Soumrak dne

Panské sídlo a jeho chod vnímaný očima prvního sluhy v historických třicátých letech minulého století i poté. Tuto osu doplňuje druhá. Je jí historie nenaplňovaného, ale přesto zřejmého vzájemného hlubokého vztahu muže v livreji a ženy v zástěře. Lidí služebných a deformovaných tuhou konzervativní konvencí, ale přesto charakterově a osobnostně pevných, stálých, nahmatatelných. V překotném chodu všedních úkonů, v soukolí úsluh, praní, mytí nádobí, cídění nábytku, v larvě nikdy nedoceněných a deformovaných lidských altereg svých chlebodárců plyne život rychleji než voda v Temži nebo Severnu. To, co by v normálním světě trvalo hodiny a dny, v tomto paralelním služebném bytí probíhá měsíce a léta. V závěru filmu pod tuhou škraboškou konvence postřehneme to podstatné: dva zmařené, nenaplněné lidské životy. Nemusíme vždy vadnout, bohatě stačí, jsme-li odtrženi od svých kořenů. Hopkins i Thompsonová v tomto mimořádném šerosvitném díle své nejednoznačné postavy podali se skutečnou uměleckou noblesou a povýšili je - a s nimi i film - na uměleckou událost minimálně roku. Chtělo by se věřit, že nejen roku. (10.02.2008)

U dve a štvrťhodinového filmu zobrazujúceho pomerne stereotypný život panského sluhu na šľachtickom sídle v prvej polovici minulého storočia by som mohol oprávnene očakávať, že sa pri jeho sledovaní budem nudiť. Ten dej bol skutočne jednoduchý a neviem pochopiť, ako to James Ivory dokázal, že o nude nemohlo byť ani reči. Najväčšiu zásluhu na tom má samozrejme Anthony Hopkins, ktorého majordómus patrí medzi najlepšie zahrané postavy v jeho plodnej hereckej kariére. Postavu sluhu, ktorému povolanie vošlo až do DNA a znemožnilo mu vnímať seba i okolitý svet inak, ako cez prizmu svojho celoživotného povolania. Nijako zreteľne za ním nezaostáva Emma Thompson a ani herci v ďalších úlohách sa nespreneverili svojej povesti. Výsledkom bol mimoriadny zážitok z filmu, pri ktorom som okrem Anthonyho Hopkinsa nemal žiadne pozitívne očakávania. (17.12.2013)

Great unspoken romance. Jedny z největších podělů, jak ve filmech, tak v životě, jsou ty, kdy se dvě osoby milují a nemohou či nedokáží být spolu. Protože si ani nikdy neřekli, co pro sebe navzájem znamenají. Anthony Hopkins a Emma Thompson rozehrávají svůj excelentní part a veškeré city sobě navzájem projevují pouze pohledy, pouhou přítomností či obyčejnými rozhovory, za nimiž se skrývá nevyřčená pravda a skryté emoce. Snímek velmi rychle uběhl a jeho závěr jakoby říkal, že ty, se kterými nemůžeme být, avšak stále na ně myslíme, znamenají pro nás nejvíc a okamžiky s nimi pro nás byly ty nejkrásnější časy, budeme vždy milovat, ač naše city k nim zůstanou navždy nevysloveny. (12.04.2012)

Chvilku jsem si zvykal na pomalejší tempo vyprávění, abych se posléze do příběhu totálně ponořil a to především díky výborně zachycené atmosféře, EXCELENTNÍMU Anthony Hopkinsovi ( tady se již stírá hranice mezi hraním a skutečností), člověku se nechce věřit, že Anthony " pouze hraje roli " . Jeho mistrné herectví člověku bere dech. Důstojnou hereckou patnerkou mu je zde vynikající Emma Thompson, to vše za citlivé režie Jamese Ivoryho. V závěru jsem nechtěl uvěřit, že těch 134 minut uběhlo tak rychle. Hodně silné 4*! (07.08.2009)

Majordomus Stevens, vysněný vzor všech komorníků, je jednou z nejšťavnatějších a nejnezapomenutelnějších postav filmové historie. Za každou cenu odměřený, nikdy neodhalující své skutečné city, na druhou stranu to uvnitř něj vře, ale vždycky z každé situace vybruslí s obličejem pokerového hráče a se slůvky "Dobře tedy, mějte se hezky. Dobrou noc." Dokonce ani když je přítomný u nějaké významné události (zde v podobě setkání, které předcházelo Mnichovu), vždy se soustředí pouze na to, aby přítomné dobře obsloužil a do ničeho nijak nezasahoval. Lépe to snad ani zahrát nešlo a já smekám před Anthony Hopkinsem, že tuhle náročnou roli uhrál s takovou grácií. James Ivory se pak musel na takovém sídle sám narodit, protože režíruje stejně odměřeně, jako pan Stevens mluví se slečnou Kentonovou a bezchybně vystihuje atmosféru zdánlivě poklidného rodinného sídla. Ke konci sice už trošku zdlouhavější, ale jinak to snad ani zakončit nešlo. Poslední slůvko u mě patří Emmě Thompson, která byla Hopkinsovi více než vyrovnanou partnerkou. Jednou chci takové místo jako je Darlington taky vlastnit... (07.03.2010)