přepracování a nové realizaci. Hlavní obsahovou náplní celého filmu je oslava nespoutaného mládí, života a přírody, která je zde vylíčena jako jeden ze symbolů svobody a volnosti. Celý film je zcela zřetelně ovlivněn Vančurovým stylem a spolupráce režiséra Svatopluka Innemanna byla především čistě technická. Role studentů pro tento film byly vybírány přes konkurs a z něho vzešly pozdější filmové hvězdy Antonín Novotný a Miroslav Svoboda. V drobných komparsních úlohách spolužáků se objevila plejáda později slavných jmen (Hofman, Klos, Čáp, Šmída, Sádek, Filipovský, Vladimír Novotný), kteří už na počátku třicátých let toužili dostat se blíže filmovému řemeslu. Stejně jako obě hlavní studentské role, jsou povahově zcela rozdílné i postavy profesorů. Zatímco František Smolík představuje mladého a chápajícího češtináře, Jindřich Plachta hraje zlého, přísného a despotického matematika. Tato postava znamenala pro Plachtu ojedinělou příležitost ztvárnit ryze negativní charakter, ke kterému se později vracel skutečně výjimečně. Happyendový závěr filmu je sice diskutabilní, přesto na něm chtěl Vančura demonstrovat myšlenku práva na nový a lepší život. Celkově je snímek i cenným dokumentárním zdrojem, neboť je tu v celé šířce zachycen životní rytmus první poloviny třicátých let, symbolizovaný zejména legendárním šlágrem Chlupatý kaktus mladého avantgardisty E. F. Buriana. Romantiku a kouzlo celého filmu pak podtrhují působivé exteriéry Máchova jezera a okolí i přítomnost moderního komplexu Barrandovských teras, které se staly jedním ze splněných snů bratrů Miloše a Václava Havlových. (05.10.2008)

Příběh to je starý jako lidstvo samo, nic v něm nechybí. Láska, napětí, emoce, strach, hněv, pochyby, smíření, naděje,... klasický motiv hodného a zlého kantora, až jamesdeanovsky dekadentní rebel-hezounek, to vše rámuje proměna Josefa Kafky na křížence mezi upírem Nosferatu a Josefem Goebelsem - tam a zase zpět do úslužného Žida. Jo a abych nezapomněl, i kolínko se tam našlo. Dokonce dvě. Pro mě fakt mor, na to se nedá dívat a nemlátit hlavou o desku stolu, touže být skalpován a na otevřený krvácející mozek si přiložit rozpálenou žehličku. (11.11.2013)

Takového jsem Jindřicha Plachtu neznala. Zatím jsem ho viděla v rolích velkých dobráků nebo prosťáčků, ale nikdy v roli profesora matematiky a prvně jsem ho viděla kouřit a zapalovat si jednu od druhé. Úplně jsem se zhrozila, protože jsem v něm viděla našeho bývalého matikáře. Oni jsou snad všichni stejný nebo to mají v popisu práce. Díky bohu, že mám maturitu dávno za sebou a můžu jen vzpomínat na léta studentská. (15.12.2010)