Válečníci

Díky bohu že je to od Britů, respektive je to vidět že je to od nich, je to fakt síla.. tohle by Američani nikdy natočit nemohli, ať by se snažili sebevíc.. Ať jsem se díval na jakýkoliv americký válečný film, nikdy jsem se nezbavil pocitu že to všechno je jedno velké filmové studio, kde hrají kamarádi herci, po klapce se poplácají po zádech a je zase všechno ok, ale tohle ... to je prostě realita. (30.03.2007)

Po všech těch obrovských hodnoceních se mi konečně povedlo tento film sehnat a musím uznat, že to byl jeden z nejzajímavějších válečných filmů co jsem viděl. Rozhodně to není nějaká řežba ve stylu "Černého jestřába" ale působivostí se vyrovná všem válečným snímkům, které jsem zatím viděl. Svým způsobem tu není jediná větší bitevní scéna a film se více zaměřuje na všechny zúčastněné osoby a na to jak na ně válka působí. Film vypadá díky povedené ruční kameře velice autenticky a dopomahají tomu i velice dobří (i když většinou spíše neznámí) herci. Je zde spousta působivých scén, díky kterým mě nejednou zamrazilo. Působivé, silné a neobyčejné. (28.12.2007)

Takové filmy mě vždycky mučí. A tenhle navíc ještě tím, že se to všechno stalo. Ne zas tak dávno. A ne zas tak daleko. Když vidím nějaký film o takovýchto hrůzách někde z Ameriky, Afriky, přijde mi to daleko. Všechno je tam jiné - jak se lidé oblékají, chovají, mluví, architektura a já nevím, co všechno ještě. Když se ale podívám na takovou Bosnu, zdá se mi, jako by to bylo tady, kousek, sousední ulice, o pár baráků dál. Ne, že by na mě filmy situované do Ameriky, Afriky a jinam nijak nepůsobily, jen mi připadne, že filmy, ve kterých poznávám místa, tu zmiňovanou architekturu, mluvu a oblékání lidí, mě daleko víc děsí. A tenhle film mě opravdu, opravdu děsí. Vždycky si říkám, jak je možné, že se TOHLE děje v civilizovaném světě. Nikdy mě to nejspíš nepřestane udivovat a nikdy si nepřestanu klást otázku, jestli je to všechno nutné. Warriors je další z filmů, který bych pouštěla ve školách. Starším studentům. Myslím, že zobrazuje to, co válka je. A to naprosto surově. Ne jen střílení červených do modrých a naopak, ale genocidu, náboženskou nesnášenlivost, lhostejnost vůči ostatním, bezmoc, násilí vůči nevinným civilistům, a to i dětem a starým lidem, bezcitnost, na druhé straně i ochotu pomáhat, sebeobětování, onu pověstnou lásku k bližnímu, nezištnost. Ukazuje různé charaktery různých vojáků, je opravdu rozdíl mezi těmi, kdo jsou v terénu a vidí na vlastní oči hrůzy, kterých už se nikdy nezbaví, a mezi těmi, co sedí v bezpečí a rozdávají rozkazy, aniž by viděli, co jimi způsobí. Nejsympatičtější mi byla postava Alana Jamese, zdál se mi z nich nejmíň voják, nejvíc citlivý. A jak bylo řečeno - hrdina. Tenhle film má co říct. (27.07.2009)

Poprve jsem měla film k dispozici v kratší verzi a ve velmi špatné kvalitě. Ačkoliv kvůli některým záběrům to možná bylo i lepší. Nakonec se mi podařilo sehnat delší verzi ale zase bez českých titulků. Měla jsem tak trochu obavu, jak se s filmem popasuju, protože od střední školy se válečným filmům vyhýbám. Ale popasovala jsem se velmi dobře (dokonce tak dobře, že jsem se později nebála zhlédnout 5 Days of August) a i když některé scény byly fakt drsné a drsný byl (aspoň pro mě) i závěr, kdy se angličtí vojáci a důstojníci (mj. Ioan Gruffudd, Damian Lewis a Mathew MacFadyen) pokoušeli se svými zážitky a traumaty srovnat již doma v rodné Anglii nebo ( někteří v sev.) Irsku. Jestli srovnali nebo nesrovnali, toť otázka, já myslím, že se s tím, co viděli a zažili, se srovnat jaksi nedalo. Ve zdejších komentářích k filmu se některým nelíbilo, že se jedná místy o hraný dokument. Proč? Bylo to pro ně příliš autentické? Nebo tam měli málo krve a napětí? Domnívám se, že tam bylo všeho tak akorát. Scény – např. jak mladý poručík už to nevydrží zasáhne do konfliktu, ač to od lidí, kteří tady té, s prominutím, pitomé jihoslovanské mentalitě rozumí, měli zakázané, a potom vidí, jak se Chorvati na místo vrátili a co za zvěrstvo provedli a má co dělat, aby svého kolegu (který jeho předchozímu zásahu nebyl přítomen) odvrátil od (nyní již zbytečné) poslední pomoci těmto lidem, která by mohla být i poslední pomocí toho kolegy... – byly velmi sugestivní a dostaly mě natolik, že jsem si musela k jejich sledování, stejně jako hlavní hrdinové tam, dát whiskey (já irskou, oni nějakou skotskou tedy whisky). Nebo jak ta krásná paní (co ji obdivuje a jeden z těch hlavních hrdinů) nedokáže své pubertální dceři rozmluvit návrat domů, kam se chce ta malá vrátit kvůli pro nás tady běžné věci, ale v dané situaci kvůli (pardon) hovadinám (šaty). Dále, jak se rozhodnou vypnout vysílačky, aby mohli převést ty lidi a nemuseli uposlechnout rozkazů svých nadřízených, neboť směli převážet jen raněné a nesměli zasahovat do etnických čistek ( prostě zase jsem se jednou styděla, že jsem Slovan a všem panslavistům bych v ten okamžik ty jejich teorie nacpala ráda někam), a pak samotný závěr... No, byla jsem sice rozhozená, ale tak je to dobře, zhlédnuté by nás rozhodně nechávat nemělo chladnými, ale s filmem víc než spokojená. (22.09.2011)

Byť se jedná o televizní zpracování, v porovnání s nedávno viděným In the Land of Blood and Honey vítězí na plné čáře. ~ Tematika válečného konfliktu v Bosně a Hercegovině v první polovině devadesátých let minulého století je silná sama o sobě, zde však díky nahlížení na něj z perspektivy britské jednotky, dokumentárnímu stylu a psychologickému rozměru nabývá na intenzitě a emotivnosti. Navíc závěrečné sekvence z doby již poválečné ukazují v celé nahotě následky nevratně pošramoceného duševního zdraví protagonistů, kteří zažili tolik zla, ač jako neutrální síly pouze dohlíželi na situaci a nesměli zasahovat do bojů mezi znepřátelenými stranami. ~ Skutečnost, že jste přímými svědky odporných zvěrstev a vražd nevinných lidí a nemůžete proti tomu jakkoliv zakročit, koneckonců podtrhuje pasivitu a nezájem Západu. Podívejte se na hrůzy války a na válečníky, kteří válčit nesmí. Cynický titul filmu jak hrom! (03.08.2014)