Volha

Konečně seriál, který neukazuje normalizaci jako cukrkandlové mámení, kde se normálním lidem žilo dobře a jen trochu to znepříjemňovali komunisti. Standa Pekárek je zlý hajzl, který dokáže lidem kolem sebe zavařit. Až na to, že je tupý jak podštok a často to ani nedělá záměrně. Je to chlápek s nulovou empatií, inteligencí trabantu a rozhledem jednooké žížaly. Nemá téměř žádné vlastnosti kromě toho, že se chce mít co nejlíp, jezdit autem se slavnými lidmi, souložit se vším, co se hne a sem tam zajít na fotbal. Jeho tupost je tak ohromující, že on nejenže nechápe, ale ani nevnímá svět kolem sebe. Nejde mu o žádné vznešené, ale ani o zavrženíhodné cíle, on prostě chce žít v poklidu s co možná nejvíce výdobytky, které se nabízejí (lhostejno zda legální či nelegální cestou). ____  Nedochází mu do důsledků, co to znamená donášet Stb (i když ji sem tam využije pro svou osobní ubohou pomstychtivost). Často ale někoho práskne nevědomky, protože nechápe, o co jde. Takový člověk by podobně přežíval v každém režimu a zjevně by mu bylo úplně jedno, jaký ten režim zrovna je, jen když by mohl mít své výhodičky. Výmluvná je v tomhle směru závěrečná scéna se zvoněním klíči v listopadu 89, kdy se Standa tak nějak přidá a opět mu nedochází, co se děje a jak ironické je, že zrovna on stojí pod balkonem Melantrichu a cinká klíči.  _____  Seriál je na české poměry neobvyklý počin, nebojí se ukázat, co je nepříjemné a mnohým proti srsti, protože tuhle dobu pamatují a možná nechtějí vzpomínat, jak se tehdy sami chovali. Připomíná dobu normalizační marnosti i šedou atmosféru, kde se dalo unikat povětšinou jen v soukromí (chlast, divoké večírky, sex, koníčky), ale jinak, pokud se člověk nechtěl nebo nedokázal zcela vzepřít (disidenti), musel sklopit hlavu a krok (šílené schůze ROH o ničem). Mizérie společnosti, která pronikla i do jejích zdánlivě nedůležitých členů. …. Perfektně se vyvedlo využití archivních záběrů a jejich efektní zapojení do děje. Skvělou práci odvedli rekvizitáři, kdy sehnal naprosto odpovídající dobové oblečení, nábytek, zařízení, plakáty. … prostě všechno. _______LEHKÉ SPOILERY: Kryštof Hádek jako řidič Standa je ukázkově tupý a často i slizký, ze začátku trochu klukovský, ale pak už jen odporný namustrovaný tupoun a misogyn. Takový hloupý Honza v reálu. Ostatní herci předvádějí sice jednoduché charakteristiky svých postav (ostatně, tak už byly napsané –  zkratka vzhledem k množství postav), ale vystihnou je na malé ploše bravúrně (vrcholem je štěk Evy Holubové coby otrávené šičky). Skvělá byla i chytrá, ale odměřená a někdy nepříjemná režisérka Geislerové, jemný režisér Bohumila Klepla, který se nejdřív snaží trochu vzepřít, ale pak už jen poslouchá, rázná až agresivní servírka Kláry Melíškové, kterou věk a nemoc postupně zklidňuje, nebo – vlastně nenápadně hlavní postava seriálu – produkční Tomáše Jeřábka, což je zjevně slušný člověk, který není bez chyby, chápe svoji situaci zbabělce, nemá odvahu (z jednoznačně pochopitelných důvodů) vystoupit veřejně proti, tak dělá jen sem tam malé disidentské činy a vykupuje je malými ústupky – aby mu tahle dvoukolejná strategie v závěru dvojím způsobem podrazila nohy. Zatímco Standa Pekárek se rychle přizpůsobí a zůstává v ČT, v instituci, jejíž sílu a význam nikdy nepochopil, jako její strážce. Drsně ironický konec. SHRNUTÍ: Už jsme dospělí, tak teď mi popravdě vyprávěj, jaké to tenkrát bylo. (02.05.2023) (méně) (více)

