Sicario 2: Soldado

Údělem žen ve druhém Sicariovi je smutně koukat (Catherine Keener) nebo se nechávat zachraňovat muži (Isabela Moner), kteří při řešení problémů aplikují logiku „když to nejde silou, použij sílu vojenskou". V tomhle se film tolik neliší od jedničky, ovšem Sheridanův ostentativní nihilismus a touha natočit zlý film a zlých lidech nabývají až parodických proporcí. „Filozofii" filmu nejlépe vystihuje motto Brolinovy postavy „Seru na všechny". Sollima režíruje rutinně a Wolski jen manýristicky napodobuje Deakinse. Scény z větší části působí ploše a postrádají jakoukoli atmosféru a napětí (mj. kvůli tomu, že všechny postavy jsou tak trochu svině a vůbec vám na nich nezáleží). Jediný autentický moment nastává, když Del Torův antihrdina může na chvíli opustit křečovitou mačo pózu a s někým vést docela obyčejně „lidský“ dialog (byť znakovou řečí). Extrémní pomalost, daná mechanickým vyprávěním (jeden špatný plán je nahrazen dalším, ještě horším, zas a znovu), absence katarze a uspokojivého řešení v důsledku nepůsobí jako snaha vyjádřit existenciální úzkost ze světa prostoupeného zlem do té míry, že už není východiska, ale pouze jako výsledek odbyté práce a nutkání natočit stůj co stůj sequel. V bizarním finále, kdy zbytky logiky berou za své a stáváme se svědky zrození monstra, se film sice svou přehnaností přibližuje pozdní tvorbě Sama Peckinpaha (jako Přineste mi hlavu Alfreda Garcii), ale bez klíčového humoru, pro který Taylor Sheridan bohužel nemá smysl. Pokračování veskrze zbytečné, ale zřejmě žel ne poslední. Jestli si za týden vzpomenu na něco dalšího než na apartní obuv (crocsy) Joshe Brolina během psychického mučení - jehož účinnost film mimochodem nijak nezpochybňuje (oproti Zero Dark Thirty) -, budu překvapen. 45% (28.06.2018)

Člověk by se asi neměl divit tomu, že když chybí 2/3 klíčových umělců z prvního dílu, tak to nedopadne úplně nejlépe. Dám šanci čemukoliv, pod čím se podepíše Taylor Sheridan, ale tohle prostě nevyšlo. Místy nudný příběh, který jako by vypadl ze současných amerických zpráv, unylá režie, neinvenční hudba... Těžko budu hledat větší pozitiva. Brolin a Del Toro vynikající jako vždy, ale scénář jim nic moc nového nenabídne. Snad největším překvapením byla Isabela Moner, která si film skoro krade pro sebe. Husí kůži jsem měla jen na konci, kdy začala hrát nezapomenutelná hudba z prvního dílu. Posledních 15 minut bylo hodně fajn, ale film to nezachrání. Holt zředěná verze původního Sicaria, která nemá důvod existovat. (30.06.2018)

Není to Villeneuve a malinko hapruje scénář, ale pořád je to těžký nadprůměr. Arabáci chodící přes Mexiko vyhazovat do vzduchu supermarkety dělají yankeyům vrásky a tak pověří Brolina aby to vyřešil a ten pověří Del Tora aby to vyřešil. Líbí se mi ten kontrast zprasené akce oproti tomu luxusu z jedničky. Spousta fantastických scén, znakování s farmářem, poprava v poušti. Bylo to fakt dobrý, jen prostě jednička je lepší. A Deakins chybí. (28.04.2019)

Přestože první Sicario nabídl skvělou postavu Alejandra, určitě si nemyslím, že byla nutnost aby někdy vznikal druhý díl a pokud ano, tvůrci určitě měli několik let počkat. Samozřejmě divákům i mě se první Sicario velmi líbil. Přecijen nám dodal dostatečně charismatickou a tajemnou postavu, o kterou stojí za to se zajímat. Jenže vznikl snad někdy ke geniálnímu Sedm od Davida Finchera druhý díl? Mají snad druhý díl Obvyklí podezřelí nebo snad Heat? To už trošku přeháním, ale chápejte kam tím mířím. Prostě Sicario 2 vznikat opravdu nemusel. Když už ale vzniknul, co nám vlastně dodal. Podruhé už je to přecejen slabší. Denis je fuč, Deacon je fuč, hudebník Jóhansson zemřel a pro postavu Emily Blunt ve scénáři prostě místo nebylo. Takže nám vlastně zůstávají jen Sheridan, Brolin a Del Toro. To jsou 3/7 z původního týmu. Na filmu to poznat samozřejmě jde, je jiný. Nepůsobí tolik velkolepě, bezútěšně a nabízí už ne tolik zajímavý příběh, jehož vyznění je ještě zbytečnější než minule. Zatímco minulý díl končil pomstou, tentokrát jde o jakési usmíření. Samotný Sicario už bohužel nepůsobí tolik cool a nedotknutelně. 70% (11.10.2018)

S druhým Sicariom som bol veľmi spokojný. Nie síce až tak, ako s prvým, ale rozdiel je zanedbateľný. Pre mňa bolo podstatné, že chýbala Emily Blunt, že sa otvárali zložité problémy, ktoré nemali jednoduché riešenie a že záverečné titulky poskytli príležitosť nadviazať na oba filmy ďalším. V druhom Sicariovi mi chýbala tá tajomná až mystická atmosféra, ktorá bola v prvom často prítomná. Oba filmy boli kvalitne nakrútené a tá čudná hudba prispievala k potrebnej atmosfére. Bezemočná honba za splnením úloh a chýbajúce morálne limity potvrdzujú, že ide o film z 21. storočia. (02.11.2019)