Sicario 2: Soldado

Varování ministra filmového průmyslu: tento komentář může obsahovat spoilery v množství, které vás může zabít. Tak, odbyli jsme specifickou část filmového diváctva, která ostatním otravuje život, teď k filmu samotnému. Úvodem je třeba poznamenat, že film není, opakuji, není to samé, co byl první díl, ač mnoho kritiků uvádí jako důvod nízkého hodnocení právě to, že prý jen opakuje to samé. Ne, je to jiný film než jednička a jiný, než jaký zřejmě spousta lidí čekala. Ani ne tak ve stylu, ale ve vyznění a hlavně v tom, že si v průběhu děje zřejmě několikrát pohraje s očekáváními diváka v tom, kterým směrem se bude ubírat. Ne kvůli nějakým na hlavu postaveným zvratům či změně úhlu pohledu, ale prostě proto, že popisuje složité prostředí z několika hledisek, kdy nelze vystačit jen se škatulkou akce/drama/sociální či politická kritika. Není to tedy ani tak o boji proti terorismu, ani o boji proti kartelům, drogám či pašování lidí. Je to, alespoň podle mě, o každodenním životě na hraně, přešlapování mezi vejci a dopadu toho všeho na člověka. A v zobrazení téhle reality rozhodně tvůrci neselhávají. Na tomhle místě tedy můžu říci, že se mi Soldado dost líbil. Víc než vyplašená Emily Blunt? Míň? Ani tak ani tak, jak jsem předeslal, je to jiné, i když formální stránka je stejně výborná a prostředí stále stejně drsné. Ne, není to v žádném případě dokonalý film, v některých momentech je trochu (někdy i trochu hodně) nedomyšlený či si v zájmu vytyčeného směřování směřování děje hodně některé události zjednodušuje, aby dostal postavy tam, kam potřebuje (např. nevidíme, že by Reyes dělal něco pro záchranu své dcery, při scéně exekuce je hluboká noc, ale i když slyšíme, že vrtulníky tam budou za 15 minut, při "sebrání ceny" je asi tak pravé poledne a tak dále), ale tady mi to nevadí. Zkrátka, Alejandro a Graver byli minule viděni výhradně očima naivní agentky jako drsné stroje na zabíjení s omezeným vnímáním věci. Ve skutečnosti právě tenhle pohled byl trochu omezený (neříkám, že neoprávněný). Ale teď jsou oba hlavními postavami a divák má šanci vidět, o co vlastně usilují, proč jsou jací jsou a že rozhodně nepřijímají bez ptaní příkazy shora (přičemž to politické vedení není zobrazeno nijak lichotivě, aniž by se zároveň řešila jakákoli stranická příslušnost). Není to rovněž "nihilistický film" o zlých lidech, což je další výtka, a když to říkám já, myslím, že to něco znamená. Na "morální relativismus" či umělé vytváření jako že nejednoznačných postav jsem dost háklivý, ale tvrdím, že nic takového se v Soldado hlavní dvojice netýká. Oba sice stojí na hraně, ale každý z nich se nakonec vlastně nezávisle na druhém rozhodne čestně a má to logiku i uvěřitelnost. Stejně tak mě těší, že postava Isabely se nezmění v anděla, ani neslouží jako nějaké morální memento, prostě má celou dobu uvěřitelný strach (hezká proměna oproti tomu, jak si hraje ve škole na drsňačku) až otupí k apatii. Já jsem tedy dost spokojen, rozhodně o dost více než s pro mne silně přeceněnou Wind River. A navíc, po filmu jsem se slušně nadlábnul v hospodě a pak jsem se na Andělu od jedné moc hodné paní dověděl, že mě Ježíš miluje. A ona byla opravdu moc hodná, takže jsem jí neodpověděl to, co obvykle takovým věrozvěstům říkám, třeba že na gay seznamku se registrovat nechci, ale místo toho jsem se na ni usmál a moc jí poděkoval. No, pozitivní páteční odpoledne. (29.06.2018) (méně) (více)