Rychlý běžec

Neobyčejný film, neobyčejný příběh, neobyčejně krásně a citlivě nasnímaný a podaný. Točeno na originálních místech v Iglooliku v Nunavutu. Film neztrácí nic z poetické síly drsné přírody, drsného života i drsných, ale zároveň občas i citlivých, lidí. Neni se čemu divit: tisíc let stará historie, opravdoví Inuité, opravdový jazyk a to vše snímáno umělcem v pravém slova smyslu Normanem Cohnem. (26.04.2005)

Nezávislý, eskymácký film, který jistě určitou hloubku má. Avšak děj je příliš složitý a jména tak podobná, že se v tom divák začne ztrácet. Monotónní krajina věčného sněhu a ledu sice navozuje potřebnou atmosféru, při stopáži skoro 3 hodiny však působí tak trochu nezáživně. Ne, že by výprava byla špatná, je naopak v rámci možností skvělá, ale ta omezenost je tam znát. Příběh je to nicméně zajímavý, seznamuje s životem eskymáků a jejich každodenním bojem o přežití. I přes jistou monotónnost a zbytečně komplikovaný příběh z tohoto filmu však sálá zručnost režiséra, nadčasovost a celkem příjemná atmosféra. První eskymácký film stojí za zhlédnutí. (21.01.2013)

Inuitský příběh o smrtelném nesváru mezi dvěma rodinami, o velké lásce, zradě a pomstě. První třetina filmu se musí prostě vydržet, protože je téměř bez děje, zdlouhavá, taková dokumentární, ale pak se to rozběhne a příběh nabere spád. Atanarjuatův běh po ledových pláních stojí sám o sobě za jednu hvězdičku. (02.09.2007)

Na tomto filme najviac obdivujem to, že ma neskutočne roztiahnutú minutáž, čo môže predovšetkým odpútať od jeho vzhliadnutia. Je však prekvapujúce, že ten film nenudí ani minútu. Pozerala som ho večer, no nedokázala som sa od neho pohnúť. Lákali ma nové situácie a udalosti obratne a svižne spracované, čiže to napriek relatívne jednotvárnemu životu Eskimákov neskĺzalo do nudy, čo je istým spôsobom zázrak. Vďaka nášmu ubehanému životu nás môže táto snímka príjemne prekvapiť, pretože Eskimáci boli v tomto filme vykreslení autenticky a len vtedy si uvedomíme, že nás život je v porovnaní s ich životom skvelý. A mňa tí Eskimáci fascinovali. Vydržať celý život mimo civilizácie a bez tých úžasných vymožeností? (02.05.2008)

Obyčejní, prostí lidé, jež se řídí instinkty a jejichž jediné starosti souvisí s přežitím. Vždyť na ničem jiném ani nezáleží. Tak co to potom vlastně pořád řešíme?! Je fajn se v dnešní uspěchané době skoro na tři hodiny zastavit, sednout k televizi a sledovat, jak žijí lidé v krajině, kde se z našeho hlediska ani žít nedá. Pořád kosa, k jídlu, pokud nějaké je, pořád maso, pořád ty stejné tváře a hlavně – všude kam se podíváš nedozírná bílá planina. Je to syrové, je to věrohodné, ale není to dokument. Příběh není zajímavý. Všichni herci jsou si příliš podobní, aby jste záhy nezačali ztrácet přehled. Kamera rámuje v rámci možností pozoruhodné obrázky, ale bílá převládá a zvlášť v noci bije do očí. Nic z toho však není podstatné. Co je vlastně podstatné? Bezprostřední prožitek teď a tady. Možná usnete, možná to vypnete po dvaceti minutách, ale předtím, než to uděláte (nebo klidně až potom) se zkuste zamyslet. Jen tak, nad životem a pro následný dobrý pocit z něj. 75% Zajímavé komentáře: berg.12, Barak (27.02.2008)