Ghostland

Laugierova tvorba není úplně mým šálkem kávy, ale tohle se mu povedlo. Začalo to brutálním útokem dvou magorů na rodinu ve složení matka a dvě dcery a pokračovalo sice schématickou, ale velice slušně natočenou duchařinou, která měla všechno správně. Jenže v polovině filmu přišel zvrat, který spustil fantastický psycho masakr, kerý jsem si užíval s hubou dokořán. Crystal Reed zatím ve své nejlepší roli, zahanbit se nenechalo ani její mladší já a to samé platí i pro ostatní zúčastněná. Pro mě žánrová událost roku. Zatím. 100% (20.06.2018)

Laugier se vrací s mučednicema, ale tentokrát je vyválel v Lovecraftovi a Tobe Hooperovi, jehož TEXAS CHAINSAW MASSACRE přiznal jako silnou inspiraci v rozhovorech. Bohužel ty snahy o přesah překombinovanými střihy mezi realitou a snem mate natolik, že je vám to vlastně jedno. Retardovaný Leatherface bez masky sice rád čichá ke kundám, což beru jako originální nápad, ale to jeho hekání je místy až nechtěně k smíchu. Chápu, že Laugier chce dostát svému jménu, ale méně je někdy lépe. (24.04.2021)

Trochu jsem postrádal logiku, ale co se intenzity hrůzy týče, tak opravdu špička. Je to velmi krutý a nepříjemný snímeček, takže nic pro bábovky. Za mě akorát postrádá nějaký prvek, pro který bych si měl Ghostland zapamatovat a třeba se měl i chuť se na něj podívat znovu. To tam bohužel není. Zůstává mi z toho jen nepříjemný pocit. 60% (15.03.2019)

Hororů o stěhování se do kravské prdele, kde se všechno vždy tak báječně posere, již bylo od dob Amytyville natočeno větší než malé množství.  V Ghostlandu jsme ale vcelku originálně ušetřeni postupného odkrývání nějakého temného tajemství a hlavní postavy se v průseru ocitají dřív než si stačí vybalit. Po brutálním entrée pak  sice přichází očekáváná menopauza, nicméně ta se paradoxně dočká svého překvapivého nahlodání a tady musím říct, že si mě Laugier  definitivně získal.  Mindfucky na podobný způsob  můžu a ač se následující kočkování s úchyly místy neslo v duchu "Tak to určitě", rozhodně jsem se nenudil, bylo totiž vyváženo potěšujícím "Pořád se něco děje".  Jen čtyři prstíky pod sukýnkou pátrají... (21.08.2022)

Jakkoliv je mi to sympatické a programově mám snahu tomu naddržovat (protože stále věřím ve zmrtvýchvstání francouzské nové vlny), s lítostí musím konstatovat, že se mě to nedotklo snad v žádném nabízeném směru... Snaží se to těžit z dějového twistu jenž je v zásadě dávno vytěžený.. Veškeré rádoby divné kulisy a rekvizity (starý barák kdesi v jižanském zapadákově, plný panenek a starých bizarností) jsou už skrz moderní horor tak ohrané, že působí nenápaditě a sterilně ("Tohle je jak barák Roba Zombieho"). V násilnostech se Laugier drží až nepochopitelně při zemi. I zde schází jakýkoliv nápad, snaha překročit hranici či snad jen účelově provokovat.. Technicky a herecky to není vůbec špatné, ale jinak je to jen zklamání. Před dvaceti lety by to byl možná zlom v kinematografii, ale dnes už filmaři musí vsadit vic na kvalitní scénář než na efektní (dnes už neefektní) hry se zvraty a vypravěčskými fintičkami. (13.06.2018)