Klobouček. Pachl asi netuší, nakolik rozehrál klávesnice zhrzeným příznivcům socialismu, kteří ale pochopitelně vesele užívají svobody a taky výhod, které sem doputovaly ze západu. Kteří krom budovatelských žvástů, bonzování a ve velké míře tehdejšího aktivního rozkrádání státu, našli svou chvíli dnes, aby hodili do placu, že takto to rozhodně nebylo. Prý "Běžte do háje!" Inu, výsledek hnusné demokracie a takřka beztrestné svobody projevu! Ale my, znalí reálií, a třeba i zakázaných filmů, poučeni hláškou "Zlá bylina nevyhnije.", víme své. Ještě nevymřeli. Opovržení touto částí společnosti, která, rovna mentální i charakterní úrovni Standy Pekárka, nevytáhne hlavu z vlastní zadnice ani v současnosti, když snad veškeré bylo řečeno, není schopna kriticky vyhodnotit, co vše se tady dělo, zvažuji vyjádřit založením podobné rubriky, jakou pěstuje verbal, tedy Nad dopisy diváků. Aby si korespondenci od těchto početli i další. Kvičení pofidérních, internetových tlučhubů, trpících nostalgií po "jejich spokojených časech", přičemž si evidentně nebyli schopni vytvořit spokojený život bez aplikované stalinistické utopie, jsou mi zábavou. Například nevyžádaná zpověď sedmdesátiletého STBáka, co od listopadu dělá jako ochranka, stejně jako náš Standa, nebo tklivá, ale zapálená píseň o charakterním komunistovi od angažované, rozohněné ženy za pultem s hodným, moudrým komunistou na gauči před bednou v osm večer o nedělích léta Páně 2023, by rozveselila nemálo čtenářů s racionálně nastaveným morálním kompasem. To je tak, když nevíš, kdy držet pec a zaprudíš směrem, kde je odlišný osobní příběh a ten poznamenal životy několika generací, nejen těch konkrétních, kteří bezdůvodně rubali v uranových dolech. Mimochodem přesně 19 134 mužů z tehdejšího Československa bylo po čtyřicátém osmém zatčeno a odsouzeno za to, že bojovali za svoji zemi za druhé světové války, třeba na Dukle. Děsně fajn. Tahle info je zdarma, pro ty, kteří se udržují v bludu. Seriál ppč, výborný každý kdo se mihnul, výborný scénář, flashback mrazivý, hezká facka, žádné Vyprávěj. Jediné, čeho bylo málo, byl chemlon, taky kubánské pomeranče, které když senior náhodou v euforii snědl tři za sebou, často jsme mu čistili střeva na sále, poněvadž ileus jak z literatury  a taky chyběly úsměvné záběry na řadu zaparkovaných kočárů značky Liberta před každými potravinami. Z některých visela batolata na kožených kšandách, všechna byla v hnusných pletených hadrech domácí výroby a co se týče plačících miminek, ty pohoupal nebo jim olíznutý dudlík ze země podal kdokoli cizí, co šel okolo. Z toho by zase cákly angažované biobankokojičky. Jinak se člověku ještě snadno  vybaví gothaj, mletí kávy za pokladnou, šeď, hnus, stavba Dubiny, bláto, tma, povětšinou bez pouličního osvětlení, knihy podávané tajně, povinná vojna, silonové hadry, debilní hudba v rádiu a dráty. O Standovi Pekárkovi, přesné naklonované zapráskané nule tehdejší doby, bych zvládla vidět dílů klidně víc, Kryštof Hádek zaválel, bez debaty vynikající výkon, ostatní do jednoho taky, finální monoskop byl osvěžující tečka za něčím, co si normální člověk nechce ani zkusit, natož aby na to radostně vzpomínal. (02.05.2023) (méně) (více)