Válečníci

V době tohoto válečného konfliktu, jsem byl hodně mladý kluk. Ve zpětném pohledu, který mi film Válečníci nabídnul, jsem si opět uvědomil, co se v současnosti a "kousek" od našich hranic vlastně dělo... Velmi oceňuji, že je vše natočeno s potřebným důrazem na TÉMA a bez zbytečných filmových parádiček. (13.06.2007)

Opravdu velmi dobře natočený válečný snímek. Pokud bych jej měl hodnotit pouze jako film, uvažoval bych možná o více než čtyřech hvězdách. Bohužel je to ale další kamínek do mozaiky překrouceného obrazu bosenské války, který nám již od začátku servírují západní média a politici. Ne že by nám filmaři vyloženě lhali, ale tím, že muslimy (Bosňáky) ukazují jako jediné oběti války v Bosně nepřijatelně manipulují veřejným míněním. Pochopitelně bych se velmi divil, kdyby tomu u filmu BBC, která byla po celou dobu bosenské války vlajkovou lodí všech šiřitelů polopravd, bylo jinak. Vlastně jsem i částečně příjemně překvapen, protože hlavními padouchy jsou ve filmu Chorvati a ne Srbové, jak bývá v západní propagandě zvykem. Srbové tam působí sice značně nesympaticky, ale vlastně ve filmu nezabijí jediného člověka (aspoň v té dvouhodinové verzi, kterou jsem viděl). Zazní tam i docela podstatná věta, když srbský velitel odpovídá důstojníkovi UNPROFOR na výzvu, aby zastavil palbu na muslimskou vesnici, ve které jsou přítomni vojáci UNPROFOR, že to na své vlastní lidi pálí Bosňáci. To může divák samozřejmě chápat jako očividnou lež, pravdou však je, že je zaznamenáno množství případů, kdy tomu tak pravděpodobně bylo. Pokud si položíte otázku, proč by to Bosňáci dělali, stačí si vzpomenout na masivní bombardování vojenských i civilních (!!!) cílů letectvem NATO v Republice srbské v srpnu 1995, které následovalo právě po jednom takovém sporném incidentu (2. výbuch na tržišti Markale). Dalším pozitivem je (stejně, jako třeba u známé Země nikoho) oprávněná kritika pokrytectví velení sil UNPROFOR. Pěkně je zde ukázáno také to, jak může propaganda působit na lidi neznalé situace. Na začátku filmu jsme svědky toho, jaké názory mají nováčci, kteří právě přiletěli z Anglie. (19.06.2011)

Byť se jedná o televizní zpracování, v porovnání s nedávno viděným In the Land of Blood and Honey vítězí na plné čáře. ~ Tematika válečného konfliktu v Bosně a Hercegovině v první polovině devadesátých let minulého století je silná sama o sobě, zde však díky nahlížení na něj z perspektivy britské jednotky, dokumentárnímu stylu a psychologickému rozměru nabývá na intenzitě a emotivnosti. Navíc závěrečné sekvence z doby již poválečné ukazují v celé nahotě následky nevratně pošramoceného duševního zdraví protagonistů, kteří zažili tolik zla, ač jako neutrální síly pouze dohlíželi na situaci a nesměli zasahovat do bojů mezi znepřátelenými stranami. ~ Skutečnost, že jste přímými svědky odporných zvěrstev a vražd nevinných lidí a nemůžete proti tomu jakkoliv zakročit, koneckonců podtrhuje pasivitu a nezájem Západu. Podívejte se na hrůzy války a na válečníky, kteří válčit nesmí. Cynický titul filmu jak hrom! (03.08.2014)

Nedá se z OSN vystoupit? Nějak totiž po shlédnutí filmů z Balkánu a Rwandy nechápu, k čemu vlastně je. Asi jsem idiot, ale pořád mi nedochází, kde se v lidech bere schopnost zabíjet svý bližní tímhle působem a z takovýchto důvodů. Možná bych se měla přestat snažit pochopit nepochopitelné... Geniální film bez příkras, falešného hrdinství a morálních stanovisek. Zase jednou nějakou vyšší instanci prosím o zavedení povinného promítání. (25.11.2010)

Trefně cynický název velmi dobře vystihuje evropskou politiku neutrálního nezasahování. Film ji zase vystihuje velmi věcně, dokumentární přínos je také to hlavní, co Válečníci dokáží nabídnout. To ovšem dokáží i články Matyáše Zrna. Jako film, kde fungují nějaké postavy nebo dramatické linky, je to jedna velká (předvídatelná) katastrofa se zoufalým pokusem o závěrečnou katarzi. Koukal jsem vůbec na to samé, co ostatní? (viděl jsem 175min. verzi) (25.01.2008)