Volha

Hlášky: Standa Pekárek: - "Třesu, šéfe, třesu." & Standa Pekárek: - "Mohu vám odpovědět protiotázkou?" & Standa Pekárek: - "Ale ten jeho auťák musí bejt báječnej kočkolap!" & Standa Pekárek: - "Tři auta. Kdo tohle má?!" & Standa Pekárek: - "Když v tom jede Goťák, tak já taky!" (26.05.2023)

"Třesu, šéfe. Třesu." 'Volha' dýchá tak přesnou ukázkou tehdejších poměrů, že už si dlouho nepamatuju, kde bych to tak cítil a 6+ hodin je dost a člověka to baví okamžitě, protože Standa Pekárek není žádnej Mirek Dušín, není to lumen a naopak je to řádnej zmetek (a samozřejmě, je to výkvět, reakce na dobu, člověk si myslí, že když něco není správně, dává mu to do rukou stejné zbraně jako druhé straně - mít děcko s manželkou doma, udělat si děcko s další milenkou z hospody, která pak jde kvůli tomu na potrat a mezitím si na pracovní cestě Pekárek píchá další ženskou... po rozvodu skončí se Slovenkou, kterou si taky vezme a má s ní dvě děti, ale eventuelně ji začne podvádět taky... a vtipný je, že jsem zjistil, že tohle se daří přesně takovým týpkům, co říkají i ženským konstantně "vole", a to nemluvím ani o všech těch blbých Pekárkových vtípcích - Hádkovy tyhle role prostě perfektně sedí, on tou antihrdinskou křivou ambivalencí přímo čiší), co chvíli je tam takovej nějakej malej dialog, který skvěle ukazuje mentalitu doby, poměry a že to bylo "stejně ale jinde". Geislerová jako režisérka s umělejma zubama a plejáda skvělých rolí, některé víc přicmrndávací, některé lepší, sledujeme převážně sedmdesátá léta, ale dostáváme se až na konec osmdesátek. Ale můžete říct, že je to vymazlené, když posloucháte Goťákův German version 'Být stále mlád', při cestě do Rakouska, kde si hoši nakoupí péčko a další kraviny. Pekárek seriálem propluje, jediná nejhorší věc je, že párkrát dostane trochu pěstí a na konci je nazván krysou, ale propluje, během cesty se mu podaří skoro vše, co chce "Tři auta. Kdo tohle má?" Je mu u zadku každej, nikdo ho nezajímá a proto taky končí sám, jako hlídač. Líbí se mi to omílání motivu Švejka, typického českého hrdiny a kam do tohoto schématu zapadá někdo, jako je Standa Pekárek, který sice nekouří a nepije, ale za celý film nemyslí na víc, než na svoje péro, fotbal, na to, co se mu podaří sehnat tím, že se rozhodne někoho udat a "celou dobu nevíte, jestli je fakt tak blbej" (Švejk), ale ve výsledku mu ten život vyjde. (26.02.2024)

5/5 Slovy produkčního Josefa Viewegha, dnešní televize je už natolik sebevědomá, že podobné švejkování na vlastní účet dokáže schválit. Na počátku byl stejnojmenný román Karla Hynie (2008) a na konci je mini série o normalizačních eskapádách novodobého Švejka slyšícího na jméno Pekárek, který za vrchol života považuje Volhu a šmelení v redakci Humoru a lidové zábavy. V rámci adaptačního procesu došlo k několika rozhodnutím, například vynechat devadesátky, propracovat některé vedlejší postavy (zřejmě i podle toho, kdo bude jakou postavu hrát)... a tak se ze zajímavého dramatického oblouku stala jen samoúčelná satira na téma, jak to tenkrát bylo. O reálném zákulisí práce v televizi se nedozvíme skoro nic, ale naopak je veřejnosti opět nabídnuta ona názorová Bible, bez které by to zřejmě už nešlo. Tak například Gott je bůh, donášeli i tací, do kterých bychom to neřekli, všichni umělci jsou chátra, kdo nekrade ze státního, okrádá rodinu. Úvodní epizody slabé, zákulisí Gottových pořadů z divadélka ve Slaném za hranou černého humoru, konec naprosto nevýrazný s nulovou gradací. Herecky a jako dobovka to byla sice výzva, ale žádná z těchto složek nepřekročila dnešní průměr. (18.08.2023)

Jen ne protiotázku, proboha. ČT už podruhé cílí do vlastních řad, zde do své problematické minulosti (i když "tel-evíze" není přímou předchůdkyní té nynější). Jan Pachl se ponořil do pro sebe téměř neznámých vod, zároveň opravuje pošramocenou pověst po příšerném Ten, kdo tě miloval. Karla Hynie si pamatuju jako dramaturga v devadesátých a nultých letech a jakožto letitému praktikovi mu věřím, že to bylo ve skutečnosti ještě mnohem horší. Seriál chytře postupuje od vychcané komedie, přes drama až k té hořkosti. Hádek je fantastickej, Jeřábek v mnohém připomene Libíčka, Klepl konečně jen neluxuje a dává vzpomenout na to, že je vynikající, jemný komik. Na Volhu jsem se těšil, jsem rád, že mě nezklamala a diváci (narozdíl třeba od Docenta) pronikli pod povrch a vnímali dílo trochu lépe. Že by to bylo tou normalizací? To, co se teď děje, je pro nás důležité, pane Pekárku. Když v tom jede Gott, tak já taky! Hlavně je důležité dát posluchači, co chce a zpívat všem režimům. Zůstanu svůj! (11.05.2023)