Válečníci

Ukázka toho, jak jsou peacekeepingové mise na nic, ukázka toho, co se dělo před Rwandou, kdy suverenita státu byla za všech okolností neotřesitelná, kdy společenství a světové velmoci jen přihlížely na masakry. Zoufalé, kruté, pravdivé, strašné a pro nás o to horší, že se to odehrávalo tak strašně blízko, v tak podobné krajině (respektive stejné, páč se to točilo v ČR) a mezi lidmi, kteří nám jsou tolik podobní.....uf, takhle těžko mi už dlouho nebylo, z tohohle budete hodně dlouho odrovnaní ....upřímně, nejsem s to vymyslet ona správná, vhodná a výstižná slova, která by popsala mé pocity....tohle bylo prostě moc :-( (29.01.2011)

K tomuhle snímku jsem se dostala v rámci psaní seminární práce. Musím se přiznat, že se až trochu stydím, že to bylo takhle pozdě. Nechci tady moc zabředávat do historie a do historických faktů, jen snad to, že alespoň částečně se prostřednictvím tohoto snímku můžete dozvěděť co se vážně dělo. Co se dělo v rámci konfliktu před kterým zavírají vyspělé země oči. Spíš než o klasický film se jedná o dokument, ale vše je natočené formou příběhu z pohledu britských vojáků United Nations. Atmosféra je děsivá, vše je doplněné hudbou, která vám doslova drnká na nervy a herci jsou skvělí. To bych chtěla především vyzdvihnout- protože natáčení tohoto snímku muselo být velmi náročené - nejen finančně ale i po stránce restaurátorské......A konec filmu je vážně síla- takové přenesení do našeho světa plného jídla, beze zbraní a mrvol na ulicích. Přenesení, které může být pro kde koho více říkající, než samotný průběh konfliktu. (30.03.2013)

Tři hodiny času mě sice strašily, ale jakmile film začal, byl jsem si jistý, že to bude dobře investovaný čas. A z Válečníků se stal jeden z nejdrsnějších filmových zážitků (spolu s Nankingem, Wolyní a Harrisonovými květy), které jsem kdy viděl. Šílenost války a na férovku ukázaný fyzický a psychický teror, jakého jsou lidé schopni. Brutalita, které je máloco rovno. 100% (07.08.2017)

Poprve jsem měla film k dispozici v kratší verzi a ve velmi špatné kvalitě. Ačkoliv kvůli některým záběrům to možná bylo i lepší. Nakonec se mi podařilo sehnat delší verzi ale zase bez českých titulků. Měla jsem tak trochu obavu, jak se s filmem popasuju, protože od střední školy se válečným filmům vyhýbám. Ale popasovala jsem se velmi dobře (dokonce tak dobře, že jsem se později nebála zhlédnout 5 Days of August) a i když některé scény byly fakt drsné a drsný byl (aspoň pro mě) i závěr, kdy se angličtí vojáci a důstojníci (mj. Ioan Gruffudd, Damian Lewis a Mathew MacFadyen) pokoušeli se svými zážitky a traumaty srovnat již doma v rodné Anglii nebo ( někteří v sev.) Irsku. Jestli srovnali nebo nesrovnali, toť otázka, já myslím, že se s tím, co viděli a zažili, se srovnat jaksi nedalo. Ve zdejších komentářích k filmu se některým nelíbilo, že se jedná místy o hraný dokument. Proč? Bylo to pro ně příliš autentické? Nebo tam měli málo krve a napětí? Domnívám se, že tam bylo všeho tak akorát. Scény – např. jak mladý poručík už to nevydrží zasáhne do konfliktu, ač to od lidí, kteří tady té, s prominutím, pitomé jihoslovanské mentalitě rozumí, měli zakázané, a potom vidí, jak se Chorvati na místo vrátili a co za zvěrstvo provedli a má co dělat, aby svého kolegu (který jeho předchozímu zásahu nebyl přítomen) odvrátil od (nyní již zbytečné) poslední pomoci těmto lidem, která by mohla být i poslední pomocí toho kolegy... – byly velmi sugestivní a dostaly mě natolik, že jsem si musela k jejich sledování, stejně jako hlavní hrdinové tam, dát whiskey (já irskou, oni nějakou skotskou tedy whisky). Nebo jak ta krásná paní (co ji obdivuje a jeden z těch hlavních hrdinů) nedokáže své pubertální dceři rozmluvit návrat domů, kam se chce ta malá vrátit kvůli pro nás tady běžné věci, ale v dané situaci kvůli (pardon) hovadinám (šaty). Dále, jak se rozhodnou vypnout vysílačky, aby mohli převést ty lidi a nemuseli uposlechnout rozkazů svých nadřízených, neboť směli převážet jen raněné a nesměli zasahovat do etnických čistek ( prostě zase jsem se jednou styděla, že jsem Slovan a všem panslavistům bych v ten okamžik ty jejich teorie nacpala ráda někam), a pak samotný závěr... No, byla jsem sice rozhozená, ale tak je to dobře, zhlédnuté by nás rozhodně nechávat nemělo chladnými, ale s filmem víc než spokojená. (22.09.2011)

Medialna situacia je jasna. Mame dva rohy, v kazdom je jeden clovek. Vlavo - dobry Bosniak, muslim, kde vladnu sami anjeli, je clenom moslimskej komunity, ktora si vyhrnulka rukavy a taha 12 -ky a 16 -ky len aby kazdy dostal nazrat, stara sa o kazdeho jedneho bieleho krestanskeho psa. V noci sa tent odobry clovek budi a cely ustarosteny sa stara, aby kadejaka biela socka a bieli dochodcovia sa mali ako prasata v zite. kriminalita nulova. ked chcete literaturu o dobrych bosniakoch a zlych Srboch, tej je na mraky, da sa lopatami prehadzovat. proste cire Dobro. Vpravo : zly Srb. Vladne korupcia, totalita, drogy, zbrane, mafia, kauza strieda kauzu .. proste semeniste satanovo. Ba co je este horsie tento zly, zly Srb je navyse xenofob, homofob a svojou nevymachanou papulou hocikedy urazi esteticke citenie kadejakeho pruderneho, citliveho homosexuala. Proste zlo Mno hoci film jede cierno bielu oficialnu liniu, je to genialne natocene. Jo a dalsie farby proste nejestvuju - nejestvuje zelena, cervena, zlta, modra, oranzova .. ne, ne ani za picu kurvu! 91 % (14.07.2020)